Nepřehledná silnice, chvíle nepozornosti a auto končí převrácené v příkopě. Z poničeného kamionu vytéká nafta a během chvíle otráví blízký potok. To je jeden z nejběžnějších případů, jak v Česku vznikají ekologické katastrofy.
Nejsou to ani zemědělci, ani velké průmyslové podniky, kdo dnes nejčastěji způsobuje havárie znečišťující vodu. Největším hříšníkem je doprava. Na její vrub jde třetina z 220 závažných případů, které v minulém roce řešila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Oproti roku 2017 je to víc než pětiprocentní nárůst.
Vůbec nejvíce problémů řešila inspekce v Praze. Celkem třináct případů zde bylo vyhodnoceno jako mimořádné závažné ohrožení nebo zhoršení kvality vody. Ve skutečnosti jich je ještě více, o některých se inspektoři vůbec nedozvědí. Pokud inspekce odhalí viníka znečištění, může mu udělit celkem vysokou pokutu.
Zatím nejvyšší sankce byla udělena minulý rok ve Strážovicích na Plzeňsku – nikoli však za dopravní havárii – místní bioplynka musela zaplatit čtyři sta tisíc korun, protože „selhal lidský faktor“. Pracovník neopatrně zacházel s jedovatými látkami a ty se dostaly do rybníka.
Klima, zemědělství a odpad Odborníci nicméně upozorňují, že havárie v dopravě jsou sice nejčastějším, ale nikoli nejvážnějším nebezpečím pro čistu vody. „Kvalita vody u nás je aktuálně nejvíce ovlivněna dvěma fenomény: postupující změnou klimatu a zemědělstvím,“ říká Martin Pivokonský z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd.
Problémy jsou spolu úzce propojené. Vody ubývá a čím jí je méně, tím jsou nežádoucí látky v ní koncentrovanější. Tento vývoj není dobrý a postupně je zhoršován také komunálním odpadem. Lidé se myjí a splachují ve všech ročních obdobích zhruba stejně, ale v létě je v řekách méně vody. „Pražská čistírna odpadních vod v létě vytváří skoro deset procent průtoku vody ve Vltavě,“ popisuje Josef Fuksa z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.
Problém jsou léky
Od devadesátých let se výrazně změnily některé druhy znečištění. Tehdy představovaly obrovský problém nejrůznější odpady z továren, dnes jsou průmyslové podniky pod přísným dohledem. Jenže do vody se dostávají nové škodlivé látky, které v ní dříve nebývaly a s nimiž si čističky odpadních vod často nedokážou poradit.
„Ve vodách už nejsou dehty z fabriky, ale je tam třeba ibuprofen a gabapentin,“ upozorňuje Fuksa. Zbytky léků, ale třeba i drog lidé vyloučí a kanalizací se pak dostanou až do řek, kde jich stále přibývá. Roste nejenom jejich množství, ale také počet druhů. „Řešit problémy s novými znečišťujícími látkami už nestíháme, je to velký všeobecný problém,“ varuje Fuksa. Tento škodlivý koktejl přitom už nyní negativně ovlivňuje život v řekách.
Znečištěné nejsou jen povrchové, ale i podzemní zásobárny vody. Zde navíc nepůsobí sluneční záření ani další procesy, které jinak na povrchu pomáhají s odbouráváním chemických zbytků. Nežádoucí chemie se tak v podzemních vodách fakticky konzervuje.
Vážných havárií, kvůli kterým se v minulém roce dostaly jedovaté látky až do podzemních vodních zdrojů, bylo celkem sedm. Dnes už sice existují technologie, které umožňují i tyto podzemní zásoby vody vyčistit, ale je to velmi zdlouhavý a značně finančně nákladný proces. A také zde je znečištění zaviněné haváriemi jen onou příslovečnou špičkou ledovce.
V hlubokých vrtech vědci například ještě stále objevují zbytky zemědělské chemie, která se přestala používat už před deseti lety.
Na stav podzemních vod dlouhodobě upozorňují zprávy Českého hydrometeorologického ústavu. V nich například najdeme, že mezi lety 2015 a 2017 překračovaly dokonce čtyři z pěti kontrolních vrtů alespoň jeden z limitů přípustné čistoty vod. A situace se zřejmě jen tak nezlepší. „Pokud se bude nadále klima vyvíjet tak, jak se vyvíjí, tak se dá spíš předpokládat, že se kvalita vody bude zhoršovat,“ uzavírá Pivokonský.
