Vietnamská komunita v Česku se stále uzavírá, narušit izolaci mohou mladí

Vietnamská komunita v České republice se stále uzavírá, ukazuje výzkum Etnologického ústavu Akademie věd. Podle etnologa Stanislava Broučka je důvodem především pocit cizinectví a také to, že tuzemská vietnamská komunita je ekonomicky soběstačná. Týká se to zejména první generace vietnamských prodejců.

Pražská tržnice SAPA, kterou provozuje vietnamská komunitá, bývá někdy označována jako „město ve městě“ | foto:  Petr Topič, MAFRA

Druhá generace, tedy mladší lidé narození převážně v Česku, bude zřejmě v budoucnu uzavírání komunity narušovat, myslí si etnologové.

Integrace se podle Broučka hodnotí podle znalosti jazyka, schopností orientovat se v české společnosti, včetně kultury i legislativy, a podle ekonomické soběstačnosti. V té jsou Vietnamci jako jednotlivci i jako komunita soběstační. Od toho se zároveň odvíjejí podle Broučka problémy.

„Velikou ekonomickou silou se komunita zaprvé velice rychle stratifikovala, to znamená, že má svoji elitu i střední vrstvy, které jsou početně nejsilnější, a také skupiny na okraji,“ popisuje etnolog, který vietnamskou komunitu studuje a vědecky zkoumá přes dvacet let. Letos vydal výsledky studia v odborné knize nazvané The Visible and Invisible Vietnamese in the Czech Republic (Viditelní a neviditelní Vietnamci v České republice).

Stát ve státě

Vietnamci se díky svým podnikatelským aktivitám stávají státem ve státě, říká vědec na základě výzkumu. „Zatím je to v náznacích, ale za finanční silou jde pochopitelně ruku v ruce i prestiž,“ poznamenal. Tato potřeba zviditelnění zesílila v červenci 2013, kdy se Vietnamci stali oficiálně v Česku národnostní menšinou. Po Ukrajincích a Slovácích jsou nejpočetnější skupinou cizinců, své počty v České republice sami Vietnamci odhadují na sto tisíc lidí.

Češi na Vietnamce podle Broučka pohlížejí ve dvou extrémech, buď jako na velmi pracovité a bezkonfliktní lidi, anebo je podezírají z nekalého kšeftování nebo výroby drog. „Vcelku jsou viděni jako nekonfliktní a v chudších oblastech České republiky, kde obchodovali s laciným zbožím z Asie, některým nemajetným skupinám Čechů pomohli. V žádných jiných oblastech nebyli v obchodu přímo konkurentem české populaci,“ popsal.

Broučkova kniha se zabývá pomocí Československa válkou postiženému Vietnamu (1958–1989) a sleduje vyrovnání vietnamské etnické skupiny v lokálním českém prostředí po roce 1990. Popisuje také ekonomickou prosperitu komunity na hranicích s Německem a proces uznání Vietnamců v České republice za národnostní menšinu.