„Kyjev jsem se rozhodla opustit ve chvíli, kdy jsem v očích svých dětí zahlédla strach z explozí, které byly slyšet stále blíž a blíž. Když pak Rusko začalo střílet na civilisty v západoukrajinských městech, která se do té doby zdála být bezpečná, rozhodla jsem se zemi opustit úplně. Teď pracuji v týmu nejlepších fytocenologů Evropy a jsem za to nesmírně vděčná,“ vypráví Iemelianovová.
Podpora, kterou celé mezinárodní společenství poskytuje ukrajinským vědcům v těchto těžkých časech, nám dává sílu vytrvat a vítězit, každému na jeho vlastní frontě.
