Společnost Lego působí v Kladně již od roku 2000. Od té doby průběžně rozšiřuje svoji výrobu. S tím jí pomáhal stavební gigant Metrostav, který měl za úkol vybudovat další výrobní haly. Jako subdodavatele si v roce 2011 najal firmu RiegerStav, která do nich měla vyhotovit drátkobetonové podlahy.
Beton dodávala společnost Českomoravský beton, která pro zajištění objednávek požadovala po tehdejším jednateli firmy Michalu Riegerovi podpis bianco směnky. V případě, že by za dodaný materiál nezaplatil, tak měl Českomoravský beton páku, jak své závazky vymáhat.
Poté vše probíhalo, jak mělo. Míchačky dovážely na stavbu betonovou směs. Problémy byly pouze s konzistencí hmoty, kterou bylo podle svědků nutné naředit. Na to prý ale byli řidiči Českomoravského betonu připravení a vozili s sebou vodu i plastifikátor (ztekucující přísadu, pozn. red.), které na místě do směsi přidávali, aby ji bylo možné vysypat.
Na jaře 2012 vyrobil RiegerStav ze směsi podlahy, a pak začaly problémy. Svrchní část byla nesoudržná. Konkrétně šlo o četné poruchy spočívající „v odfouknutí vsypové vrstvy od drátkobetonových podlah“. Nicméně znalec z Kloknerova ústavu ČVUT v dubnu 2012 konstatoval, že podlaha je v pořádku.
O dva měsíce dorazil investor na kontrolu a přes tvrzení uvedené v posudku chtěl podlahu předělat. Přestože další znalec konstatoval, že podlaha je funkční, nechal Metrostav podlahy vybourat a zadal jejich výrobu znovu. Lego požadovalo také jiného subdodavatele, proto bylo vypsáno výběrové řízení, které vyhrála firma Techfloor.
Jednatel této společnosti Marcel Pavlík později před soudem vypověděl, že i jeho firma zpočátku odebírala beton od společnosti Českomoravský beton, ale poté, co nebyla spokojena s přilnavostí povrchové stěrky, změnila dodavatele. Podlahy bez dalších problémů vybudovala.
Kdo škodu způsobil?
Za opožděné předání a demolici podlah včetně smluvní pokuty měl podle Metrostavu platit RiegerStav. Celková výše škod se vyšplhala ke 41 milionům korun.
Zároveň se o zaplacení faktur začal hlásit Českomoravský beton. Nicméně v té době nebylo jasné, kdo může za vadné podlahy, proto RiegerStav napsal svému dodavateli, ať s platbou počká, než bude vyhotovený nezávislý znalecký posudek, který určí, na čí straně byla chyba. Českomoravský beton chtěl přesto zaplatit a dal na základě bianco směnky celou věc k soudu.
Městský soud v Praze vydal v únoru 2013 směnečný platební rozkaz na 12 milionů, což ale napadli právní zástupci Riegera, který je pod směnkou podepsaný. Soud tedy začal celou věc řešit a zabýval se i tím, kdo může za nekvalitní podlahy.
Po delším dokazování, při němž bylo předloženo několik protichůdných posudků, nechala soudkyně Simona Bradáčová vypracovat nezávislý revizní posudek Vysokým učením technickým v Brně. V něm znalci zkoumali nejen vzorky odebrané z podlah v halách Lego v Kladně, ale z betonové směsi podle receptury vyhotovili i vzorky, které po měsíci podrobili zátěžové zkoušce.
Znalci v posudku dospěli k závěru, že hlavní příčinou defektů je s největší pravděpodobností výrobcem nevhodně zvolená receptura směsi. Špatně zvolený byl podle nich také druh ztekucující složky. Znalci také poukázali na naprosto neadekvátní dávkování.
„Výsledky ovšem také prokázaly, že podlaha byla v místech s nevyhovující pevností vyrobená z betonu, který zcela neodpovídá výrobcem deklarovaným recepturám, neboť byl vyroben z odlišného (vápencového) kameniva,“ konstatovali dále v posudku znalci.
S těmito závěry nesouhlasí předseda představenstva společnosti Českomoravský beton Zdeněk Gärtner. „Posudek byl vypracován pracovníky Fakulty chemické VUT, která nepůsobí v oboru stavebnictví, a tito pracovníci neměli s betonem dostatečné zkušenosti,“ řekl iDNES.cz Gärtner.
Soud dospěl k závěru, že Riegerovy námitky jsou důvodné. „Pro své rozhodnutí si soud opatřil dostatek skutkových zjištění a další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení,“ uvádí se v rozsudku. Podle Bradáčové se Riegerovi podařilo prokázat, že dodaná betonová směs byla vadná, proto v listopadu 2014 zrušila zmíněný platební rozkaz.
Dodavatel betonu nepochybil, uvedly posudky
Obě strany se proti rozsudku Městského soudu v Praze odvolaly. Českomoravský beton chtěl dosáhnout svého a RiegerStav požadoval po protistraně zaplatit vyšší náklady za soudní řízení. Případ si tedy převzal Vrchní soud v Praze.
Českomoravský beton předložil soudu revizní posudky z Technického a skúšobného ústavu stavebného v Bratislavě a z již zmíněného Kloknerova ústavu, podle kterých je vina na straně RiegerStavu. „Je možno celkem jednoznačně a s neobvykle velkou jistotou konstatovat, že ze strany dodavatele betonu nebyly porušeny smluvní specifikace objednávky. Dodaný beton je zcela jistě splňoval,“ uvedli v závěru znalci z ČVUT.
Dodaná betonová směs je podle nich jenom polotovar pro výrobu konečného produktu. Navíc si RiegerStav podle posudku na dováženou betonovou směs nijak nestěžoval v době, kdy z ní vyráběl podlahy. „Proto za rozhodující příčinu vzniklé situace pokládáme v tomto případě nezvládnutou technologii výroby podlahy v daných podmínkách a surovinové základně,“ shrnuli znalci.
Námitku podjatosti řeší Nejvyšší soud
Riegerovi právní zástupci posudek napadli, protože podle nich je Kloknerův ústav spřízněný s Českomoravským betonem a ke sporu se vyjadřuje už od jeho prvopočátku, tedy od prvních závad podlah. Soudce však jejich námitce nevyhověl.
Riegerova právní zástupkyně Lada Petriková podala námitku na podjatost soudce Petra Baierla. Odvolací řízení označila za nesrozumitelné a netransparentní, například údajně nebyla seznámena s přidáním posudků do spisu při prvním jednání.
Upozornila také na to, že odvolací řízení trvá výrazně déle než dokazování před soudem prvního stupně. Není podle ní obvyklé, aby po pečlivém a podrobném dokazování u soudu prvního stupně, odvolací soud prováděl další dokazování, aniž by předtím konstatoval, že dokazování před soudem prvního stupně proběhlo vadně či jinak nedostatečně.
„Žalovaný proto žádá, aby odvolací soud v souladu s principem předvídatelnosti vyslovil jasný a srozumitelný předběžný právní názor a v souladu s ním pak aby následně buď ukončil dokazování a rozhodl bez dalšího prodlení ve věci samé, nebo aby účastníky adekvátně poučil o procesních povinnostech ve smyslu případného doplnění tvrzení či důkazů,“ konstatovala Petriková.
V současné době už tři týdny námitku podjatosti řeší Nejvyšší soud. Jak iDNES.cz sdělil jeho mluvčí Petr Tomíček, v průměru o podobných námitkách rozhoduje za sedmdesát dní.
