"Posláním Varšavské smlouvy je upevňovat a rozvíjet přátelství, spolupráci a poskytovat si vzájemnou pomoc při respektování samostatnosti a nezávislosti jednotlivých účastnických států," psala například v roce 1978 hlásná trouba komunismu - časopis Tvorba.
Varšavská smlouvaByla podepsána v roce 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, Německou demokratickou republikou, Polskem, Rumunskem a Sovětským svazem ve Varšavě. Formálně byl důvodem vzniku vstup NSR do Severoatlantického paktu. Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením platnosti o dalších 10. V roce 1968 ji vypověděla Albánie. Po rozpadu Sovětského svazu a zániku NDR byla na konferenci hlav 6 zbývajících států v Moskvě 31. 3. 1991 k 1. červenci 1991 rozpuštěna. |
Absolutně nejčastějšími slovy, která se v předrevoluční době s paktem spojovala, byly mír, přátelství a bratrství. "Charakter smlouvy je vysloveně obranný, naprosto nikoho neohrožuje," tvrdila Tvorba o paktu, jehož jediným ozbrojeným zásahem byla okupace Československa v roce 1968 a který se podle dochovaných plánů připravoval na útok na Západ.
Podobné skvosty obsahuje i kniha Bojové přátelství bratrských národů a armád, která byla často využívána při přípravě na maturitu nebo zkoušky na vysoké škole.
Nepřemožitelnost i bdělost
"Zdrojem síly a nepřemožitelnosti států socialistického společenství je jednota, semknutost, revoluční bdělost. To vše jsou důležité skutečnosti a podmínky pro upevnění míru," píše v knize z roku 1977 Ivan Jakubovskij.
Podle něj se Varšavská smlouva liší od podobných imperialistických paktů především v tom, že její členové vyznávají stejné priority v zahraniční politice - boj za mír a kolektivní bezpečnost, obranu vymožeností socialismu a upevňování jednoty a semknutosti socialistických zemí. Právě tyto body přitom byly základem takzvané Brežněvovské doktríny, která dokazovala oprávněnost útoku vojsk Varšavské smlouvy v zájmu "ochrany" socialismu.
Sovětští vojáci při internacionální pomoci v roce 1968
Jakousi propagandistickou mantrou bylo vysvětlování, proč vlastně musel vojenský pak vzniknout. "Počátkem roku 1948 se Trumanova doktrína a Marschallův plán definitivně zformovaly jako nástroj přípravy antisovětského západního bloku v čele s USA," vysvětluje například Jakubovskij.
Podle propagandy byla všechno vina imperialistů, kteří dovolili, aby se (západní) Německo zapojilo do vojenských struktur NATO. "Socialistické země u vědomí důsledků hitlerovské agrese čelily nebezpečnému vývoji..." popisuje pak dobový tisk důvody vzniku Varšavské smlouvy.
