Rychlé konání svobodných voleb bylo jedním z hlavních požadavků opoziční sil v listopadu 1989, kdy v Československu padl komunistický režim. V tehdejším federativním státě byl parlamentní systém tvořen Federálním shromážděním (FS) a republikovými radami. Ve FS zasedalo 300 poslanců, v České národní radě (ČNR) 200 a ve Slovenské národní radě (SNR) 150.
První svobodné volby od roku 1948 |
Při tvorbě volebního zákona se jeho autoři vrátili k tradicím první republiky – volby se konaly na základě poměrného systému, který by měl zaručit podíl širšího spektra stran na konečném složení parlamentu. Volební období parlamentu bylo výjimečně stanoveno jen na dva roky a do FS a ČNR se dostaly pouze strany, které získaly alespoň pět procent hlasů. V případě SNR bylo toto kvórum tříprocentní.
Nabídka politických stran byla na jaře 1990 široká, po uvolnění svobody projevu vzniklo kolem 70 politických subjektů, většina z nich však neměla klasickou stranickou strukturu ani pevný ideový rámec. Integrujícím hnutím na české politické scéně bylo Občanské fórum (OF), které vzniklo v listopadu 1989.
Od svého počátku sdružovalo rozporné až protikladné politické proudy: byli v něm zastoupeni přívrženci konzervatismu, liberálové a lidé se socialistickou orientací. O charakteru hnutí vypovídalo i jedno z jeho předvolebních hesel „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Na Slovensku plnilo podobnou úlohu občanské sdružení Veřejnost proti násilí.
První svobodné volby v roce 1990
Do FS nakonec kandidovalo 22 politických subjektů, do ČNR 13. Volby byly spíše plebiscitem o přechodu k demokracii než soubojem politických programů.
V českých zemích jednoznačně dominovalo OF, které získalo důvěru zhruba poloviny voličů a jeho představitelé obsadili více než polovinu křesel ve federální i české vládě. Na Slovensku s menší převahou zvítězila VPN, když získala více než 30 procent hlasů. Z voleb vzešla federální vláda Mariána Čalfy, ve které mělo většinu ministrů Občanské fórum, slovenskou stranu zastupovali představitelé VPN a Křesťanskodemokratické hnutí.
Českou vládu po volbách sestavil Petr Pithart, většinu ministrů delegovalo OF, zastoupení měly i KDU a HSD-SMS. Překvapivě dobře dopadly volby i pro komunistickou stranu, která získala průměrně 13 procent hlasů, a stala se tak po OF druhou nejsilnější stranou v českém parlamentu. Pětiprocentní hranici překonaly v ČR ještě Křesťanskodemokratická unie (KDU) a Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS).
Kdo nevolí, volí komunisty. Poslední vzepětí plakátu a první svobodné volby |
První polistopadové volby měly i svůj velký skandál. Jeho hlavním aktérem byl předseda lidové strany Josef Bartončík, o němž napsal rakouský časopis Profil, že byl placeným agentem StB. Bartončík to popřel, dva dny před volbami však vystoupil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml a oznámil, že má informace, které Bartončíkovi z morálního hlediska znemožňují vykonávat poslanecký mandát.
