Češi a s nimi celá Evropa slavili konec nejbrutálnější války v lidských dějinách. Bylo 9. května 1945, pár hodin od okamžiku, kdy vstoupila v platnost kapitulace nacistického Německa.
Zaslouženě slavili i letci Rudé armády. Přežili. Na 140 tisíc jejich druhů-vojáků takové štěstí při osvobozování Československa nemělo. Veselí se protáhlo. Někteří piloti se na ubikaci vrátili až ve čtyři hodiny ráno. Jenže náhle přišel rozkaz. Do strojů!
Když dorazila skutečná válka
Na potemnělé nebe nad českým územím vzlétlo z letišť na jižní Moravě, horním Slezsku a Sasku celkem 1 123 sovětských letadel.
První noc a první den míru si část země naplno prožila, co obnáší skutečná válečná vřava. Sověti bombardovali ustupující jednotky nepřátel, které se dle kapitulačních podmínek měly již před půlnocí zastavit. Nezastavily. Snažily se dostat k demarkační linii, kde už stáli Američané. A rudoarmějci jim chtěli odříznout cestu. Cílem náletů byla hlavně města, důležité železniční i silniční křižovatky, mosty. Všude se kupily trosky a v nich umírali lidé.
Dlouhá desetiletí oficiální vysvětlení svalovala vinu na německé dělostřelectvo a luftwaffe, ve skutečnosti zabíjely sovětské pumy. Ústřední archiv ministerstva obrany Ruské federace eviduje o náletech obrovské množství dokumentů. Pro Rudou armádu zkrátka válka neskončila.
„Dodnes se některé události druhé světové války politicky a propagandisticky zneužívají. Vlastně se ani není čemu divit. V květnu 1945 bylo pouze malé části obyvatel protektorátu jasné, že to byla letadla Rudé armády, ostatní byli přesvědčeni, že to byly německé stroje, protože nikdo nedokázal pochopit, proč by nás na úplném konci války, a dokonce po ní bombardovali Sověti,“ říká kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec.
Obětí o čtvrtinu víc
Před pár lety experti spočítali, že sovětské pumy v samém závěru bojů 8. a 9. května 1945 stály život zhruba 1 300 lidí. Nepřátelských vojáků, ale zejména civilistů – ať slavících Čechů, nebo německých uprchlíků. Plavec nyní číslo zpřesnil. Obětí náletů bylo prokazatelně o mnoho víc, nejméně 1 800.
V sutiny se měnily domy v obcích ležících na Labi, na Jizeře, na jižní a střední Moravě, na Vysočině i jinde.
Nejtvrdší úder si prožilo Mělnicko, Mladoboleslavsko, Litoměřicko, Českolipsko, Havlíčkobrodsko, Jihlavsko, Liberecko, Znojemsko, Prostějovsko, Blanensko nebo Děčínsko.
„Pátrající zraky spatřily na temné modři oblohy několik stříbrných ocelových ptáků a najednou se to stalo: divoce houkaje padal jejich smrtonosný náklad dolů, dopadl s temným výbuchem mezi lidi před nádražím,“ vzpomínal na nálet v Děčíně jeden z německých starousedlíků.
Všude tady se tlačila ustupující vojska třetí říše a jejích spojenců. „Zajetí Rudou armádou se obávali a měli proč. Část z nich neměla čisté svědomí,“ vysvětluje Michal Plavec důvody, proč nacisté nerespektovali dohody kapitulace.
„Bombardovali ustupující vojska a techniku nepřítele, která neplnila podmínky aktu o kapitulaci a snažila se odejít za řeku Labe,“ píše se k 9. květnu v operační svodce 6. gardového bombardovacího leteckého sboru, který byl součástí 2. letecké armády 1. ukrajinského frontu.
„Tento letecký sbor spolupracoval s útvary 52. a 28. armády, která pronásledovala a ničila vojska nepřítele v prostoru Liberec, a jižně, která neplnila podmínky protokolu o vojenské kapitulaci,“ zmiňuje u stejného data svodka 3. bitevního leteckého sboru.
Jakákoliv protiletadlová obrana již nefungovala. A zpravidla nefungovala ani hlásná služba, protože všichni už slavili konec války a možnému náletu se nevěnovala pozornost. Zkrátka to nikdo nečekal.
„Civilisté se chodili koukat na dlouhé, masivní kolony ustupujících německých vojáků a utíkajících uprchlíků. Ulice měst byly přeplněné vojskem a technikou a podél silnic stáli civilisté, pro něž to divadlo bylo velké zadostiučinění,“ popisuje Plavec.
I proto bylo 8. a 9. května 1945 civilních obětí tolik.
Namátkou, Ždírec nad Doubravou: 23 mrtvých, ze 163 domů 30 zničeno a 70 poškozeno. Nedaleký Krucemburk: 26 mrtvých, 32 domů zničeno a 152 poškozeno. Frýdlant: 26 obětí. Mimoň: asi čtyři desítky mrtvých. Chlumec u Ústí nad Labem: až 80 obětí. Mladá Boleslav 146 mrtvých.
„Nálet na Boleslav z 8. května si vyžádal nejvyšší počet obětí. Známe počet mezi českými civilisty, ale postrádáme údaje, kolik zahynulo německých vojáků a jejich spojenců, například Estonců z 20. divize SS – Estonské č. 1. Pravděpodobně bude toto číslo až dvojnásobné,“ odhaduje Plavec.
Nálety Rudé armády? Tabu
Právě 8. května operovalo nad českým územím dokonce 1 844 sovětských letadel. Bombardéry Petljakov Pe-2 a Douglas A-20G Boston, bitevníky Iljušin Il-2 či stíhací letouny typu Jakovlev a Lavočkin.
Pro srovnání: necelé tři měsíce předtím, 14. února 1945, zaútočilo kvůli navigační chybě na Prahu pouze padesát letounů B-17 Flying Fortress. Přesto si americký nálet vyžádal obrovský počet obětí – kolem 700.
Fronta se tehdy táhla územím dnešního Polska, Rudá armáda vytlačovala nepřítele z oblasti Jelenie Góry přes historické hranice severních Čech. Ustupující jednotky mířily až k důležité křižovatce právě v Mladé Boleslavi a dál k Mělníku. Situaci jim komplikovalo povstání v Praze, a tak využívaly přechody přes řeky severně od metropole.
Dle ruských zdrojů svrhl první den míru jen 4. bombardovací letecký sbor – který útočil v oblasti Mladá Boleslav, Mělník a Česká Lípa – 68 tun pum. 1. gardová bombardovací letecká divize – jež se zaměřila na sídla podél Labe, na Litoměřicko a Českolipsko – pak shodila 57 tun bomb.
Poslední sovětský nálet prožila zřejmě Mladá Boleslav nebo Mělnicko 9. května v odpoledních hodinách. „Zpravidla se tušilo, že pumy byly ruské. Můj tatínek viděl, jak přilétají. Vlastně dvakrát. Snažili se trefit most. Táta věděl, kdo provedl nálet, ale v Mělníku se o tom nikdy nemluvilo,“ popsal před časem MF DNES pamětník Jan Tůma. Aureola osvoboditelů byla nedotknutelná. A choulostivým tématem je bombardování z května 1945 dodnes..
