Řekněte mi, proč jste si vybral ze všech nástrojů zrovna violoncello?
Já si myslím, že kdokoliv, kdo slyší tento nástroj, může být zaujatý jeho zvukem. Stejně jako jsem byl já v šesti letech, kdy jsem si měl zvolit svůj vysněný nástroj. I když jsem si nejprve vybral ozvučná dřívka.
Všichni z naší rodiny totiž muzicírovali a mně jako malému dali do ruky právě dřívka. Od dvou let jsem na ně ťukal a chtěl jsem v tom pokračovat, ale rodiče mi to nedovolili. Druhá volba bylo právě cello. Jeho zvuk mě fascinoval natolik, že mě dokázal odtrhnout i od počítačových her.
V čem přesně vás zvuk cella fascinoval?
Hodně lidí ho považuje za nástroj, jehož barva zvuku se nejvíce přibližuje lidskému hlasu. Ačkoliv se to nezdá, tak je to také jeden z nástrojů, který má největší rozsah. Dokáže zahrát basové, ale i houslové tóny, což v našem uskupení Prague Cello Quartet využíváme. Tím obsáhneme veškeré spektrum tónů, které lidské ucho potřebuje slyšet. Tak vytváříme nejrůznější skladby a vystoupení. A baví nás to. Je to radost.
Zahrát na cello populární hudbu je často technicky obtížná věc, řekl bych až virtuózní. I v jednoduchých skladbách jsou těžké prvky. Osobně musím některé věci cvičit víc, než když jsem cvičil Dvořákův koncert.