Vítr byl poměrně čerstvý. Sice bylo horko, ale od západu foukala bríza. Poflakoval jsem se po břehu, sem tam prohodil pár slov s místními, co zde celou sezonu tráví v karavanech a sem tam z vody (mimořádně čisté) vytáhnou nějakého kapra.
Pak jsem ale spatřil skupinku čtyř vozíčkářů, jak seřazení na břehu vedle sebe sledují lidi užívající si na mořském kajaku. Fotografický stereotyp zafungoval - chudáci, co se s vozíky do vody nedostanou, zatímco majorita si užívá - tu fotku musím mít. Cvaknul jsem ji, dal se s nimi do řeči a fotka se rázem rozplynula.
„Za chvíli jdeme plachtit,“ zaskočila mě Michaela Krunclová. „Ale vždyť jste na vozíku,“ oponuji nejistě. „To nevadí, my to zvládneme,“ doplňuje její kamarádka. A hned se mi dostává pozvání, abych se jejich sportovního výkonu zúčastnil.
Výlet na Nechranice zorganizoval Sportovní klub vozíčkářů Praha. Michaela, která je po dopravní nehodě v invalidním důchodu, tam zároveň pracuje. Má na starosti lyže a outdoorové aktivity. „Sezvali jsme sem vozíčkáře z celé republiky, přijelo jich dvanáct. Spolu s nimi je tady deset asistentů,“ popisuje, zatímco se ostatní střídají na jachtě, mořském kajaku či paddle boardu.
Skutečný sportovní výkon předvádějí na jachtách. „Hezkej obrat, Honzo. Vysekni kosatku a povol hlavní plachtu,“ volá na něj instruktor František Bauer z klubu Cere, který jim umožnil si plachtění vyzkoušet. Plachetnice se ve větru dost naklání. „To je bomba, jede to úplně samo,“ pochvaluje si Honza, loket mazácky hozený přes okraj lodi. Sice se při obratu párkrát pořádně nahnul a záda má mokrá od vody, ale je spokojený.
„Je v podstatě nepotopitelná,“ vysvětluje výhody plachetnice 2.4mR Bauer. Kvůli konstrukci, díky které nemusí jezdec vyvažovat, je vhodná právě pro hendikepované sportovce. Někteří z nich dosahují skvělých paralympijských výkonů a to ji ovládají jen nohama či pusou.
„Můžeme v podstatě všechno,“ komentuje sportovní výkony Krunclová, která se s vozíkem podívala až na Altaj. „Vlastně spousta z nás začala vyhledávat tyto aktivity až poté, co se nám něco stalo. Chce to jen peníze a lidi, kteří nám trochu pomohou,“ dodává. Tady jim vyšli vstříc. Hradí „pouze“ ubytování, cestu a stravu pro sebe a své asistenty. Ostatní je na dobré vůli ostatních.
„A když napíšete, že v neděli jdeme do místního sportovního klubu jezdit na vodních lyžích, dají nám to taky zadarmo,“ směje se.
