Brožová-Polednová byla loni v listopadu za účast na procesu odsouzena na osm let do vězení, přestože si soudce Petr Braun uvědomoval, že si zřejmě kvůli vysokému věku neodsedí ani jeden den.
Soudce ale považoval za důležité bývalou prokurátorku odsoudit nepodmínečně. Její advokát se proti tomu odvolal. Odvolací soud o promlčení rozhodl už minulé pondělí, ale výsledek tajil. Všeobecně se čekalo, že případ vrátí k dalšímu projednávání. - více zde
Radiožurnál, který o výsledku odvolání informoval jako první, získal vyjádření jejích obhájců. Ti poukázali na to, že všechny činy tehdejších pachatelů jsou už promlčeny. Rozhodnutí překvapilo mluvčího Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jana Srba. "Soudce musel překlasifikovat vraždu, protože ta většinou za promlčenou není prohlášena," řekl iDNES.cz.
Mluvčí soudu Jan Fořt nechtěl prohlášení advokáta Brožové-Polednové potvrdit. "Ještě nám nepřišlo vyrozumění," oznámil iDNES.cz.
Proti rozsudku bude těžké se odvolat. Česká televize uvedla, že jedinou cestou je mimořádný opravný prostředek.
Ludmila Brožová-Polednová se činu spolupachatelství dopustila v roce 1950, kdy kromě Milady Horákové v politicky vykonstruovaném procesu proti odpůrcům komunistického režimu k trestu smrti odsoudila další tři lidi. Horáková mezi nimi byla jediná popravená žena.
Nic jsem nevěděla, byla jsem mladá
Brožové-Polednové původně hrozilo patnáct let, sám žalobce ale navrhl pouze pět let vězení s ohledem na její vysoký věk. V současnosti jí je osmdesát šest let.
Bývalá prokurátorka prostřednictvím své obhajoby tvrdila, že o zmanipulování procesu nevěděla a věřila ve vinu odsouzených. V době soudu jí bylo 29 let. Za sebou měla rok právnické školy pro pracující a studovala právnickou fakultu.
Soudce ale v rozsudku konstatoval, že nebyla jen pasivním svědkem událostí, ale jedním z článků řetězu, který umožnil fyzickou likvidaci odpůrců režimu prostřednictvím justičního aparátu. I podle tehdejšího zákona měla jako zástupce státu využít všech prostředků ke zjištění pravdy a snažit se odstranit případné nesrovnalosti.
Právě to ale podle soudu neudělala. Podle Brauna si byla vědoma toho, že o vině Horákové již předtím rozhodly mimosoudní orgány a že celý proces má jen vyvolat dojem zákonnosti. Z historických dokumentů například vyplynulo, že obžalovací spis konzultovali prokurátoři s ministerstvem vnitra a poté byl předložen k politickému schválení.
Právnička a politička Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti.
Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala důležité informace.
Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950.
