V pátek uplynulo dvě stě let od jeho narození. Tedy – v pražské matrice narozených toto jméno není. Narodil se totiž jako Adalbert Fingerhut. Jméno si jako horlivý český vlastenec nechal přeložit, z Fingerhuta se stal Náprstek.
Narodil se 17. dubna 1826 v Praze v rodině sládka a pozdějšího majitele pražského domu U Halánků na Betlémském náměstí. Vojtův otec Antonín v domě provozoval pivovar, vinopalnu a hostinec. Brzy ale zemřel a o Vojtěcha, o dva roky staršího bratra Ferdinanda i celý podnik se starala matka Anna.
Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích |
Vojta chtěl poznat svět, začal se učit arménsky a persky, chtěl studovat Orientální akademii ve Vídni. To mu jeho rázná matka nedovolila. Ve Vídni sice studovat směl, ale pouze práva. Důstojný obor pro studenta z bohaté pražské rodiny.
Během studií se v roce 1848 vlastenecky naladěný Náprstek aktivně zúčastnil povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena, obával se zatčení a musel uprchnout. Spolu s přítelkyní Katynkou Krákorovou, dcerou pražského kavárníka, a s falešnými dokumenty nastoupili na zaoceánskou loď a odjeli do USA.
Skvělé nápady nedokázal zpeněžit
Ve Spojených státech prožil deset let, nejdéle v Milwaukee ve Wisconsinu. Zde byla početná německá menšina a Náprstek si ve městě otevřel knihkupectví, půjčoval knihy a vydával německy psaný časopis.
Mezitím dělal leccos – pracoval jako truhlář, nádeník nebo právě knihkupec, ale uživit se nedokázal. Zůstal existenčně závislý na penězích, které mu z Prahy posílala jeho matka. „Náprstek byl celý život neuvěřitelně nepraktický, celý život měl skvělé nápady, ale nikdy je nedokázal zpeněžit. Ty, které se podařilo realizovat, musela dotáhnout jeho matka nebo později manželka,“ uvedla jedna z kurátorek nové výstavy Náprstek Reloaded Gabriela Jungová Vrtalová.
Vojta Náprstek se kremace nedožil. Československo je schválilo před 100 lety |
Matka díky tomu svého syna pevně ovládala, na dálku ho donutila rozejít se s jeho „Katynkou“, a když hrozba zatčení pominula, pomohla mu vyřídit formality pro návrat.
Přestože chtěl vždycky cestovat do dálných krajů, v Americe toho mnoho nenajezdil. Za nejdobrodružnější cestu lze považovat tu z roku 1856. Vyrazil za indiánským kmenem Dakotů, součástí širší rodiny Siouxů. Získal tam velmi cennou sbírku předmětů, především zbraní nebo plášť z bizoního telete.
Předal pak americkým úřadům písemné stížnosti Dakotů. „Nejel je obrat a namastit si kapsu, okrást je. Souvisí to s jeho celoživotním přístupem, láskou k etnografii,“ vysvětluje jedna z kurátorek výstavy Gabriela Jungová Vrtalová. Z výpravy si kromě mnoha nových zážitků přivezl i řadu předmětů, čímž začala vznikat jeho pozdější bohatá sbírka.
Na přednášky přilákal dívky i dámy
Roku 1858 se Vojta Náprstek vrátil do Prahy a z domu U Halánků se stalo centrum české inteligence. K nelibosti jeho matky se začal opět stýkat se starou partou vlasteneckých kamarádů a místo rodinného podnikání řešil, jak nápady a zkušenosti z Ameriky uplatnit v konzervativních Čechách.
Navštívil světovou výstavu v Londýně, odtud si přivezl sbírku vynálezů. Početnému obecenstvu je slavně předvedl na Střeleckém ostrově.
Dušičky na Olšanech. Příběhy, rarity a pietní umění největšího hřbitova v Česku |
„Chtěl všem ukázat, že jídlo uvařené na plynu je stejně dobré jako na ohni,“ popisuje Jungová Vrtalová. V jeho domě se také začaly scházet pražské dívky a dámy, aby poslouchaly přednášky o moderních trendech.
Přednášeli slovutní odborníci, a aby nevznikl ani stín pochybnosti o jeho počestných úmyslech, muži včetně Náprstka mohli přednášky jen poslouchat ve vedlejší místnosti. Z této iniciativy vznikl v roce 1865 Americký klub dam.
Podle druhé kurátorky výstavy Adély Tůmové Náprstek v Praze původně usiloval o uměleckoprůmyslové expozice. Po smrti své matky Anny, jedné z nejbohatších měšťanek, v roce 1873 Náprstek v jejím domě U Halánků začal rozvíjet muzejní projekt, postavený na vlastních sbírkách.
Díky silnému sociálnímu kapitálu a celosvětovému rozhledu mu z toho vyšlo muzeum mimoevropských kultur. Sám necestoval, ale české cestovatele alespoň finančně podporoval. Ti mu pak jako výraz vděku posílali exponáty do jeho sbírek.
Náprstek také brzy pochopil, že bez politiky to nejde. Stal se zemským poslancem i pražským radním. Poctivě se zasazoval o práva všech, třeba i vozíčkářů. I když nebyl sportovec, podílel se také na založení Klubu českých turistů.
Sňatek až po úmrtí matky
Náprstkova budoucí žena Josefa Křížková pracovala v rodinné vinopalně Náprstkových. Byla velmi pracovitá a skromná. Náprstkovi pomáhala i s budováním muzea, ale matka Anna Fingerhutová sňatku svého syna s Josefou nepřála.
Ke svatbě devětačtyřicetiletého Vojtěcha a sedmatřicetileté Josefy tak došlo až dva roky po smrti Náprstkovy matky. Vzali se 25. února 1875 na Staroměstské radnici a byl to druhý občanský sňatek v Praze.
Víc dnes přemýšlíme, jaký zážitek si lidé odnesou, říká šéf Národního muzea |
Když 2. září 1894 v Praze zemřel, bylo i jeho poslední přání ve znamení pokroku. Chtěl být zpopelněn, ale v Rakousku-Uhersku to v té době nebylo možné. Jeho ostatky proto putovaly do krematoria v saském městě Gotha. Urna jeho i jeho manželky je na jeho přání uložena v muzeu. Svému muzeu odkázal veškerý svůj majetek včetně knihovny s 46 000 svazky a 18 000 unikátními fotografiemi. Po jeho smrti se jeho sbírky rozdělily na dvě části.
Ty národopisné a etnografické zůstaly v jeho muzeu. Ty technické převzalo Národní technické muzeum. Proto jeho výročí připomínají hned dvě výstavy. Ta v Národním technickém muzeu na Letné se jmenuje Moderní společnost pohledem Vojty Náprstka a ta v jeho muzeu Vojtěch Náprstek Reloaded.
