Paní nejvyšší státní zástupkyně, slyšela jste už nový vtip? Baví se spolu dva muži při golfu: "Kašlu ti na advokáta, já potřebuju nějakýho dobrýho státního zástupce, který mě z toho vyseká." Necítíte se trošku jako spoluautorka tohoto vtipu?
Ten vtip obsahuje hlubokou pravdu a pouze se zdá vtipem. Protože státní zástupce není ten, kdo štve svoji oběť, aby ji uštval a postavil před soud. On musí být zárukou dodržování zákonnosti a toho, že budou provedeny všechny úkony svědčící nejen proti obviněnému. Tím i on do určité míry plní funkci obhájce.
Jistě víte, kam ten vtip směřoval. Po kauze Čunek může mít veřejnost pocit, že ne každému se měří stejně. Že ne každý státní zástupce je tak profesionální, jak říkáte.
Máte pravdu. Objektivně přiznávám, že u některých státních zástupců přetrvávají i prvky let sedmdesátých, a dokonce i padesátých, kdy cílem bylo stůj co stůj obžalovat. A já usiluji o to, aby každý státní zástupce postupoval tak, aby nebyly kriminalizovány věci, které nesplňují předpoklady stanovené trestním zákonem.
To teď obnažila kauza Čunek?
Kauzu Čunek bych vůbec nechtěla hodnotit, protože na Nejvyšším státním zastupitelství teď běží její přezkoumávání. Nepovažuji tuto kauzu za skončenou. Nepovažuji ji z pohledu Nejvyššího státního zastupitelství za uzavřenou. A to jak ve vztahu ke skutkovým okolnostem, tak k výrokům, které tuto kauzu provázejí.
No dobře. A proč všichni státní zástupci nepostupují tak, jak si představujete?
To je proces, který nelze udělat mávnutím proutku, že teď všichni budou postupovat zodpovědně. Troufám si říci, že dvě třetiny státních zástupců postupují precizně, tak aby vykonávali dozor ve vztahu k policii, jak mají.
Ta zbylá třetina postupuje jak?
Nazvala bych ten přístup formálním. Ponechávají policii "volné ruce". Nedostatečně vykonávají dozor. Výsledky policistů přeberou jako pošťáci a předloží soudu bez toho, aby je sami podrobně vyhodnotili. Výsledkem je pak mnohdy zprošťující rozsudek soudu. Soud konstatuje, že od počátku bylo zřejmé, že nejde o trestný čin, nebo že pro procesní vady jsou některé úkony neplatné. To je jasně špatná práce státního zástupce.
Nechcete teď komentovat kauzu Čunek, ale mohli bychom to pojmout obecně - kriminalisté obeznámení s případem řekli: "Vyšetřovatelé shromáždili tolik důkazů, že by to na podání obžaloby jednoznačně stačilo. V jiných korupčních kauzách stačilo daleko menší množství a státní zástupce je poslal k soudu." A jsme u toho úvodního vtipu. Záleží na tom, jakého státního zástupce člověk "vyfasuje", že?
Předpokládám, že to byli kriminalisté naprosto anonymní.
Báli se...
Já se nedivím. Protože tento jejich názor je přesně to, co označuji za nešvar policie. Protože kriminalista nerozhoduje o tom, co stačí a nestačí k podání obžaloby. Vždycky je to jen státní zástupce.
Tak kdybyste mi mohla objasnit, jak si mám vysvětlit, že se na každém státním zastupitelství měří jiným metrem? Z kauzy Čunek to tak působí.
Neměří se všude jiným metrem. To, že právníci mají na věc různý názor, je naprosto obvyklá věc. Medializací kauzy Čunek bylo pouze více zvýrazněno dění, které v rámci justice i státního zastupitelství probíhá. To znamená tříbení různého právního názoru a vícestupňová kontrola, která předpokládá, že v konečném stadiu rozhodují právníci s největší zkušeností a rozhledem.
Chcete tvrdit - já vím, že o Čunkovi nechcete mluvit - ale že kdyby na něj nebyla zaměřena mediální a politická pozornost, dopadlo by to stejně?
Ta věc je teď přezkoumávána. Neznám skutkové podrobnosti, a vůbec se tedy k té kauze nemohu vyjadřovat.
Ať už kauza Čunek dopadne jakkoli, tak vlastně z toho nikdo nevyjde dobře. Buď pochybily orgány v Ostravě, Olomouci, Přerově, nebo v Jihlavě, Brně a u vás. Jaké z toho vyplynou poté důsledky?
Proč se domníváte, že by nutně musely být vyvozovány důsledky z pochybení? Už jsem říkala, že rozdílnost právního hodnocení je naprosto standardní záležitost.
A pokud přijdete na chyby v postupu státních zástupců, jak je potrestáte?
Může to být projednáno, může to být výtka, kárné řízení.
Případ Čunek nám dále odhalil postupy některých státních zástupců. Třeba Arif Salichov si se svědkyní Urbanovou a advokáty odskočil na kávičku a punčový řez a sliboval jí beztrestnost, když řekne, že lhala. Nadřízeným později vysvětloval, že se snažil navodit příznivou atmosféru. Takový styl vyšetřování je běžný?
Kdyby ta situace byla tak, jak ji popisujete, jde o hrubé porušení povinností státního zástupce. Takový postup je naprosto nepřípustný. Jak to skutečně bylo, se prověřuje.
Ale pan Salichov to přece přiznal tím, když nadřízeným vysvětloval, že navozoval příjemnou atmosféru.
Nevím, z jakých vyjádření čerpáte. Posoudím celou věc na základě vyjádření, která budu mít k dispozici já. Věřím pouze tomu, co je prošetřeno a prověřeno.
Kvůli vašemu pokynu k převedení kauzy Čunek z Přerova do Jihlavy vás chtěli prošetřovat policisté z protikorupčního útvaru. Jejich postup jste označila za nezákonný. Podle vás šlo o jejich vlastní iniciativu, či o politické tlaky?
Je to přesný obraz policie. Ukazuje přesně to, proč považuji za nesmírně důležité, aby státní zástupci byli od počátku pány přípravného řízení a nenechávalo se vše pouze v rukou policie. Nemám vůbec nic proti tomu, aby policie šetřila podezření z trestného jednání, byť by se ho dopustil třeba i nejvyšší státní zástupce. I já jsem byla vyslýchána policií v souvislosti s únikem Kubiceho zprávy. A to bylo naprosto zákonné. Ale není možné, aby policisté šetřili státního zástupce nebo soudce za to, že ve věci rozhodl tak, jak rozhodl. Takové jednání policie bych si dovolila označit za policejní zvůli.
Stav policie: rozkol a nespolehlivost
V souvislosti s vyšetřováním Jiřího Čunka jste řekla: "Není přípustné, aby se policie prohrabovala v celém životě obviněného jen proto, aby na něj za každou cenu něco našla." To je běžná praxe policie, že se hrabe podezřelému i ve věcech, které s vyšetřovaným trestným činem nesouvisí?
Nechci říci, že to je běžná praxe, ale je to praxe, se kterou se můžeme setkat. Musíme jí zabránit právě intenzivním dozorem státního zástupce, který takovéto praktiky nemůže připustit. Jde třeba o to, že policie nemůže dlouhou dobu nic zjistit, ale přesto se stále znovu a znovu prodlužuje lhůta ke sledování podezřelé osoby. Nebo to jsou domovní prohlídky, kdy policie vlastně neví, co jde hledat do bytu podezřelého. Prostě tam hledá a sebere to, co se jí zdá podivné. Ale přitom se to vůbec nevztahuje k trestní věci, kvůli které domovní prohlídka proběhla. To jsou způsoby a metody, které nelze připustit.
A jak je možné, že se to vůbec děje?
Myslím si, že policie přestala fungovat tak, jak fungovala. Bohužel se stává, že informace, které jen nasvědčují, že se mohl stát trestný čin, jsou vydávány za jasná fakta. A na jejich základě se rozjede ohromné vyšetřování, aniž je dopředu vůbec zjištěna jejich relevantnost. Děje se i to, že třeba půl roku je někdo sledován, aniž je zjištěn sebemenší náznak propojení s trestnou činností, pro kterou je vedeno trestní řízení. A přesto bez dalšího prozkoumání těch důkazů se automaticky prodlužují lhůty k takovémuto zásahu do osobních svobod. Takovéto shromažďování podkladů je opravdu na hranici policejní šikany.
Jaký je podle vás největší nešvar současné policie?
Únik informací. Jsem přesvědčena, že jde o informace, které poskytují policejní orgány, a ne státní zastupitelství. Druhou věcí je nakládání s operativními prostředky - tedy sledování osob, odposlechy, sledování zásilek - tak, jako by se jednalo o naprosto relevantní informace, které odůvodňují vedení trestního řízení, přestože jde o informace, které je potřeba dále vyhodnotit. A třetí věcí je nerespektování vedoucí úlohy státního zástupce.
Cítíte v poslední době nějaké zlepšení v policii, nebo je to horší?
Já cítím velký rozkol v policii a nespolehlivost policie. A mě to velice trápí, protože za svoji dlouholetou praxi jsem spolupracovala s řadou vynikajících policistů, kteří odváděli skvělou, perfektní práci. Ale poslední dobou zaznamenávám i práci policistů, kteří na tak důležitou úlohu, jakou je postih kriminality, asi nemají morální předpoklady.
Tím myslíte, že mohou být i zkorumpovaní?
Možná jsem se špatně vyjádřila, možná je to otázka neodbornosti. Nedokážu to přesně posoudit, protože neznám pozadí. Nicméně se setkávám s nekvalitní prací. Reforma policie je proto naprosto zásadní a důležitá věc. Další problém, který hrozí, souvisí s odcházejícími policisty. Protože u náboru nových policistů je veliké nebezpečí, aby se nepodcenil personální výběr. Noví policisté by skutečně měli být podrobeni velice tvrdým psychologickým testům. Měly by na ně být kladeny vysoké odborné nároky, to považuji za zásadní. Jestliže by se od těchto nároků slevilo proto, aby se volná místa obsadila, to by bylo pro policii opravdu nešťastné.
Když mluvíte o tvrdých psychologických testech - čeho se v této souvislosti nejvíc obáváte?Nevyzrálých osobností. Protože policisté disponují určitou mocí, a oni pak mají tendenci stíhat skutečně všechno, co se zdá podivné. To potom vede ke kriminalizaci záležitostí, které by kriminalizovány být neměly. A pak jde i o ta neadekvátní používání různých metod vyšetřování. Čímž myslím tu policejní šikanu.
Rozkol v policii podle vás vrcholí, nebo ho pozorujete už delší dobu?
Loňské květnové volby společnost výrazně politicky rozkolísaly. A to se projevilo i na fungování policie. Objevila se spousta různých zvláštností, které předtím nebyly. Objevily se právě úniky informací, tedy celé odposlechy telefonních hovorů, objevily se protokoly v novinách, celé protokoly výpovědí. To jsou skutečnosti, které dřív nebyly a s kterými se já nemohu smířit. To je potřeba odbourat. A s těmi policisty, kteří takto nakládají s přípravným řízením, je potřeba se nekompromisně rozloučit.
