Díky moderním technologiím mohou senioři pobýt na pláži či v horách, setkat se s divokými exotickými zvířaty, potápět se ve vodách oceánů nebo třeba prchat před agresivní parybou. Právě takový typ virtuální reality seniorům představuje HateFree Culture (HFC).
„U potápění si někteří zvolí právě útok žraloka na klec, ve které v té virtuální realitě stojí. Mnozí ze seniorů mají, možná oproti různým předsudkům, rádi adrenalin. Proto je také u některých také oblíbená projížďka na hororové horské dráze,“ komentoval Lukáš Houdek z HFC. Na nedávném workshopu si jedna z účastnic zkusila také procházku domem hrůzy.
„Je to zpestření času, na krátkou dobu se senior může dostat do nového prostředí, má nějakou interakci,“ vysvětluje psycholog z Univerzity Palackého v Olomouci Jan Šmahaj.
Virtuální realita jako odraz běžného života
Projekt cílený speciálně na seniory, takzvané Virtuální město, vyvíjejí výzkumníci Národního ústavu duševního zdraví pod vedením neurovědkyně Ivety Fajnerové a ve spolupráci s firmou 3dsense.
Cílem je vytvořit komplexní město s propojenými úlohami trénujícími kromě paměti i schopnosti rozhodování, plánování či pozornost. Adrenalinové zážitky jsou tentokrát upozaděny. Virtuální město je de facto odrazem běžného života. Naučené dovednosti a schopnosti pak senioři mohou snáze využít v každodenních situacích.
„Půjdete nakoupit, protože vám manželka ráno zadala, co máte koupit a máte seznam na lednici. Víte také, že si máte vzít peněženku a brýle, aby to celé dávalo smysl,“ popsala výzkumnice Národního ústavu duševního zdraví a psycholožka Adéla Plechatá. Projekt by měli výzkumníci dokončit v roce 2020.
Nyní pracují se zdravými seniory, dále by se ale chtěli věnovat i seniorům s mírnou kognitivní poruchou, která může být předstupněm počínající demence. Po dokončení projektu ho chtějí nabídnout zařízením pro důchodce po celé republice.
Kromě NÚDZ vyvíjí pojekt cílící na seniory i Asociace virtuální a rozšířené reality. Na výzkumný projekt Aktivizace seniorů ve virtuální realitě získala grant od Technologické agentury, podle prezidenta AVRAR Martina Kotka je ale teprve na začátku.
Mouchy byly pomalé
Osmašedesátiletá Libuše má na očích speciální brýle a v ruce ovladač. V pražském vzdělávacím centru seniorské organizace Elpida sedí u stolu kolem ní dalších devět vrstevníků. „Nereálný svět“ pozorují na promítacím plátně.
Libuše v něm stojí ve virtuální kuchyni, kde má za úkol pozabíjet mouchy. Úkol plní bez problémů. „Připadalo mi, že ty mouchy byly i pomalé,“ hodnotí, když si sundá brýle. Tréninkem si procvičuje mozek, aktivita se zaměřuje na koordinaci a pozornost. Hra je rovněž pohybová – pro zabíjení much musí člověk máchat ovladačem, který drží v ruce.
Následuje přesun do další hry, v níž kuchyň vystřídá supermarket. Pro mladšího člověka banální úkol - nakoupit dvě položky se postupně rozšiřuje až na sedm. „Hráč“ si položky musí nejen zapamatovat, ale úspěšně je i najít a odnést ke kase.
Hra se tentokrát zaměřuje na zlepšení verbální paměti. Pohyb po obchodě je jednoduchý, protože funguje jako jakýsi teleport. Stačí ovladačem zamířit na jakékoliv místo a stisknout tlačítko. Podle vývojářů programu to má přispět k tomu, aby se účastníkům nedělalo nevolno, což občas může potkat každého.
„Nejvíc mě na tom bavilo, jak musel být člověk flexibilní a rychle se tomu místu přizpůsobovat,“ sděluje své dojmy Libuše.
Kognitivní trénink
Wokshopy virtuální reality baví i ostatní seniory z Centra Elpida. „Zprvu občas váhají, zda se raději jen nebudou dívat na plátno a sledovat ostatní, ale když si brýle sami nasadí, uznají, že zkušenost je nepřenositelná,“ popsala reakce Lada Brůnová z Centra Elpida.
Organizace by do budoucna chtěla práci s virtuální realitou ještě rozšířit, například ji využívat při jazykových kurzech. „Rádi bychom skrze ni nechali seniory ‚cestovat‘ do měst, ve kterých se hovoří jazykem, který se u nás učí. Díky virtuální realitě se totiž mohou stát součástí obrovského světa a podívat se tam, kam vždy toužili, ale dodnes se jim to přání nesplnilo,“ dodala Brůnová.
Myšlenku, aby se projekt rozšířil, vítá i psycholog Šmahaj. Pokud by měli staří lidé k virtuální realitě s tréninkovým programem přístup a současně by byl čas s ním strávený časově omezený, doporučil by ho.
„Pokud by to nebylo jen pasivní vnímání obsahu, ale senior by navíc plnil úkoly, tak je to nejenom zábava, ale především kognitivní trénink, který je určitě prospěšný pro tuto populaci,“ říká. Podle něj by virtuální realita dříve narozeným mohla pomoci nejen při procvičování paměti či fantazie, ale také při pohybu – procvičit se, něco chytnout nebo přesunout.
Podle expertů navíc pomáhá i sdílení zážitku. Spolu s „hráčem“ se speciálními brýlemi, díky kterým prožívá netušená dobrodružství, se totiž prostřednictvím promítacího plátna do děje vžijí i ostatní.
„Tím, že to prožívají kolektivně, pak mají i společný zážitek, o kterém se pak dále spolu ještě nějakou dobu baví,“ doplňuje za HateFree Culture Houdek. Zatím iniciativa virtuální realitu představila v pěti zařízeních, v dalších deseti seminář plánuje. Zájem je ohromný.
