Vandas a jeho zhruba desetičlenný doprovod přijíždějí ve třech autech. Po vystoupení z vozů se předseda strany okamžitě věnuje novinářům a aniž slyší otázku, popisuje své dojmy z Chanova. Na procházku sídlištěm se vydává téměř neprodyšně obklíčen: před ním kráčí novináři, vedle sebe a za sebou má členy svého doprovodu.
Vše sleduje několik stovek místních lidí. Stojí na chodnících nebo u bývalého obchodu, posedávají na balkonech. Na podivnou návštěvu čekají už před 15. hodinou. Když dlouho nejede, jejich řady prořídnou. Když Vandas konečně dorazí, dav opět zhoustne. A skupinka mladých se chce přesunovat vedle Vandasovy suity.
"Nechoďte s nimi! Zůstaňte na místě," křičí na ně okamžitě starší muž z druhého chodníku. Aby své výzvě dodal na důležitosti, přidává vulgární oslovení.
Je to provokace, myslí si o návštěvě Vandase místní
Obyvatelé Chanova se na Vandase pečlivě připravili. Zvědavě jej sledují, ale jsou připraveni se s ním vůbec nebavit. Jeho návštěva se jim nelíbí. "Jak ji vnímáme? Blbě. Jako provokaci," utrousí jediný muž, který je ochotný se se mnou bavit.
Ani šéf DSSS nevyhledává setkání s místními lidmi. "Přijel jsem se sem podívat. Kdyby se se mnou chtěl někdo bavit, nebudu se bránit," tvrdí muž v černém saku poněkud alibisticky. Těžko s ním totiž může někdo chtít mluvit, když je nepřetržitě obklopen svými lidmi a novináři.
Celá Vandasova návštěva v Chanově vypadá jako zbytečné divadelní představení pro jednoho herce. Hlavní představitel hraje jen pro diváky v první řadě – pro novináře. A diváci v plném hledišti i na balkonech, tedy místní obyvatelé, mu jeho "zájem" o ně vracejí.
Dospělí jsou na sebe hrdí, že se udrželi a na Vandase s doprovodem vůbec nereagovali. Dětem je to jedno. "Pane, přijedou skini?" ptá se mne další z kluků. "Už tu byli," reaguje místo mne jeho kamarád. A jdou zase hrát fotbal.