„Já aspoň vypadám jako vodák, mám proužkatý modrobílý tričko, ne jako támhle ti kluci s nápisem fotři na vodě,“ směje se Jakub Hrdlička.
Kluk, který je přesným typem vodáka na Vltavě: jinou řeku nikdy nejel, přijel autem do kempu, kde si půjčil v půjčovně „nepřevratitelný“ raft, naložil si sudy s oblečením a hlavně dvě igelitky piv a tvrdého alkoholu a může s přáteli vyplout.
Spočítané to do dalšího kempu mají tak, aby tam v podstatě dopluli, aniž by museli pádlovat. A tak si čas před jezem v Herbertově krátí tím, že prostě popíjejí. „Mně je to jedno, že je tu fronta, já mám ruma,“ haleká na něj z dálky další kamarád, který s druhou částí party pluje na druhém raftu.
Pro pochopení: jez v Herbertově se sjíždí úzkou šupnou, kam se vejde jedna loď nebo raft. Proto se před ním tvoří fronta. „Lidí jsou za léto tisíce, většinou máme všechny rafty půjčený už půl roku dopředu, většinou jsou to mladí, co si jedou udělat prodloužený víkend, zachlastat,“ říká mladík, který v jedné z půjčoven předává lidem rafty.
Chybí sedm centimetrů. Teplou Vltavu nelze splouvat, registrace jsou stopnuté |
Známá vodácká místa – ať už stánky s občerstvením na březích či vodě nebo známé kempy, jsou plné. Stejně tak Český Krumlov, kam se většina lidí jde projít. V plavkách. A i proto na rechlích – mostě přes Vltavu – před Českým Krumlovem visí billboard, že Krumlov je město zapsané na seznamu UNESCO a ne pláž a lidé by se tedy měli alespoň obléknout.
„Je to druh turismu, který prostě k Českému Krumlovu patří a už to tak bereme. Je to naše součást, ale rádi bychom, aby lidé dodržovali alespoň základní pravidla,“ říká starosta města Alexandr Nogrády. Vltavu každoročně spluje okolo tří set tisíc lidí.
 |
Majitelé půjčoven přitom tvrdí, že lidí na Vltavě je v letošním roce o trochu méně, než kolik jich bylo třeba před pěti či deseti lety. „Je to ve vlnách, kdy lidé najíždějí hlavně o prvním víkendu a pak když vyjdou tyto červencové svátky uprostřed týdne. Ale už to není tak dramatické jako dříve,“ říká předseda Spolku Vltava a provozovatel voroplavby v Krumlově Radek Šťovíček sdružující půjčovny lidí i ochranáře řeky s cílem rozvíjet organizovanou i neorganizovanou vodáckou turistiku.
Každopádně Vltava od Vyššího Brodu do Českých Budějovic byla, je a bude vždy vytíženější než jiné české řeky. Vltava je totiž pro vodáky jistota: kvůli minimálnímu povinnému odtoku z Lipna totiž nehrozí, že by byla podobně jako jiné řeky v létě na suchu a vodáci více těžké rafty nosili, než pluli. A i proto, je vodáků tolik.
Vodáctví jako groteskní byznys
Popravdě vodáctví je tu více byznys než zážitková turistika. A nutno říct, že místy až groteskní. Tak třeba plovoucí bary, které přímo uprostřed řeky nabízejí lidem z lodi alkohol, vymyslely, jak obejít zákaz obcí podél Vltavy, které mají prodej čehokoliv přímo uprostřed řeky z lodí či barů zakázaný.
Proti plovoucím barům se také vzbouřili majitelé kempů a občerstvení od Krumlova po Lipno a sepsali loni petici, v níž žádali, aby policie nebo Česká obchodní inspekce zakročila, protože plovoucí bar přece nemůže být provozovna už jen kvůli tomu, že nemohou dodržovat hygienické normy.
Vodákům nalévají plovoucí bary. Vltava je jako diskotéka, zlobí se kritik |
Jenže na bary jsou všichni krátcí: i když úředníci „zaprotokolují“ přestupek, druhý den se na řeku vrátí. Na pokutu si vydělají během pár hodin, správní řízení o přestupku se pak vleče měsíce. A někteří z nich jdou ještě dál.
Tvrdí, že prodej alkoholu je charita, respektive ohánějí se třeba povolením například pražského magistrátu k veřejné sbírce, jejímž účelem je zajištění peněz na úklid přírody a krajiny s tím, že desetinu z ceny pití dají právě na to.
„Kontroly na ně pořádně nejdou. Hygiena řekne, že je nemůže kontrolovat, když nemají označenou provozovnu, další úřady je kontrolují ze břehu, i když jim nabízíme, že jim půjčíme lodičky. Je třicet stupňů a nikoho nezajímá, jak skladují potraviny, jak udržují hygienu, jak si myjí ruce a podobně. Je to věčný boj a letos těchto barů akorát přibylo,“ říká provozovatel známého kempu U Fíka Martin Bušovský.
Počet vodáků je neúnosný, tvrdí starosta
Už roky přitom i profesoři třeba z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity mluví o tom, že je potřeba regulovat počet lodí. Vzniklo historicky několik návrhů: vybírat peníze za každou loď a raft, který spluje, vybírat poplatky po půjčovnách až po návrh, že by denně byl omezen počet lodí, které smí na řeky vyplout – podobně jako třeba na Teplé Vltavě v Národním parku Šumava – až po to, že v létě by třeba na dva týdny platil úplný zákaz splouvání. Neprošlo nic.
„Já roky říkám, že nějaká regulace přijít musí, protože počet vodáků je už dlouhodobě neúnosný. Jsem třeba pro vytvoření jakéhosi rozpočtu, kam by šly poplatky za půjčení každé lodi. My jako města máme zvýšené náklady s úklidem odpadků, čistotou v obci, řešíme opilecké rvačky i opilce v ulicích,“ říká starosta Rožmberka nad Vltavou Bohuslav Čtveráček.
V kempech se do restaurací a předzahrádek vylodili první opilí vodáci. Baví se, smějou, někteří křičí, zpívají. „Je to tradice. Příští rok jsme tu zas,“ říká František Bernas, vodák z Prahy, který za svůj život sjel jedinou řeku. Vltavu, vždy v raftu z půjčovny a vždy o červencových svátcích.
