Jeden z největších počtů vězňů v poměru k populaci má Česká republika dlouhodobě. Konkrétně podle dubnové zprávy Rady Evropy o stavu vězeňství je v Evropské unii se svými zhruba 180,2 vězni na 100 tisíc obyvatel pátá.
Již v roce 2020 se bývalá vláda Andreje Babiše zabývala napjatou kapacitu věznic. Situaci proto měla vyřešit výstavba nového zařízení ve Všechově na Táborsku, které by zajistilo dalších 800 míst. Pak ale přišla epidemie covidu-19.
„Z důvodů omezených rozpočtových prostředků v souvislosti s proticovidovými opatřeními včetně petice obyvatel obce Všechov k tomuto kroku nedošlo,“ uvedl mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.
Znásilňuje se i ve vězení. Prevencí je tipování obětí či automat na kondomy |
A protože se během pandemie méně soudilo i kradlo, situace se vyřešila „sama“ a vězňů ubylo. Zatímco v roce 2019 bylo ve vězení průměrně 21 487 lidí, v roce 2020 jen 20 344. Nyní ale začal jejich počet opět růst.
„Od začátku roku 2022 zaznamenáváme přibývání počtu vězněných osob, asi o 86 za měsíc,“ uvedl Řepka.
Nyní je tak kapacita naplněna z 96,17 procent. „Situace si žádá navýšení ubytovací kapacity věznic, nebo významné legislativní změny příslušných zákonů tak, aby pobyty vězňů byly kratší, případně byly ve větší míře využívány tresty domácího vězení nebo peněžité tresty u konkretizovaných nenásilných trestných činů,“ dodal Řepka.
| 2011 | 22 964 |
|---|---|
| 2012 | 23 608 |
| 2013 | 16 645 (výrazný pokles v důsledku amnestie) |
| 2014 | 18 664 |
| 2015 | 20 886 |
| 2016 | 22 481 |
| 2017 | 22 564 |
| 2018 | 21 947 |
| 2019 | 21 487 |
| 2020 | 20 344 |
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti
Za krádež housky do vězení
Nyní tak věznice alespoň rozšiřují počet budov. Na začátku roku otevřela nová ubytovna pro výkon trestu odsouzených žen ve Světlé nad Sázavou, na konci června malá ubytovna ve Věznici Odolov. „Výstavbě dalších nových ubytoven v tuto chvíli neodpovídají ekonomické možnosti, proto rozšiřování ubytovacích kapacit řeší Vězeňská služba České republiky aktuálně ve stávajících objektech,“ uvedla její mluvčí Markéta Prunerová.
V dlouhodobém horizontu však odborníci doporučují spíše druhé řešení - úpravu legislativy. Česká republika se totiž od ostatních evropských zemích počtem odsouzených neliší, lidé ale ve vězení tráví větší množství času, než je zvykem.
Třeba podle již zmíněné zprávy Rady Evropy činí průměrná délka trestu odnětí svobody v České republice asi 25 měsíců. Průměr všech zúčastněných států je výrazně kratší - činí zhruba 8,9 měsíce.
VIDEO: Věznice Odolov pojme do přistavěných buněk dalších 30 odsouzených |
Podle nové studie Legal Data Hub, projektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jsou na vině z velké části speciální trestní sazby pro recidivisty. Česká republika jich má celkem osmatřicet, pro odsouzené to znamená, že dostanou přísnější trest.
„Podstatné je, že tyto sazby stanoví vyšší dolní hranice trestních sazeb, pod které by soudce běžně neměl ukládat tresty. Tyto speciální skutkové podstaty pro recidivisty tak výrazněji zvyšují uložené tresty,“ vysvětlil autor studie Jakub Drápal.
A udává příklad: pokud recidivista ukradne banánky v čokoládě, žvýkačky či třeba pár housek, dostane trest alespoň šesti měsíců ve vězení. Právě tak je totiž nastavena dolní sazba.
„Uvěznění je někdy opodstatněné, ale ve zmíněných případech je přiměřenější uvěznění na maximálně několik týdnů. Podobně u drobné distribuce drog je dolní hranice dva roky odnětí svobody z mého pohledu nepřiměřeně přísná,“ dodal.
V pevninské Evropě je většinou praxe jiná. Třeba Německo zrušilo dolní hranici pro recidivisty v osmdesátých letech, ve Skandinávii jsou obecně dolní hranice trestních sazeb nízké a na recidivu se klade v porovnání s Českem menší důraz než na závažnost trestné činnosti. Naopak třeba ve Spojených státech či Velké Británii jsou ale tresty pro recidivisty výrazně přísnější, tyto úpravy však v zemích čelí kritice.
Policie ročně pátrá po desítkách vězňů. Často prchají z nestřežených pracovišť |
Drápal souhlasí, že trestní minulost pachatele by měla být při ukládání trestů zohledněna. „Rozhodně by však neměla hrát větší roli než závažnost trestného činu a neměly by existovat speciální vyšší sazby pro recidivisty. Ty narušují vztah mezi citelností trestu a závažností trestného činu,“ popsal.
Současně jsou to právě ony, které mnohdy vyvolávají ve veřejnosti pocit nespravedlivého trestání: zatímco sexuální násilník prvopachatel dostane nízký trest, člověk pěstující marihuanu, který za to již byl odsouzen jednou, vysoký.
Pokud bychom navíc zrušili speciální trestní sazby pro recidivisty, soudy by podle studie ročně uložily o 1 850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Kdyby se zrušily jen speciální skutkové podstaty u krádeží, uloženo by ročně bylo o 1 250 let méně. Stát by zmenšil počet vězňů o desetinu, ročně by ušetřil miliardu.
„Za škodu v řádech stokorun posíláme do vězení, jehož výkon nás denně stojí 1 700 korun. Když to dokreslím konkrétním příkladem – když člověk, který se v minulosti dopustil majetkové trestné činnosti, ukradne v obchodě zboží za 300 korun, soud ho dle aktuální právní úpravy musí poslat do vězení minimálně na šest měsíců. Za trest šest měsíců ve vězení vynaložíme z veřejných prostředků cca 210 tisíc korun,“ popsala Lenka Ouředníčková z RUBIKON Centra, neziskové organizace pomáhající propuštěným vězňům s resocializací.
Eliminace recidivy
Recidiva je v Česku poměrně vysoká. Dosahuje přibližně pětašedesáti až sedmdesáti procent. „Do vězení se během svého života vrací zhruba 65 procent propuštěných, do dvou let se opakované trestné činnosti dopouští 45 procent z nich,“ potvrdila Ouředníčková.
Aby se to zlepšilo, je podle ní třeba řešit příčiny recidivy. Tedy pracovat s odsouzeným tak, aby se učil být vnímavý ke svému okolí či ovládat své emoce. „Člověk, který krade v souvislosti se svou závislostí, potřebuje primárně řešit svou závislost, člověk s problémy ovládnout svou zlost se potřebuje naučit ovládat své emoce. Poruchu auta nevyřešíme odstavením do garáže. Stejně tak pozitivní změnu v životě člověka nezařídím pouhou odplatou či izolací,“ dodala. Řešením tak podle ní je kombinovat prostředky trestního práva a sociální práce.
Příklady ze zahraničíJsou země, kde funguje resocializace propuštěných vězňů lépe. Příkladem mohou být třeba skandinávské země. Tam jim pomáhají dobrovolníci z obce, kam se odsouzený vrací, a to například zajištěním ubytování a práce. Třeba v Portugalsku pak systém více využívá alternativní tresty a provazuje je s nástroji sociální politiky. |
Prunerová z Vězeňské služby ČR pak zmiňuje konkrétní kroky, jako je řešení zadluženosti vězňů, terapeutické programy v rámci přípravy na propuštění, ale také řešení překážek, na které vězni narazí po propuštění. Jde třeba o nemožnost najít zaměstnání, ztrátu bydliště, rodinného a sociálního zázemí nebo malý počet resocializačních programů.
I právě snaha předcházet recidivě je jedním z důvodů, proč se čím dál častěji skloňuje pojem restorativní justice. Jde o přístup k trestní politice, který říká, že trestný čin primárně nenarušuje právní normy, ale způsobuje újmu a narušuje mezilidské vztahy.
V návaznosti na to zdůrazňuje, že je potřeba uplatňovat takové postupy, které pomáhají narušené vztahy obnovovat a v maximální možné míře do řešení zapojovat všechny, kterých se trestná činnost dotkla.
V praxi to znamená, že kromě potrestání pachatele se řešení zaměřuje i na oběť a na to, aby dosáhla satisfakce.
Tento trend reflektuje i resort spravedlnosti. „Ministerstvo aktuálně v rámci zřízené pracovní skupiny za aktivní účasti státních zástupců, soudců a zástupců neziskových organizací podniká kroky, které směřují k definování strategie trestní politiky s uplatněním principů restorativní justice, které by ve výsledku mohly přispět ke snížení vězeňské populace,“ uvedl mluvčí Řepka.
