Největším hitem v kriminalistice posledních let se stala genetika a metoda DNA. V příštích pěti letech by ale „novou DNA“ mohlo překvapivě být zkoumání lidského pachu.
Na Vysoké škole chemicko-technologické právě probíhá výzkum pachu pod vedením profesora Štěpána Urbana, vedoucího Ústavu analytické chemie. Ten vytvořil společný tým s bývalými policisty.
Český výzkum má minimálně celoevropský význam. Když Urban své závěry konzultoval s kolegy z renomované kriminalistické vysoké školy v Moskvě, zjistil, že nejsou o moc dál. O využití pachu v kriminalistice se začal zajímat už před třemi roky. „Když jsme to začali studovat, tak jsem netušil, že o tom nikdo nic neví,“ přiznává profesor Urban.
Lidský pachJde o soubor několika stovek molekul, které jsou poměrně stálé a jen tak se nevypaří. Tyto molekuly jsou u každého člověka unikátní. Používá se pro ně termín „signatura pachu“ nebo „primární pach“. Kromě něj existuje takzvaný sekundární pach, ovlivněný stravou a metabolismem. Jde třeba o pach česneku z úst. Terciální pach je třeba vůně parfému. Policisté vědí, že pach na místě činu vydrží zhruba pět dní. Vědci předpokládají, že pes rozpoznává člověka podle pachu podobným způsobem, jako my lidé odlišujeme sebe navzájem podle zraku. |
Prozatím v kriminalistice žádný počítač nepřekonal cvičeného psa. Cílem Urbanova výzkumu je v proto takový přístroj sestavit - jakéhosi umělého policejního psa.
Přístroj by měl na rozdíl od psa podle pachu určit i pohlaví, přibližné stáří nebo některé nemoci, kterými podezřelý trpí. Měl by také poznat, před jak dlouhou dobou se na místě vyskytoval. Třeba při vyšetřování „taxikářských vražd“ je dnes problém odlišit vzorky DNA pasažérů v taxíku. Pach napoví, kdo jím jel naposledy.
Pak by mohla vzniknout podobně jako u DNA databáze pachů zločinců a jejich profily by se porovnávaly podobně jako v genetice s pachem nalezeným na místě činu.
Oproti DNA má pach pro policii ještě jednu výhodu. I když pachatel může teoreticky zabránit tomu, aby na místě činu zanechal svoji DNA, u pachu se mu to povede jen těžko. „Když budete patnáct minut držet ruku nad stolem, tak na něm zanecháte pach,“ ilustruje to Urban. Možnosti této metody jsou ale mnohem širší. Dá se využít i v medicíně.
Hledání správných molekul
Výzkum už v mnohém pokročil. Analytici z Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) se nyní učí lidský pach správně odebírat a zkoumají jeho vlastnosti. Už například zjistili, že se jen tak nesmyje. Především však pátrají po takzvané pachové signatuře, což je soubor 500 až 600 molekul, který je už každého člověka unikátní a nemění se.
Každou sobotu
Více o nejnovějších kriminalistických metodách a osobnostech současné české kriminalistiky se dočtete v magazínu MF DNES
Pach prozradí i přítomnost léků a drog v těle, takže dává šanci na lepší detekci drog - třeba při silniční kontrole.
Pachová metoda by kromě kriminalistiky byla využitelná i v lékařské diagnostice, podle Urbana se dají z pachu poznat některé nemoci. „My budeme ale schopni z toho pachu určit stáří, pohlaví, nemoci, stravovací návyky. V případě žen budeme schopni určit část v menstruačním cyklu,“ vykládá Urban.
Jedna jeho studentka se také zabývá stopami antikoncepčních pilulek v pachu, podle nichž by se dala ověřit účinnost antikoncepce. Tým z VŠCHT chce během výzkumu vyvinout speciální hadr pro odebírání vybraných pachových molekul.
Výzkumný tým je složen jak z akademiků, tak z policistů, kteří vědí, co je potřeba v terénu. Členem Urbanovy skupiny je třeba i bývalý profesor Policejní akademie Jiří Straus, který nyní přednáší právě na VŠCHT. Také on na pachovou metodu hodně sází. „Mohl by to být do budoucna podobný zlom jako DNA,“ říká Straus.
Podobně i ředitel Kriminalistického ústavu Pavel Kolář potvrzuje, že oblast pachových stop patří k těm, kde je ještě hodně co objevovat. „Citlivost analytických přístrojů se zvyšuje. Do budoucna v tom vidím potenciál. Není zatím třeba příliš znám princip, jak umí pes rozeznat molekuly pachu. Mluvit o databázích je ale předčasné,“ míní Kolář.
Kromě Vysoké školy chemicko-technologické běží paralelně příbuzný medicínský výzkum na Ústavu fyzikální chemie Akademie věd. Tamní vědci letos vyvinuli přístroj, který pozná z dechu pacienta, jestli dotyčný onemocněl závažnou dědičnou nemocí - cystickou fibrózou.
