O unikátní metodě informovala v pondělí Akademie věd v tiskové zprávě. Vědci podle ní tušili, že recyklační váčky neboli endozomy hrají v pohybu a chování buněk důležitou roli, jejich vliv na tvorbu invazivních výběžků rakovinných buněk ale neznali. To nyní zjistil tým vědeckého pracovníka Jakuba Gemperleho z Ústavu molekulární genetiky ve spolupráci s britskými, německými a francouzskými vědci.
Inovativní metoda s názvem magnetogenetika zkombinovala molekulární biologii s magnetickou manipulací. Zásadní podle vědců je fakt, že se jim podařilo mechanismy nejen pozorovat, ale také uměle spouštět.
V Česku se rozjíždí unikátní „továrna“ na výzkum a léčbu vzácných nemocí |
Pomocí magnetických nanočástic a přesně zacíleného magnetického pole tak mohli vědci „přitáhnout“ váčky s proteinem Rab25 blíže k okraji živých rakovinných buněk. Ty začaly tvořit mikroskopické výběžky, které jim pomáhají pronikat do okolní tkáně. Podle vědců jde o důkaz, že ke spuštění agresivního chování rakoviny stačí pouhá přítomnost pro-rakovinných váčků.
„Naším cílem bylo pomocí magnetů přesně zacílit a ovládat pohyb drobných ‚recyklačních váčků‘ uvnitř rakovinných buněk. Díky tomu jsme chtěli lépe pochopit, jak se rakovina šíří, a najít nové způsoby, jak její invazi zastavit,“ uvedl Gemperle.
Protein Rab25 souvisí s agresivními typy rakoviny prsu a vaječníků. Výzkum ukázal, že přenáší důležité molekuly a propojuje jejich doručení s aktivací signálů na buněčné membráně. Výsledkem je vznik výběžků, kterými rakovinné buňky proniknou do okolí. Cílené ovlivnění proteinu Rab25 by mohlo výrazně zpomalit nebo zastavit šíření rakoviny v těle.
Čeští vědci vyvinuli superlátku. Může pomoct lidem s Alzheimerem i obézním |
„Tento objev mění pohled na to, jak to v buňkách funguje. Dříve se myslelo, že endozomy pouze usnadňují umístění nákladu pro vytváření výběžků při pohybu buněk. My jsme ale ukázali, že mají přímou a zásadní roli – jsou lokálním spouštěčem. Náš unikátní přístup teď otevírá dveře k dalšímu výzkumu, který nám umožní zkoumat příčinné souvislosti, jež nám dosud unikaly,“ dodal Gemperle.
Vědci prováděli experimenty nejen v klasických buněčných kulturách, ale také v trojrozměrném prostředí simulujícím přirozené podmínky v těle.
