Půjdu tam? Nechám se vyšetřit? Přestanu kouřit? To jsou podle předsedy Psychoonkologické sekce České lékařské společnosti JEP Martina Pospíchala zásadní otázky, jimiž začíná rozhodování o prevenci.
„Padesátiletý muž ví, že by měl jít na vyšetření prostaty, ale nechce se mu – co kdyby tam něco našli. Nebo slečna, jejíž maminka má dědičný Lynchův syndrom, by se měla nechat vyšetřit – ale bojí se výsledku, který by znamenal doživotní vědomí zvýšeného rizika určitých nádorů,“ dává Pospíchal příklady z praxe. Upozorňuje tak na fakt, že největším strašákem českých pacientů je právě strach.
Platí to zejména pro sekundární prevenci, tedy pro screeningové programy. Lidé mají obavy z negativních výsledků, bojí se samotného čekání a nechtějí žít s vědomím rizika či se vystavovat nutnosti přizpůsobení životního stylu.
Neváhat ani minutu
Potvrzuje to i příběh devětapadesátiletého Luboše z Ivančic, který kouřil od svých patnácti let a celých třicet let pracoval v těžkém průmyslu jako svářeč. Při běžné kontrole po opakovaném zánětu průdušek mu lékařka diagnostikovala astma a nabídla účast v Programu časného záchytu rakoviny plic. Hned po prvním vyšetření se ukázalo, že má nádor na plicích.
Kvůli odporu k nemocničnímu prostředí a strachu trvalo další tři měsíce, než pan Leoš s operací souhlasil. Mezitím nádor vyrostl o další tři milimetry. Týkala se ho i další často opomíjená bariéra, kterou je stud. Kuřáci totiž mají mnohdy pocit viny a bojí se odsouzení ze strany zdravotníků. „Já jsem se styděl, bylo mi to trapné. Lidé se za to často stydí a i pro mě to bylo zpočátku těžké,“ přiznává pan Leoš.
Nemoc, která se nevyhnula ani princezně. Čeští lékaři se na plicní fibrózu více zaměří |
Chirurgové mu úspěšně odebrali část plic postiženou nádorem, a dokonce se obešel bez nutnosti chemoterapie. Dnes už nekouří a přiznává, že na vyšetření měl jít mnohem dřív. „Klidně o pět let dřív, klidně už v padesáti letech. Všem bych proto doporučil, ať tu možnost využijí, když jim to lékař nabídne. Ať se vůbec nebojí a jdou do toho. Zjistí to včas a zachrání vám to život,“ vzkazuje všem váhajícím pacientům.
Podobné příběhy jsou podle Pospíchala velmi důležité pro ty, kteří váhají. „Užitečnou technikou je zkusit si jakoby nahlédnout svojí aktuální situaci pohledem těch, u kterých se nemoc zjistila až v pokročilém stavu. Většina z nich shodně tvrdí: Kdybych já měl zpětně tu možnost odhalit nemoc včas, tak bych neváhal ani minutu. Pokud se nemoc zachytí v raných stádiích, je možností výrazně více, i průběh bývá méně náročný,“ vysvětluje psychoonkolog.
Stud stranou
Obavy pacientů se lékaři snaží dlouhodobě vyvracet. „Na pacienta se nebude nikdo dívat přes prsty kvůli tomu, že je dlouholetý kuřák. Je nesmírně důležité, aby lidé odhodili stud a mysleli především na to, že lékaři jim chtějí v první řadě pomoci, a ne je soudit,“ souhlasí plicní onkoložka MUDr. Michaela Heroutová z Fakultní nemocnice Brno.
Aby pacient šanci k vyléčení vůbec dostal, vede jeho cesta přes ordinaci. Klíčovou roli zde hrají všeobecní praktičtí lékaři, kteří svým pacientům nabízejí vstup do Programu časného záchytu karcinomu plic. „Polovina oslovených pacientů v ordinaci účast v programu odmítne. Tato bariéra je dána obavami z vyšetření, strachem z nálezu a nezřídka i nechutí přestat kouřit,“ doplňuje ovšem praktický lékař Bohumil Seifert.
Polovina lidí s rakovinou plic se nedostane k léčbě včas, Vojtěch to chce změnit |
Konkrétně rakovina plic je přitom onemocnění, které se dlouhou dobu nemusí vůbec nijak projevovat. V tuzemsku každoročně onemocní přibližně 6 600 osob a 5 100 lidí na tuto diagnozu zemře. Až 66 % pacientů přichází do ordinace až v pokročilém stadiu nemoci, kdy je léčba mnohem složitější.
Program je primárně určen lidem ve věku 55 až 74 let, kteří jsou dlouholetými nebo bývalými silnými kuřáky. Umožňuje jim bezplatně a včas pomocí CT vyšetření odhalit nádor, dokud je ještě plně operovatelný.
