Jedenadvacetiletý vysokoškolák Tobiáš se narodil jako dívka. Již kolem čtrnácti let si ale začal uvědomovat, že se s tímto pohlavím zcela neztotožňuje. „Začal jsem nad tím uvažovat. Že se jako kluk chovám, oblékám, že mi to vyhovuje. To jsem nad tím ale jen přemýšlel a dohledával si informace,“ popsal.
Transgender lidé více trpí úzkostmi a depresemi, pomůže jim vědecký projekt |
Jak totiž říká, nejde o rozhodnutí, které by člověk udělal „jen tak“. O několik let později, v devatenácti, ale dospěl k tomu, že je transgender. Začal proto docházet k sexuologovi.
„To už jsem si tím byl jistý, v ordinaci jsem proto řekl, jak se cítím a že chci projít tranzicí,“ řekl.
Stovky žádostí u speciální komise
O dva roky později je již mužem. A to i z úředního hlediska. Není jediný. Lidí, kteří podstoupí změnu pohlaví, totiž v Česku přibývá. Zatímco ještě v roce 2013, tedy v rok svého vzniku, schválila speciální komise ministerstva zdravotnictví 47 žádostí o změnu pohlaví, v roce 2021 jich bylo už 195. Celkem tak od svého vzniku posvětila 1 121 takových žádostí, dvacet odmítla. Většinou ale z pouhých formálních důvodů.
Než totiž člověk dospěje do bodu, kdy ke komisi žádost podá, čeká ho celá řada vyšetření. Postupně podstoupí prohlídku u psychiatra, sexuologa, psychologa, endokrinologa a gynekologa či urologa. Nejdéle chodí právě k sexuologovi, kde celý proces osobními pohovory začíná. Následně lékař zahájí hormonální léčbu.
Sterilizovat, nebo ne?Česko je jedna z pouhých dvou zemí Evropské unie, které pro úřední změnu pohlaví vyžaduje sterilizaci. Ne každý totiž chce podstoupit operaci, část lidí ze zdravotních důvodů ani nemůže. Z pohledu úřadů tak mají stále své staré pohlaví. V roce 2017 proto vznikla pracovní skupina při Výboru pro sexuální menšiny na Úřadu vlády, která se zabývala zrušením této podmínky. Výsledkem byl návrh změny zákona, podle které by pro změnu pohlaví stačilo provést osobní prohlášení na matričním úřadu, doložené potvrzením od sexuologa. Proti tomu se však tehdy postavila Sexuologická společnost ČLS JEP. Ke změně v zákoně tak nikdy nedošlo. |
V té době již část klientů žije takzvaně „real life“ ve své nové životní roli. Sexuolog tak ověřuje, zda je schopen fungovat ve své nové identitě.
„Existují ale i jedinci, kteří se ke změně sociální role odhodlají až po prvních účincích hormonů. V této fázi si lidé upravují jméno do neutrální podoby, podstupují vyšetření, která ověří, že jsou schopni podstoupit endokrinologické změny bez výrazných obtíží,“ popsal vedoucí lékař Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Ivo Procházka. Teprve po roce mohou zažádat komisi o operativní změnu pohlaví.
Reálně přitom může být v Česku transgender lidí více. Ne každý totiž stojí o operativní změnu pohlaví. Ta zahrnuje sterilizaci u biologických žen či odstranění varlat u biologických mužů. A až na zmíněnou operaci navazuje možnost úřední změny pohlaví. A to navzdory rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, podle které by změna „v občance“ neměla být podmíněna reprodukčními změnami.
Tito lidé si tak vystačí třeba jen s užíváním hormonů. Jak totiž podotýká i Tobiáš, operace je až krajní řešení. „Operativní zákrok je dost extrémní řešení tohoto problému. I kdyby to bylo podmíněné papírem od komise, je to lepší než operace. Protože co si budeme, někdo za vámi přijde a řekne: ‚Musíte podstoupit operaci, abyste úředně mohl být tím, kým jste‘,“ míní Tobiáš.
Deprese a nesouhlas společnosti
Podle lékařů přibývá v posledních pěti letech především náctiletých biologických dívek, které trápí nesoulad s pohlavím, do kterého se narodily.
„Proč se člověk cítí nekomfortně v těle, do kterého se narodil, nevíme. Příčiny těchto poruch neznáme, a proto je ani nedokážeme kauzálně řešit. Neumíme změnit software, tedy to, co mají naši pacienti v hlavě, čím se cítí být, v rámci možností se alespoň snažíme změnit hardware, tedy jejich tělo,“ popsal Petr Weiss, klinický psycholog Sexuologického ústavu VFN.
Vše komplikuje fakt, že neexistuje žádné objektivní, laboratorní vyšetření. Stanovení diagnózy tak závisí pouze na výpovědi pacienta. Jak ale Weiss podotýká, kontroly a konzultace jsou velmi důkladné. U zájemců se sledují dlouhodobé preference - již třeba ty v předškolním věku, tedy s jakými hračkami si chtěl pacient hrát, nebo jak se chtěl oblékat.
Že tak někdo tranzice lituje, se tak téměř nikdy neděje. „Od roku 2012, kdy byl schválen nový zákon umožňující změnu pohlavní identity, evidujeme z více než tisícovky klientů pouze tři případy, kdy chtěl pacient zvrátit své rozhodnutí,“ vysvětlil Weiss. Jde tedy o desetiny procenta.
Ve Francii odsoudili tři Čechy za napadení thajské transgender uprchlice |
Jistotu, že jsou transgender, většinou získají lidé v pubertě. V té době totiž přichází hormonální proměny a druhotné tělesné změny podle biologického pohlaví - tedy třeba růst vousů. A to lidé, jejichž gender změnám neodpovídá, nesou velmi obtížně. Není tak výjimkou třeba rozvoj deprese
U některých pacientů tak může již v mladém věku dojít se souhlasem rodičů k nasazení takzvané blokádní terapie. „V ní se podávají hormony, které zabrání rozvoji druhotných tělesných znaků. Operativní přeměna je pak v dospělosti mnohem snazší a vzhled více odpovídá novému pohlaví,“ dodal Weiss. Pokud si to klient časem rozmyslí, léčbu lze vysadit, puberta tak proběhne, i když později.
Proč trans lidí přibývá, není podle lékařů zcela jasné. Podle Weisse je možné i to, že jde pouze o důsledek větší osvěty. Jednoduše, lidé mají k dispozici více informací, snáze tak pochopí, proč cítí nesoulad s biologickým pohlavím.
Že by šlo o pouhý trend, si Tobiáš nemyslí. „Proces u transgender lidí je tak složitý, že málokdo by to postoupil jen proto, že to je trend,“ soudí. Kromě zdravotního hlediska navíc trans lidé mnohdy čelí také nepochopení ze strany společnosti.
