Pěstounka přišla kvůli vodě o dům, tři dívky z dětského domova jí zůstaly

Adéla, Nela a Danuše se teď nechtějí vzdálit od tety Romany ani na minutu a dělají, co jí na očích vidí. Když dům jejich pěstounky v Ostravě – Nové Vsi zaplavila zářijová povodeň až po střechu a totálně ho zničila, bály se, že to pro ně bude znamenat návrat do dětského domova. Dívky ale zpátky nemusely. Redakce iDNES.cz přináší v seriálu příběhy rodin, které postihla velká voda.

„Byl to špatný pocit přijít o domov, ve kterém mi bylo hezky, ale nejhorší byl strach, že to teta s námi nezvládne, že skončíme v domově. Jsme šťastné, že jsme s ní mohly zůstat, i když o všechno přišla,“ říká třináctiletá Adéla.

Zatím bydlí v malém náhradním bytě skromně zařízeném z darovaných věcí. Na elektrickém vařiči si připravují jednoduchá jídla. V koutě jsou pytle s oblečením, které jim někdo přinesl.

Zase bezdomovci. Manžele Lukáčovy připravila příroda už o druhý dům

„Když jsme se 14. září evakuovali, nic jsem nevzala. Nenapadlo mě, že to bude tak strašné. Sebrala jsem jen holky, psa, kočky a nějaké doklady. Peřinu, pár učebnic. Slepice jsem tam, bohužel, nechala. Utopily se,“ vypráví dvaašedesátiletá Romana Hermová, která si dům v Ostravě – Nové Vsi postavila před dvanácti lety. Ještě na něm byla hypotéka, když ho zaplavila voda, která tam pak stála deset dnů.

Vyplavené Vánoce

Zatímco se většina českých domácností chystá na blížící se Vánoce, rodiny z oblastí postižených povodní hledají nové bydlení.

Lidé, se kterými mluvila MF DNES, si od Ježíška hlavně přejí, aby se mohli nastěhovat do svých domovů, nebo aby našli vhodné pozemky k výstavbě nových domů.

Bez ohledu na náročné podmínky jsou ale všichni rádi za to, že svátky mohou strávit po boku svých nejbližších.

Její partner, odchovanec dětského domova, se kterým dům stavěla a poté absolvovala i kurzy pro pěstouny, ji začátkem letošního roku opustil.

Zůstala s dívkami ve věku 12 až 15 let sama. Prvním přírůstkem do její pěstounské rodiny byla před čtyřmi lety Adéla. „Její kamarádky z dětského domova Danuška a Nela nás začaly navštěvovat. Postupem času u nás trávily každý víkend i prázdniny, tak jsem si požádala i o ně,“ popisuje žena, která má také dvě vlastní děti.

Ochraňovat bezprizorní lidi, ale i zvířata, má prý v povaze. „Když jsem se učila kadeřnicí, chodila jsem zadarmo stříhat děti do domova. Každou chvíli jsem přišla domů a žádala maminku, abychom si vzaly malou Zuzanku nebo Františka,“ vzpomíná s úsměvem.

„Najde nás Ježíšek?“ Řada rodin pracovníků krnovské nemocnice stále nebydlí doma

Pomoc od známých i od státu

Než pochopila, že zatopený dům ani věci v něm nezachrání, chvíli jí to trvalo. „Chovala jsem se jako blázen. Myslela jsem si, že všechno umyji od bahna a bude to v pořádku,“ líčí se slzami v očích. První tři týdny strávila s dětmi u syna, kam se vešly jen stěží. „Pak na mě udělala moje bývalá paní učitelka sbírku. A přidávali se další lidé, kteří nabízeli pomoc,“ říká.

Tu dostala i od státu. Starosta Nové Vsi jí pomohl sehnat dočasný náhradní byt v Ostravě – Mariánských Horách. „Paní Hermová je velká bojovnice a zaslouží si podporu,“ říká Tomáš Lefner.

Měsíce bez tepla a teplé vody? Po povodních mohlo jít o realitu

„Když jsme přišly do cizího, prázdného bytu, chtělo se mi zase brečet,“ vzpomíná pěstounka. Při demolici svého domu se slzám nebránila. Do Nové Vsi se vrátit nechce. Ráda by koupila menší starší domek někde, kde nehrozí záplavy. „Něco jsme si už vyhlídly. Bude záležet na tom, kolik mi vyplatí pojišťovna,“ říká.

Pobyt v náhradním bytě má zajištěný do začátku února. „Co bude pak, se uvidí. Důležité je, abychom zůstaly spolu. Teď si chceme udělat pěkné Vánoce. Holky už dělají výzdobu. Slíbily jsme si, že budeme hlavně veselé,“ říká Romana Hermová a Adéla, Nela a Danuše nadšeně přikyvují.