„Je mi 40 let a mám jedenáctiletou dceru. Mám to štěstí, že se mi podařilo najít ženu, která je mi schopná poskytnout péči i v době, kdy na to nemám prostředky od registrovaných poskytovatelů osobní asistence. Bez ní bych se ocitl z minuty na minutu bez pomoci. Nejsem svobodný, když nemůžu čerpat péči tak, jak bych potřeboval,“ přibližuje Michal Prager.
Má vrozené zdravotní postižení. Trpí spinální svalovou atrofií. Je upoután na vozík a potřebuje stálou pomoc. Vzhledem ke svému těžkému handicapu sice dostává nejvyšší, 4. stupeň příspěvku na péči, ten však vystačí jen na 4,5 hodiny asistence denně. Peníze ovšem nedostačují, aby mohl žít svobodně a samostatně, protože potřebuje pomoc se všemi běžnými úkony.