Vláda v posledních týdnech důrazně doporučuje občanům, aby při nákupech nebo v MHD používali respirátory FFP2. Ty jsou podle Vladimíra Ždímala skutečně účinným prostředkem v boji proti koronaviru.
Aby mohly fungovat, musejí podle něj hlavně dobře těsnit. V Rozstřelu expert na aerosol názorně předvedl, kde se dělají nejčastější chyby. „Klíčové je, aby respirátory dobře těsnily na obličeji. Stačí malá netěsnost a už to není ono.”
Respirátor musí na tvář přiléhat
„Respirátor by se měl při nádechu přitlačovat k tváři a při výdechu je důležité, aby vyfukoval. Pokud to tak není, respirátor má podobnou účinnost jako látková rouška.” Podle Ždímala by si měl zároveň každý jedinec vybrat specifický respirátor na svou tvář. „Každý má totiž jiný tvar a rozměry tváře. Vzpomeňte si, jak nám instruktoři kdysi při branném cvičení tvář měřili, abychom dostali správný rozměr plynové masky. Tohle je podobné.”
Tím ale Ždímal nechce konstatovat, že látková rouška by oproti respirátoru FFP2 nebyla účinná. Naopak. „Existují přímé experimentální důkazy, že všechny typy ochrany obličeje jsou účinné. Například při dubnovém experimentu, kdy respondenti měli říct dvě slova, v tomto případě dvě anglická slova STAY HEALTHY (zůstaň zdravý), vyprodukovali v průměru 320 kapének. Když si nasadili látkovou roušku, koncentrace klesla na jednu, dvě nebo tři kapénky. Tedy záchyt byl více než 99 procent.”
„Když jsme nakažení a nosíme roušku, snížíme riziko, že nakazíme někoho v okolí, stokrát,” říká expert na aerosol. Podle něj jsou proto informace o neúčinnosti roušek a respirátorů, které se znovu v poslední době objevují zejména na sociálních sítích, nepravdivé.
Respirátory s ventilem nejsou vhodné
Odborníci z Akademie věd pod vedením Vladimíra Ždímala testovali desítky ochranných pomůcek na modelu hlavy, který v sobě obsahuje čerpadlo. „Z testů vyplývá, že nejlepší respirátory FFP2 v reálné aplikaci na tváři klesají v účinnosti z 95 procent na 80 procent. A ty nejhorší dokonce na 20 procent. To je asi dvojnásobná vrstva kapesníků na obličej.”
Vladimír Ždímal k tomu dodává, že respirátory s výdechovým ventilem jsou nevhodné pro komunitní ochranu, protože nebrání šíření kapének od nositele respirátoru směrem do okolí. „Lépe se přes ně dýchá, ale pokud je nositel nakažený, představuje zbytečně velké riziko pro osoby v jeho blízkosti.”
Pokud podle Ždímala vznikne tlak na povinné nošení respirátorů FFP2, zvláště starší osoby nebo osoby s oslabením dýchacího ústrojí mohou raději nosit respirátory s ventilem. „A to proto, aby to udýchali. Pro komunitní ochranu to ale znamená jednoznačné zvýšení rizika přenosu.”
Přes povrch se virus nešíří
Od března loňského roku se v souvislosti s ochranou proti koronaviru a s jeho šířením uplatňuje všudypřítomná dezinfekce povrchů. Neexistuje místo, kde bychom necítili typický zápach desinfekce. Vladimír Ždímal ale riziko přenosu přes povrch za tak významné nepovažuje.
Nákupy roušek či dezinfekce klesly na úroveň před nákazou, tvrdí lékárníci |
„Evropské centrum pro kontrolu nemocí nedávno konstatovalo, že ve světě nebyl prokázán přenos koronaviru kontaktem přes povrch,” říká akademik. „Neznamená to však, že to tak být nemusí, ale špatně se to dokazuje. Když se setkají dva lidé a jeden z nich je nakažený bez příznaků, jak dokážete, že se nakazil přes kapénky, přes vysušená jadérka aerosolu nebo podáním ruky?“
„Z publikovaných informací se ale zdá, že dominantní je přenos vzduchem a ostatní přenosy jsou marginální,” míní Ždímal. „Prostě na vás někdo naprská kapénky, které obsahují vysoké množství virionů a nakazíte se. Nebo jste třeba v prostoru, kde je nakažený člověk bez roušky, kapénky těsně po výstřelu z jeho úst ztratí vodu, vypaří se, zmenší se na desetinu nebo setinu a potom poletují ve vzduchu jako aerosolové částice a jsou v něm suspendovány, každý proud vzduchu je zvedne zpátky do prostoru.“
Právě tak se při vdechování můžeme podle experta nakazit. „Navíc cílovým orgánem jsou plíce a nejsnazší cestou je nádech. Cesta přes žaludek nebo oční tkáň, to je jako byste se chtěli podrbat levou rukou za pravým uchem. Je to mnohem komplikovanější.“
Podle Ždímala je tedy extrémní desinfekce veřejných prostor přehnaná. „Neříkám, že si nemáme mýt ruce a nemáme uklízet, kolem nás je mnoho dalších patogenů, ale tohle je přehnané.”
Kde je nejvyšší riziko?
Vladimír Ždímal se v Rozstřelu zmínil i o tom, kde je podle něj nejvyšší riziko pro šíření koronaviru, tedy zda v MHD, v kanceláři nebo v obchodech. „Když budeme mít všichni ochranu obličeji, riziko přenosu je malé.”
Jsem pro ruskou a čínskou vakcínu i povinné respirátory, říká Prymula |
Nejrizikovější je tedy aktivita bez roušek a respirátorů. Velikým nebezpečím je například společný oběd v restauraci, kdy spolu mezi sebou lidé komunikují.
„Rizikový je i zpěv. Při něm produkujeme 135krát více viru za jednotku času, než když dýcháme. Totéž platí třeba o trubce, tam je šíření ještě horší než při hlasitém zpěvu,” říká expert na aerosol. Když se podle něj lidé nacházejí ve společných prostorech, například v kanceláři, ve školní třídě nebo v MHD či ve vlaku, je zásadní, aby lidé nosili ochranu dýchacích cest a také aby se co nejvíce větralo.
Vladimír Ždímal v Rozstřelu hovořil i o možnostech šíření britské mutace koronaviru, o použití nanovláken u ochranných prostředků, mluvil o tom, zda rouška zabrání šíření kapének při kašli nebo kýchnutí, a také o tom, jak rozdílně se virus šíří v uzavřených prostorech a ve venkovním prostředí.
