Čelem na stěnu! Nohy od sebe! Hřbety rukou na zeď! Dozorce chrlí povely a já šňupu kyselou omítku na potem nasáklé zdi. Mohutná ruka mě tlačí na stěnu. Na zápěstí mi cvaknou náramky. „Bolí co?“ uculí se bachař, když mi kolenem přitlačí na zadní stranu stehna.
Má pravdu, téměř se podlomím. „Tam je tlakovej bod,“ vysvětluje. Cvakají i pouta na nohou. Kov proti kosti studí a tlačí. Chci udělat krok, ale div neupadnu na zem. Na řetízku si mě vede jako psa. Sebevědomí? Na nule. Ale zážitek nemusí být příjemný, hlavně když bolí, jak se říká. Pak se ale role obrací. Já dostávám klíčky od pout a můžu si chvíli hrát na dozorce.
Hlavně nestát k oběšenému čelem. Tělo ze sebe, kulantně řečeno, po odříznutí vypustí obsah žaludku.
