Po Františkovi Mrázkovi šli vyšetřovatelé už před rokem 1989, ale s výjimkou jednoho podmíněného trestu nikdy za nic odsouzen nebyl a nikdy mu nic nedokázali. Zemřel 25. ledna 2006 v Durychově ulici v Praze 4, rukou neznámého vraha. Dosud nevyřešená vražda zůstane navždy nepotrestaná – 25. ledna 2026 uplyne 20letá promlčecí lhůta, po níž není možné pachatele stíhat, ani kdyby byl vypátrán.
Obavy z Mrázkova vlivu, kontaktů a informací, které shromáždil, přetrvaly ale ještě mnoho let po jeho smrti. Kam až sahaly jeho aktivity a kde skončil Mrázkův archiv?
František Mrázek – vekslák a invalidní důchodce
O Františka Mrázka (1958-2006) se policie poprvé začala zajímat v roce 1983. Tehdy bylo tomuto českobrodskému občanovi 25 let, pracoval jako zásobovač s platem 4 tisíce korun československých, byl ženatý a měl dvě malé děti.
K podání vysvětlení se musel dostavit poté, co jeho příbuzný nahlásil krádež skoro 40 tisíc korun, a podezření měl právě na Mrázka a jeho kamaráda. I když měli kriminalisté své obvinění dobře „vyfutrované“, Mrázek tvrdošíjně opakoval, že onu noc vyrazil s kamarádem na ryby. Pro tehdejší vyšetřovatele to bylo asi dostačující sousto, a tak budoucího bosse podsvětí, který měl kolem prstu obtočené politiky i vrcholné představitele policie, „vyřešili“ jako pytláka. Odešel s pokutou 2 000 korun.
 |
Uvedená historka, kterou ve své knize Kmotr Mrázek vylíčil novinář Jaroslav Kmenta, je z hlediska pozdější Mrázkovy činnosti docela úsměvná. Následující způsoby obohacení, ilegální kšefty, překupnictví a pašování už ukazují jiný obrázek. Mrázek si uměl všechno rychle spočítat. Díky svým kontaktům v Thomayerově nemocnici dosáhl statusu invalidního důchodce, který nepotřeboval ani tak kvůli penzi, ale hlavně proto, aby měl čas na finančně efektivnější činnosti, než byla práce ve státním výrobním podniku.
Ještě před listopadem 1989 kšeftoval s indickými šátky, magnetofony, kosmetikou, auty, ale také prodával maso. Všechny tyto obchody by v socialistickém Československu nebyly možné bez známostí na těch správných místech. Pašování aut podle Kmenty kryla například pracovnice rakouské ambasády, na ruku mu šli také někteří policisté z kolínské správy, a dokonce i člen ÚV KSČ.
Sametová revoluce: konec vyšetřování
V létě 1989 vznikl policejní tým Profesionál, který měl jeho aktivity rozkrýt. Nasadil telefonní odposlechy, začal sledovat skrytou kamerou salonek restaurace U zlatého soudku v Praze, kde si Mrázek domlouval obchody, pátral po členech a motivaci posudkové komise, která Mrázkovi schválila invalidní důchod ještě dřív, než dostala lékařskou zprávu. Rozrůstající se vyšetřování ale uťala sametová revoluce. Tým Profesionál skončil a pomyslná smyčka, která se kolem Mrázkova podnikání mohla stáhnout, se uvolnila a zmizela v proudu času.
Hned na počátku 90. let sice vznikl další tým pro sledování bývalých veksláků včetně Mrázka, situace už byla ale jiná. Zatímco dřív bylo nedovolené podnikání trestné už z podstaty věci (jako hospodářský zločin proti socialistickému zřízení), nově pouhé obohacení se k obvinění nestačilo. Vyšetřování se muselo vést jinak, detailněji, a podle nových paragrafů. Pro Mrázka to byla zlatá éra.
Mrázek a Běla
Jedním z jeho významných obchodních partnerů byl Antonín Běla – mafiánský boss, který žil ve vile s vlastní ochrankou, odkud řídil své „obchody“. Zahrnovaly vydírání, lákání peněz přes firmy založené na bílé koně, krádeže aut i různé finanční machinace, při kterých spolupracoval s různými lidmi. Jedním z nich, kteří se v jeho blízkosti začali objevovat velmi často, byl právě František Mrázek. Zprvu Bělův mladší obchodní partner, později člověk, který ho „podnikatelsky přerostl“.
Podle Kmenty, který to tvrdí s odkazem na informace získané policií, se v 90. letech kolem Běly a Mrázka zformovala kriminální skupina, která se neštítila vražd. Děly se prý „na žádost Mrázka a po schválení Běly“, jak uvedl policejní informátor. Jiný mluvil o šesti obětech. Podle informací policejního týmu Vabank se mnoho zločinů událo tak, že Běla nebo Mrázek odebírali zboží a vystavovali faktury na jiného člověka – bílého koně. Neplatili, a když se dodavatelé už nedali uchlácholit, bílého koně se prostě zbavili a tím „vyřešili“ i dluh.
Slepičárna
Mrázek se od počátku také dost orientoval na reality, resp. na skupování nemovitostí, které pak sloužily jako zástava pro vysoké úvěry. A právě při jedné takové transakci Mrázek Bělu zřejmě „oškubal“. Kmenta podfuk popisuje jako původně společnou akci Antonína Běly a Františka Mrázka. Koupili hospodářský objekt – drůbežárnu ve Skovicích u Kutné Hory, vzali si na ni úvěr ve výši desítek milionů a peníze si rozdělili.
Jenže později Běla zjistil, že Mrázek si s dalším partnerem vzal ještě jinou, větší půjčku, za kterou ručil toutéž slepičárnou – ve výši 248 milionů, jak uvádí Kmenta. Z těch už Běla nic neměl, o transakci ani nevěděl, a cítil se okradený. Mrázkův syn Michal později popsal, jak k nim Běla přijel na návštěvu, s jeho otcem na sebe řvali a mířili na sebe zbraněmi. Vypadalo to prý, že někdo z nich nepřežije. Ale ten den ještě oba ulehli do postelí živí a zdraví.
Vražda mafiána Běly v roce 1996
14. dubna 1996 zabili Bělu neznámí pachatelé před jeho vilou v Úvalech. Zastřelili ho 20 ranami ze samopalu. Vražda Antonína Běly zůstala nevyřešená, přestože krátce před jejím promlčením v roce 2016 policejní tým Tempus dostal podezřelého před soud.
Měl jím být Pavel Šrytr, Bělův bodyguard a kamarád jeho syna Jaroslava. Obvinění se mu ale nepodařilo prokázat. A navíc – vrah z Úval stejně nejspíš jen plnil objednávku někoho, kdo stál v pozadí a Bělovu vraždu nařídil.
Podle některých blízkých Antonína Běly a také podle jedné z verzí policejního vyšetřování by tou osobou mohl být právě Mrázek. Existují ale i jiné hypotézy, třeba ta, že Bělovu vraždu nařídila ruskojazyčná mafie, která v 90. letech posilovala svůj vliv a které cikánský mafiánský boss Běla až příliš zasahoval do sféry jejího vlivu.
Jaroslav Běla u Okresního soudu pro Prahu východ.
Toto není skutečný Antonín Běla, ale herec Richard Němec, který ho hrál v Devadesátkách.
Interpo: nadace s tváří Karla Gotta
Mrázek pro své podnikání potřeboval nejen kontakty, ale i dobré jméno. K tomu mu nějakou dobu pomáhala nadace Interpo, kterou v roce 1993 založil Mrázkův známý, bývalý vekslák Miroslav Provod (později společně s Tomášem Pitrem odsouzený za daňové úniky). Svým jménem ji zaštítil Karel Gott.
Měla sloužit k podpoře vdov a sirotků po policistech zabitých ve službě, když se do ní ale připojil Mrázek, získala úplně jinou náplň. Podle všeho se v ní praly špinavé peníze a není vyloučené, že sloužila ke korumpování policistů a k tomu, aby Mrázek posílil své vztahy s policií.
Nadace získala podporu i tehdejšího policejního šéfa Františka Zelenického. „Zda byl Zelenický tak naivní a uvěřil bohulibým záměrům nadace, nevíme. Každopádně se s bývalými veksláky Mrázkem a Provodem i se zpěvákem Gottem nechával ochotně fotit,“ píše ve své knize Karel Tichý, bývalý vyšetřovatel a vedoucí operativní skupiny protikorupční služby policie, který se později podílel na vzniku spisu Krakatice, mapujícího Mrázkovy kontakty.
Byl milý a humorný, říká Gott o mafiánovi Mrázkovi |
Přátelství s Mrázkem stálo nakonec Zelenického policejní kariéru a od nadace se po podezření na nekalé machinace distancoval také zpěvák Gott.
Kdo je kdoAntonín Běla (4. ledna 1944 – 14. dubna 1996) Radovan Krejčíř (*4. listopadu 1968) Miroslav Provod (*28. června 1956) |
Setuza, Pitr a krach IPB
Dobou, kdy se „do toho pořádně obul“, byl pro Mrázka konec 90. let. Jedna z největších bank v Česku, IPB, byla tehdy před krachem. A Mrázek, který už delší dobu se svým kamarádem (oficiálně poradcem) Tomášem Pitrem toužil po ovládnutí podniku Setuza, vycítil šanci.
Jak popisuje Kmenta, kdo by čekal, že někdo bude vracet úvěr do zkrachovalé banky? A tak Mrázek s Pitrem vymysleli, jak spojit příjemné s příjemným, a z potápějící se banky ještě něco získat. Vzali si úvěr na nákup akcií Setuzy.
Kdo byl Jan Gottwald
|
Mrázek si půdu pro tento krok připravoval předem: podnikatele Jana Gottwalda, který vlastnil část Setuzy přes podíl ve firmě Českomoravská finanční a leasingová, strašil tím, že po něm jde protikorupční policie, a díky svým kontaktům pro něj dokonce zařídil výslech na policejním oddělení. Pak si od notně vystrašeného podnikatele nechal zaplatit za to, že mu zajistí, aby mu policie dala pokoj.
Gottwald, jako předseda fotbalového klubu Drnovice také přezdívaný Gotyš, sice později zjistil, že Mrázek to na něj asi „ušil“, ale to už bylo pozdě. „Mrázkovci Gotyše o Setuzu připravili, úspěšně s firmou čachrovali až do doby, než o ni projevili zájem dva novodobí podnikatelé Krejčíř a Babiš,“ konstatuje Tichý a dodává, že ztráta státu z IPB se odhaduje na 180 miliard.
Jména, která zmiňuje, patří zase k jinému příběhu, ke kterému se ještě dostaneme. Finanční vztahy mezi IPB, Setuzou, dalšími firmami a českým státem byly koncem 90. let notně propletené.
Mrázek měl kontakty se Šloufem, říkal mu Vodník
Mrázek se neomezoval na jednání s lidmi z byznysu. Už za komunismu měl kontakty na některé vysoce postavené politiky a po sametové revoluci si dokázal opět otevřít zadní dveře k významným osobnostem. Rád se chlubil, že má telefony na poslance i senátory a s mnohými si tyká.
Například za vlivným členem ČSSD a poradcem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem chodil do kanceláře na Úřadu vlády a přezdíval mu po kamarádsku Vodník. I Šlouf si pochvaloval, jaký byl Mrázek inteligentní člověk, se kterým bylo radost pohovořit. Scházeli se také v salonku Hotelu Hoffmeister v ulice Pod Bruskou.
Pět případů Františka Mrázka |
S některými politiky se Mrázek stýkal a šli mu na ruku, jiné považoval za své nepřátele a nechával je sledovat. Do této druhé kategorie patřil Stanislav Gross. Novinář Kmenta ve své Knize Mrázek III., Válka kmotrů popisuje, jak Mrázek Grosse považoval za protivníka, který v kauze privatizace Unipetrolu kope za Babiše, resp. za Agrofert, konkurenta jeho Setuzy. „Nikdo totiž přesně neví, jaký byl vztah Grosse a Mrázka. Dohodli se, že se dohodnou, a pak se rozkmotřili?“ uvažuje Kmenta. Oč v kauze Unipetrol šlo?
Kauza Unipetrol. Mrázek vs. Gross a Babiš
Skupina Unipetrol vznikla spojením všech možných státních podniků, které se týkaly petrochemického průmyslu. Patřily do ní třeba Chemopetrol, Paramo, Česká rafinérská, Lovochemie, Spolana nebo síť čerpacích stanic Benzina.
O privatizaci Unipetrolu jednala vláda několikrát. V prvním kole byli zájemci dva: polský PKN Orlen a kazašská společnost KaMunaiGaz. Oba zájemci potřebovali podle Kmenty někoho, kdo bude obeznámen s českým prostředím a bude za ně „kopat“. Pro Poláky se takovou osobností stal Andrej Babiš a Agrofert, pro Kazachy Setuza ovládaná Mrázkem a Pitrem.
Přetahovaná skončila pro Mrázka fiaskem: tajné služby označily kazašskou společnost za bezpečnostní riziko a doporučily její vyloučení. Mrázek nepochyboval, že v tom má prsty ministr vnitra a pozdější premiér Stanislav Gross. „To ten mladej přehnal. To je jeho práce. Začíná mě pěkně srát,“ řekl údajně Mrázek Pitrovi o Grossovi.
Stanislava Grosse považoval Mrázek za úhlavního nepřítele, kterého je potřeba se zbavit. Zprávu, kterou dostal na telefon a oznamovala Grossův konec v politice, si prý nevymazal.
Lobbista Spyra a zájem o Škromacha
Z boje o Unipetrol ale ještě nevycouvali. Sehnali si schopného polského lobbistu Jacka Spyru, který se v českém prostředí rychle zorientoval a spřátelil se s jiným vlivným sociálním demokratem, ministrem práce Zdeňkem Škromachem.
Ten se s Mrázkem a jeho lidmi setkal na večírku policejní akademie na přelomu let 2003 a 2004 a údajně jednali o tom, kdo získá dceřiné společnosti Unipetrolu od vítěze privatizace PKN Orlen. Škromach popřel, že by s nimi jednal, ani to prý nespadalo do jeho rezortu. „Co zvenčí vypadalo jako ideový spor mezi škromachovskou levicí a centristy Stanislava Grosse, mohla být spíš přetahovaná ‚setistů‘ a ‚agrofertistů‘ o privatizační miliardy,“ napsal o této schůzce deník Euro OnLine.
Euro: Škromach s Pitrem a Mrázkem o Unipetrolu jednal |
Krejčíř. Jediný člověk, kterého se Mrázek bál
Okolnosti privatizace Unipetrolu sledoval policejní spis Olej. Brzy v něm na postu hlavní zájmové osoby vystřídala Mrázka jiná persona - Radovan Krejčíř.
Mrázek v něm cítil silného rivala, a pravděpodobně se ho také bál. Zřejmě to byl důvod, proč svolil k pravidelným schůzkám s policejním vyšetřovatelem. Policie Mrázka považovala za cenný zdroj informací, a zatímco dříve byl na slovo skoupý, o Krejčířovi mluvil hodně a rád. Netušil, že jeho partner Pitr s Krejčířem za jeho zády jedná.
Radovan Krejčíř u jihoafrického soudu v Kempton Parku
Tomáš Pitr, Karlštejn
Jacek Spyra na pohřbu Františka Mrázka.
První pokus o vraždu Mrázka
Poprvé se Mrázek stal terčem útoku v roce 2002, kdy mu na cestě z Českého Brodu do Průhonic zatarasilo cestu cizí auto. Vystoupil z něj střelec a začal po Mrázkovi pálit.
Z této historky si Mrázek asi moc nedělal, až v roce 2005 se policistům poprvé svěřil s obavami o život. Všiml si, že ho sledují neznámá auta, že ho v okolí jeho kanceláře na „zámečku“ v Praze 4 pozoruje někdo dalekohledem, a málokdy chodil mezi lidi. Jezdil pouze ve své pancéřované toyotě, a to tak, aby to měl od auta ke vchodu vždy jen pár kroků.
Útěk Krejčíře a Grossův konec
V červnu 2005 zmizel Krejčíř. Utekl policistům ze své černošické vily přímo před nosem, při domovní prohlídce. V Česku byl později obviněn a odsouzen v nepřítomnosti za tunelování Čepra a plán vraždy celníka k 15 letům vězení. Později podle Kmenty přiznal, že ve velkém sponzoroval ČSSD.
Gross v září oznámil svou rezignaci – a to prý nejprve SMSkou Mrázkovi, až druhý den veřejně. Předtím v rozhovoru pro média řekl, že po něm jdou vlivní lidé, a i když Mrázka a Pitra nejmenoval, padlo jméno Setuzy.
Zhruba v té době se také objevily snímky Krejčíře na Bahamách. A tam se za ním vydal Tomáš Pitr. O čem přesně jednali, není jasné.
A ještě k jedné události došlo toho roku. Z vězení byl propuštěn recidivista Jaroslav Běla, syn zavražděného mafiána.
Pan inženýr Krejčíř nežertoval, líčil plán na vraždu celníka svědek |
Vražda Mrázka. Kdo za ní stál?
A měsíc na to, 25. ledna 2006, kolem osmé večer, byl Mrázek zastřelen. Těsně u svého pancéřovaného auta, k němuž to od vchodu ze zámečku bylo jen pár kroků. Vraždu provedl neznámý pachatel, profesionál. Použil speciální střelu, která způsobila rozsáhlé a smrtelné poškození vnitřních orgánů. Kdo za ní stál? Mrázkovi blízcí měli jasno.
Policisté zaznamenali telefonát, který uskutečnila Mrázkova dcera Monika po otcově smrti. „Mufe, ty svině, tys mi zabil tátu!“ křičela na volaného. Byl jím Jaroslav Běla, syn Antonína Běly. S Monikou měli v minulosti poměr, než jim ho Mrázek zakázal.
Stál za Mrázkovou smrtí Běla mladší? Podle jedné z verzí se na jeho odstranění podílel Krejčíř. Rozpočet na akci byl prý deset milionů.
Existuje i další hypotéza. Mrázka k měla na mušce také BIS. V den, kdy zemřel, ho policisté sledovali, na příkaz tajné služby ale byli odvoláni. Také kamery, instalované naproti Mrázkově kanceláři, byly právě ten den mimo provoz. Náhoda? Nebo bylo potřeba zajistit střelci klid? Je možné, že byl Mrázek odstraněn na příkaz z vyšších míst, protože věděl příliš mnoho?
Mrázkův archiv a Kubiceho zpráva
Když zemřel, bylo mu necelých 48 let. Pochován je v rodném Českém Brodě. Kde ale skončil jeho archiv se spoustou kompromitujících informací? „Mrázkův archiv buď leží někde hluboko pod zemí, nebo mohl být po jeho smrti atomizován na jednolité složky, které mohou být v trezorech těch, kdo za ně zaplatili nejvíc,“ myslí si vyšetřovatel Tichý.
Několik měsíců po Mrázkově smrti přišel tehdejší šéf protimafiánského útvaru policie a pozdější ministr vnitra Jan Kubice za poslanci branného výboru se zprávou o průniku organizovaného zločinu do státní správy. Informace, později označovaná jako Kubiceho zpráva, se týkala z velké části údajných zásahů do vyšetřování Mrázkových kauz, vrhala ale velmi špatné světlo také na politiky sociální demokracie a jejich kontakty.
Vyšetřování informace v Kubiceho zprávě nepotvrdilo.
Kubiceho zpráva odhaluje ’šibaly‘ z ČSSD |
Pro přípravu tohoto textu byly kromě novinových článků použity také následující knihy:
Karel Tichý, Hana Hlušičková: Kudy kráčel zločin
Karel Tichý, Hana Hlušičková: Kauzy & aféry
Jaroslav Kmenta: Světská mafie
Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek
Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek II. Krakatice
Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek III. Válka kmotrů
