Noc na úterý 14. září 1937 je v Lánech mrazivá, nebe poseté hvězdami. Nasvěcují důstojné kontury starobylého barokního zámku, letního sídla československých prezidentů, nedávno přestavěného hradním architektem Josipem Plečnikem.
INFOGRAFIKAJak psal dobový tisk o Masarykově smrti  |
Tomáš Garrigue Masaryk sice pod dohledem lékařů a ošetřujících sester se smrtí bojuje, zprávy jsou ale zlé. Opět se mu zanítilo ložisko v pravé plíci, tep začíná vynechávat, krevní tlak klesl na 80/50.
Po půl čtvrté ráno předstoupil před novináře pacientův syn Jan Masaryk se smutnou, ale nevyhnutelnou zprávou. "Otec skonal ve 3 hodiny 29 minut," sdělil prostě.
"Jeho postava bude navždy znamenati pro celý národ zosobnění boje za jeho znovuosvobození," napsal ráno Polední list. "S nevýslovným žalem skláníme se před tímto neúprosným rozhodnutím osudu, jímž ukončen byl tělesný život největšího občana republiky, ale s plnou jistotou jsme přesvědčeni, že duch jeho zůstane pro vždycky státu i všemu jeho lidu útočištěm nejbezpečnějším," prohlásil při nejbližší schůzi Sněmovny její předseda Jan Malypetr (celý jeho projev je zde).
Symbol republiky i muž s monarchistickými motivy
Noviny v den Masarykovy smrti byly velmi emotivní, na tom není nic překvapivého (můžete si je prolistovat zde). Ale není bez zajímavosti, že například už zmíněný Polední list se pustil i do uměřené kritiky.
"Měl i své slabosti. Nebývá zvykem je připomínati v okamžiku smrti. Ale jednoduše je zase přejíti, znamenalo by v té záplavě superlativů, které se o něm napíší, zkreslení," napsal list.
Masaryk podle Poledního listu "byl přílišným individualistou, než aby mohl býti skutečným demokratem", a ačkoliv akcentoval lidskost a humanismus, "chyběl mu cit, nerad odpouštěl a protivil-li se mu někdo, snažil se jej zdeptati".
Tak či tak začal kult osobnosti nabývat na síle. Ale vznikl už za Masarykova života. Zástupce ředitele Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR Ivan Šedivý připomněl, že symbol republiky na svou image dbal a rád využíval motivy monarchistické tradice. Například oděv s vojenskými prvky, jízdu na koni či účast na vojenských manévrech.
"Vnější forma, jejímž prostřednictvím byl Masarykův kult budován, zůstala oproti době, kdy byl uctíván stařičký mocnář, prakticky neměnná. Ať již šlo o písemné projevy loajality, které v kanceláři prezidenta republiky nacházíme, nebo i ony inscenované zájezdy po republice, které jsou také velmi dobře doloženy v archivu," řekl Šedivý na nedávné masarykovské konferenci v Senátu.
To bych vám musel chodit pro tabák
Právě v jednom časopisu se dochovala úsměvná příhoda z jedné vyjížďky na Moravu. Jednasedmdesátiletý Masaryk se na ní setkal se třemi lidmi ve věku od 92 do 94 let. "Jste mnohem starší nežli já, to bych vám musel chodit pro tabák," kývl uznale prezident a slíbil: "Nu, já vám nějaký pošlu."
Tomáš Garrigue MasarykNarodil se 7. března 1850 v Čejkovicích u Hodonína. Ve Vídni vystudoval filosofii, v Lipsku se seznámil s Američankou Charlottou Garriguovou, s níž se v březnu 1878 v New Yorku oženil. Měli pět dětí.  Přednášel nejprve ve Vídni, pak v Praze. Nebál se jít proti názoru většiny, když se postavil proti nekritickému nacionalismu a obhajobě pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, později vystupoval na obranu Žida Leopolda Hilsnera, odsouzeného za vraždu švadleny Anežky Hrůzové. Impulzivní a vytrvalý Masaryk stále zdůrazňoval odpovědnost a potřebu sebevzdělávání, důraz kladl na mravnost, náboženství a vědecké poznání. Dlouho zastával program autonomie českých zemí v rámci Rakouska-Uherska, po vypuknutí první světové války ale začal v emigraci pracovat na vzniku samostatné republiky. Dokázal pro svou ideu sehnat mezinárodní politickou podporu. Prezidentem byl zvolen celkem čtyřikrát, v letech 1918, 1920, 1927 a 1934. V roce 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval ve prospěch Edvarda Beneše. |
To je ale jedna z mála dochovaných příhod, kde se Masaryk projevil jako člověk - k jeho idealizaci se projevy lidství příliš nehodily. Kolem Masaryka se postupně zjevila aureola nadstranického prezidenta dbajícího na ideály demokracie, který úspěšně vybudoval novou republiku.
"Ve skutečnosti Masaryk odmítal roli reprezentativního prezidenta a v celém průběhu svých prezidentských mandátů se velmi aktivně podílel na každodenním vnitropolitickém vývoji i na formování orientace země," připomněl historik Šedivý.
Masaryk totiž nebyl příliš spokojen s poměrně malým "hřištěm", které mu vymezila ústava, a díky jeho autoritě byl Hrad mocenským centrem. Některým stranám přál, jiným ne. Národnostní problémy v etnicky pestrém Československu byly za jeho prezidentství utlumené, ne vyřešené.
"Muž, jenž napsal, že se státy udržují ideály, na nichž vznikly, vložil tomu svému do kolébky tři mylné předpoklady. První: existuje jediný státní národ československý. Druhý: převážně katoličtí Češi a Slováci jsou pokračovateli protestantských tradic. Třetí: národnostní poměry vyostřila teze, že země, v níž žily miliony Němců, tvoří odvěkou hráz proti germánstvu," napsal historik Antonín Klimek.
"Začali jsme si zvykat do kamenného zidealizovaného Masaryka na piedestalech transponovat vše, co v naší moderní politické tradici považujeme za dobré a správné, zatímco vše problematické z doby první republiky připisujeme výhradně Edvardu Benešovi," řekl předloni prezident Václav Klaus, který jinak Masaryka má za největší osobnost české politiky 20. století (Klausův projev čtěte zde).
Masarykovský mýtus posílila nacistická okupace i vláda komunistů, za nichž se mocipáni snažili dobré vzpomínky na prvního prezidenta vymazat. Ale historik Šedivý míní, že ač Masaryk svoji image a legendu nepochybně vědomě pěstoval, bylo by chybou klást mu to za vinu.
"Rozšíření kultu nebo mýtu na jeho vrub rozhodně nepadá. Národ si své historické mýty vytváří sám. Většinou jsou odrazem jeho samotného. Masarykovský mýtus zdaleka nepatří k těm nejhorším, ba naopak," uzavřel svůj příspěvek na konferenci Šedivý.
