Dnes šestiletý Jan z Jihomoravského kraje byl zcela zdravý, když ve věku čtyř měsíců dostal druhou dávku hexavakcíny, která je pro děti povinná. Na druhý den si ale jeho matka všimla nepatrného nedovírání jednoho oka, po týdnu mu ochrnula celá polovina obličeje.
Podle lékařů došlo k postižení právě následkem očkování. Uvedli, že i přes léčbu a rehabilitaci nelze očekávat zlepšení. Rodiče se proto obrátili na ministerstvo zdravotnictví a požadovali mimosoudní odškodnění ve výši dvou milionů. To resort odmítl.
„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto takzvanou objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo,“ uvedla dříve k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.
Rodina se tak ocitla v „právním vakuu“. Před rokem 2014 a po roce 2020 nárok na odškodné ze zákona existoval a existuje. V době, kdy k incidentu došlo, ale ne. Rodiče se proto obrátili na soud, v roce 2019 ale Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Následovalo odvolání, v roce 2020 Městský soud v Praze rozsudek Obvodního soudu potvrdil.
Politici na to zapomněli
Rodina tak získala zastání až u Nejvyššího soudu. Ten totiž nyní argumentaci soudu předchozí instance odmítl, upozornil server Česká justice. „Dovolací soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit,“ stojí v úterním rozhodnutí soudu.
Ten tak otevřel cestu k odškodnění za následky povinného očkování mezi roky 2014 a 2020 i v dalších případech. Podle rozhodnutí NS se měl totiž zákon, který platí od dubna 2021 a který ukládá povinnost odškodnění státu, zpětně aplikovat i na období mezi roky 2014 a 2020, kdy podle nejvyšší instance existovala „mezera v zákoně“.
Na povinné očkování proti covidu stačí vyhláška. Zatím se ale nechystá |
Jde o takzvanou pravou retroaktivitu, tedy zpětnou regulaci, připouštěnou jen ve výjimečných případech, například s ohledem na obecně uznávané principy humanity a morálky. V daném případě je pravá retroaktivita podle NS ospravedlněná tím, že umožní dosáhnout náhrady pro poškozené, kteří by jinak takové právo – bez rozumného důvodu – neměli.
Nejvyšší soud přitom upozornil na to, že stát pod hrozbou správní sankce ukládá povinnost podrobit se konkrétním druhům očkování ve veřejném zájmu, přičemž sám dlouho otálel s nastavením zákonného podkladu pro náhradu újmy způsobené očkováním. Závazek při tom vyplýval z ratifikace Úmluvy o biomedicíně v roce 2001.
Problémy při jídle či vyslovování
Zdravotní újma nezletilého Jana je trvalá, ochrnutí poloviny tváře mu zabraňuje dovírat oko, které se tak musí několikrát denně vykapávat a je náchylné na infekce. Dále má podle advokátky Candiglioty chlapec potíže při jídle a při vyslovování. Nárokem rodiny se teď bude znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2, který musí ctít rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle advokátky ale rodina vyhráno nemá.
V Česku se povinná očkování týkají dětí. Chrání před záškrtem, tetanem, černým kašlem, dětskou obrnou, hepatitidou typu B, onemocněním vyvolaným Haemophilus influenzae typu B, dále před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.
