Nedávno došlo k velkému zemětřesení v Kolumbii, zemi, kde žijete a pracujete. V červenci to bylo ve Venezuele, kde je prozatímní bilance mrtvých přes 6 tisíc. Jak konkrétně se do pomoci po takové tragédii zapojuje česká diplomacie?
V Kolumbii je obětí a nezvěstných přes 600, takže šlo o poměrně velké neštěstí. Nedá se to úplně porovnat s událostmi ve Venezuele, protože Kolumbie má výrazně kvalitnější infrastrukturu a je na podobné situace lépe připravena. Ve Venezuele jsou často provizorní domky, přestože jde o oblast, kde jsou zemětřesení častá. Nám v Bogotě na úřadě jen praskla trochu stěna. Samozřejmě jsme se snažili pomoct.
Měli jsme domluvený výjezd vojenské nemocnice, která je naprosto autonomní a nezávislá a která byla připravena okamžitě vyrazit. Při zemětřesení se poškodila řada zdravotnických zařízení, ale bohužel zdlouhavost jednání s kolumbijskými úřady nakonec její příjezd znemožnila. Netýkalo se to ale jen České republiky, ale i třeba Mexika. V Kolumbii však právě nastoupila nová vláda a o tři dny později nastalo zemětřesení, takže šlo spíše o administrativní než politický problém.
Ve Venezuele jsme samozřejmě pomáhali. Působil tam tým hasičů a vyhledávačů, ale podmínky a předvídatelnost zemětřesení je zde daleko horší. Celkový stav země i její připravenost na zemětřesení jsou mnohem horší a hasiči už v podstatě mohli jen vyhledávat lidi v troskách.
„Slyším syna plakat v troskách.“ Ve Venezuele dochází čas, Češi jdou do akce |
Teď, když už uběhlo pár týdnů, je z vašeho pohledu největší problém kde? Už se situace nějak stabilizovala?
Ano, ale škody jsou obrovské a dosahují milionů dolarů. Obnova si vyžádá velké finanční prostředky i úsilí. Evropská unie už poskytla 2 miliony eur na rekonstrukci, Spojené státy přibližně 15 milionů dolarů. To jsou ale jen částky na bezprostřední pomoc, navíc škody dosud nejsou úplně vyčíslené. Největší pomoc budou potřebovat lidé v nejchudších regionech, kteří často nemají vůbec nic. Katastrofa zároveň vyvolala obrovskou vlnu solidarity po celé Kolumbii.
Když dojde k takto velkému zemětřesení, jak reaguje policie? Nebo jaká jsou opatření?
Ve Venezuele reakce trvala samozřejmě mnohem déle. Režim se podepsal na fungování celého státu, takže záchranné složky nebyly na podobnou situaci připravené. Spousta lidí zemřela úplně zbytečně, protože nebyl nikdo, kdo by je dokázal z trosek rychle vyprostit. V Kolumbii je systém samozřejmě daleko lépe organizovaný.
K nezvládnutí zemětřesení ve Venezuele tedy určitě přispěla i tamní politická situace. Jak moc to ukázalo slabiny místní infrastruktury nebo systému krizové pomoci? Jsou místní už naštvaní? Panují obavy, že stát nebude moci zajistit ani humanitární nebo finanční pomoc lidem, kteří přišli o domov.
Pro ně to byla obrovská katastrofa. Spousta lidí holýma rukama vyhrabávala své blízké, o kterých doufali, že přežili. K zemětřesení došlo velice brzy poté, co Američané odstranili dosavadního prezidenta Madura. Stát neměl ještě ani čas začít se vzpamatovávat. Vláda prezidenta Madura nebyla schopná ani kompetentní podobné věci předvídat. Domy tam stavěli hlavně tak, aby lidé měli kde bydlet, ale trvalé riziko zemětřesení prostě nikdo vůbec neřešil. Teď ve Venezuele pomalu začínají jednání mezi současným vedením státu, a opozicí, do které zatím nebyla zahrnuta María Corina Machadová (vedoucí venezuelské opozice, vnímána jako plnohodnotná soupeřka bývalého autoritářského prezidenta Nicoláse Madury, pozn. red.). Řeší se, kdy se uskuteční volby, aby se země mohla vrátit k normálnímu fungování. Stát se ale musí od základu reformovat.
Jak země prožívá smutek?
Je to další rána pro zemi, která se už desítky let nachází ve velice neutěšené situaci. Zemětřesení si během chvíle vyžádalo další oběti. Pro Venezuelany to byla obrovská tragédie.
Jak myslíte, že se bude politická situace ve Venezuele vyvíjet teď?
Těžko říct, ale myslím, že současná prozatímní vláda a členové opozice musí najít nějaký způsob, jak spolu koexistovat. Hraje v tom roli hlavně ekonomika. Američané už ve Venezuele investují do těžebního a ropného průmyslu, protože země zoufale potřebuje finanční zdroje. Všechna odvětví, ze kterých mohla Venezuela pohodlně žít, se zanedbávala. Nic se neopravovalo a infrastruktura se postupně rozpadala, jak to u režimů tohoto typu bývá. Nemají jinou možnost než najít společnou cestu a hlavně stanovit si termín voleb, až se situace uklidní.
Jak je možné, že se to těch 30 let vůbec neřešilo?
Maduro prostě nebyl schopen vůbec nic takového ani řešit. Jeho ideologie ovládala všechno. A běda, kdyby tam někdo řekl, že to je špatně, že by se něco mělo měnit. Jen do sousední Kolumbie utekly dva miliony lidí, celkově odešlo asi 10 milionů lidí, tedy skoro třetina země.
Boj proti drogovým kartelům
Latinská Amerika je pro Česko poměrně vzdálený region. Proč by tam dnes české firmy měly chtít expandovat?
Ta vzdálenost je docela relativní, protože jazykově Latinská Amerika tak vzdálená není. Je tam spousta lidí, kteří se domluví španělsky i z byznysového prostředí, což je v tomhle regionu základ. I kulturně je nám tamní prostředí daleko bližší než třeba Asie a Afrika. Ne všechno samozřejmě funguje jako v Evropě, ale způsob uvažování máme velice podobný.
Také jsme teď ztratili velkou část trhů na Východě a Latinská Amerika je v podstatě jediný kontinent, kde není žádná otevřená válka. V Kolumbii samozřejmě probíhá boj s drogovými kartely, ale jinak je to relativně stabilní prostředí. Myslím, že české firmy by se měly na tento kontinent více orientovat, protože nabízí řadu příležitostí, zatímco možnosti na Východě a Blízkém východě mohou být do budoucna omezenější.
Ve kterých zemích a sektorech vidíte pro české firmy největší potenciál?
Třeba v Kolumbii je velký potenciál v sektorech jako vodohospodářství, protože hospodaření s vodou je tam velký problém. Samozřejmě se také všichni obávají efektu El Niño, protože může přinést sucho a nedostatek vody. A když nebude voda a nebude pršet, ohrozí se zemědělství, zdraží se potraviny. V Kolumbii je mnoho vodních elektráren, takže nedostatek vody by omezil výrobu elektřiny. Máme tam českou firmu Energo-Pro, která staví vodní elektrárnu. Velký potenciál je také v tradičních komoditách, jako jsou káva, čokoláda nebo kakao.
V Kolumbii těsně vyhrál pravičák de la Espriella podporovaný Trumpem |
Říkala jste, že nový kolumbijský prezident Abelardo de la Espriella bude bojovat proti všem drogovým kartelům. Jak to hodlá dělat?
Espriella vyhlásil nekompromisní boj. Koka se hojně využívá jako tradiční indiánská rostlina, v Bogotě třeba jako čaj z koky. Musíte myslet na to, že město leží 2640 metrů nad mořem, což má na spoustu lidí velice špatný vliv. Točí se vám hlava, nemůžete dýchat. Místní ale koku používají a říkají, že pomáhá vyrovnávat tlak v nadmořské výšce. Je to běžná rostlina, kterou ale bohužel někdo dokázal přeměnit na kokain. Nový prezident proti ní brojí například tak, že nařizuje postřiky plantáží, kde koku pěstují. Samozřejmě to ale má taky dopad na životní prostředí.
Co je podle vás hlavním důvodem posunu jihoamerických vlád k až krajní pravici a populismu? Je to ekonomická situace, bezpečnost, migrace, únava z levicových vlád?
Obecně bych řekla, že je to asi únava z předchozích vlád. Kolumbie měla za levicové vlády velice špatné vztahy se Spojenými státy. USA přitom potřebuje mimo jiné pro boj s drogovými kartely a narkokartely, protože jí v tomto boji dodávaly technologie a poskytovaly logistickou podporu. Donald Trump nedávno vyhlásil Štít Amerik (nová nadnárodní organizace a politické uskupení, které inicioval americký prezident Donald Trump, má bojovat proti drogovým kartelům, pozn. red.). Kolumbie do něj za minulého prezidenta nebyla přizvána. S novým prezidentem do organizace vstoupila, protože je trochu absurdní bojovat proti drogovým kartelům bez Kolumbie. Z politických důvodů to ale dříve nebylo možné.
