Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvStále si myslíte, že byl Jan Masaryk zavražděn?
Jsem o tom přesvědčená.
A kdybyste měla uvést jasný důkaz… Proč si to myslíte?
Protože se manipulovalo s časem. Víme, že tělo Jana Masaryka bylo nalezeno v době od jedné do čtyř hodin ráno, ale všechny materiály, které vyhovovaly verzi ministerstva vnitra, svědčí o tom, že údajně skočil až před půl sedmou, kdy byl potom v půl sedmé nalezen.
To jsou ale pořád jen nepřímé důkazy. A právě otevření hrobu by mohlo přinést rozuzlení. Byla jste u toho?
Na hřbitově jsem nebyla přímo, ale byla jsem u hřbitova. Neviděla jsem tělo – na ten případ je vydáno přísné informační embargo. Ale potřebovala jsem tam být v době, kdy se tělo vyjímalo.
Ta odřenina za uchem – kolem toho vznikly legendy už za totalitního, komunistického režimu. Z čeho usuzujete, že by opravdu mohlo jít o něco násilného?
Kromě svědectví doktora Teplého, který ohledával tělo Jana Masaryka, existuje přímé svědectví paní Anny Topinkové, manželky správce domácnosti. Ta v roce 1968 přímo na kameru vypověděla, že když se zaměstnanci ministerstva zahraničí dopoledne loučili s Janem Masarykem v jeho bytě, jako jediná k němu přistoupila blíž a hladila ho po tváři. Zdálo se jí, že má na krku nějakou modřinu, tak tam sáhla a měla pocit, že nahmatala za uchem nějakou divnou dírku, kolem které bylo něco, co popsala jako zaschlou krev. Totéž dosvědčil i její manžel. O rok později to potvrdila i žehlířka, paní Hniličková. Paní Topinková totéž vypovídala i před generálním prokurátorem.
A to by měla potvrdit, nebo vyvrátit právě exhumace, že?
Přesně tak. Zajímavé bylo i to, že sněženky v otevřené rakvi byly kladeny pouze za pravé ucho, nikdy na druhou stranu – s odůvodněním, že se tím zakrývalo šití po pitvě. Ale soudní znalec mi řekl, že pokud by byla pitvána i hlava, měl by se zakrývat šev i na druhé straně. Fotografie ale na druhé straně nikdy žádnou květinu neukazovaly.
Tak nám popište, jak to podle vás se smrtí Jana Masaryka bylo?
Jsem přesvědčená, že šlo o násilný trestný čin. Jednou verzí je, že tam ve večerních hodinách přišli tři lidé. Jedním z nich mohl být důstojník Pavel Kavan, tehdejší tiskový atašé našeho velvyslanectví v Londýně. Mohli po Janu Masarykovi chtít, aby něco podepsal. On měl křičet, že to nepodepíše, prý jedině přes jeho mrtvolu. A mohlo se tam stát něco, k čemu mám svědectví i z jiných zdrojů – že Jana Masaryka zabil v hádce Pavel Kavan. Nemůžu to doložit, ale ta svědectví existují, a nedostala jsem je jen já, ale i jiní historikové.
Nebo že mohl zemřít nešťastnou náhodou během této hádky? O tom se také spekuluje...
Ano, to se také mohlo stát. A oni se vyděsili, co s tím, nevěděli, co mají dělat. Tak se to naaranžovalo tak, že to byla sebevražda – jako že mu pomohli z okna. To jsem chtěla po policii opakovaně, aby se ověřilo, jestli je vůbec možné člověka z okna dostat ven, aby dopadl na rovné nohy, nenapnutá kolena. Jestli třeba náhodou mohla být využita i ta lavice v koupelně. Klidně je možné, že ji pachatelé využili – když totiž na místo přišel první svědek, správce domácnosti pan Topinka, lavice stála kolmo k oknu.
Že by ho mohly po lavici sesunout z okna dolů?
Ano, shora dolů. Tělo by ale pravděpodobně už muselo být do jisté míry ztuhlé. Jen říkám, že je to spekulace, ale chtěla jsem, aby policie tuto verzi prověřila. Mám i svědectví, že Jana Masaryka snesli dolů a položili na nádvoří.
A čemu věříte nejvíce?
Přikláním se k verzi diplomata Jana Bydžovského, kterou jsem zpracovala ve své první knize. Je to strašně zajímavé, protože se opakovaně, do nejmenších podrobností přiznával, že byl u vraždy – že musel na příkaz pomoct vyhodit tělo Jana Masaryka z okna, ale tak, aby to bylo za spánku a aby nebylo zřejmé, jestli šlo o vraždu, nebo o sebevraždu – aby zůstaly pochybnosti.
Pokud si myslíte, že šlo o vraždu: kdo by ji podle vás zosnoval – StB, nebo sovětská tajná služba?
Pokud šlo o úkladnou vraždu, jsem přesvědčená, že za tím tahali za nitky v Kremlu. Jan Masaryk byl mimořádně populární. Myslím si, že Masaryk jako osobnost Moskvě vadil. Měl mezi lidmi obrovskou popularitu, což v Sovětském svazu vadilo. Nemyslím si, že by byli tak naivní, aby si mysleli, že Masaryk bude podporovat sovětský vliv v Československu. Chtěl demokracii, chtěl svobodné Československo.
Takže jak si to vysvětlujete?
Přemýšlela jsem, jak interpretovat moment po únoru 1948. Myslím si, že to byl vlastně čistý bílý papír. A Sověti vnímali Jana Masaryka jako kaňku na tomto bílém papíře. Co s tou kaňkou? Nemohli ho uvrhnout do domácího vězení jako Petra Zenkla. Nemyslím si ani, že by ho mohli za bílého dne veřejně odstranit, i když ta možnost tam určitě byla. Takže v takové těžké situaci se nabízela právě tato možnost, a úkladná vražda mi do celého obrazu sedí nejvíc.
Ale nemohla to být přece jen hloupá náhoda? Jak ostatně tvrdí ve své knize badatel Jaroslav Mareš, podle něhož Masaryk nešťastně vypadl z okna?
Tomu nevěřím.
A sebevražda?
K tomu máme svědectví Jana Wericha, který dosvědčil, že Jan Masaryk před Werichovou ženou otevřel zásuvku, kde měl pistoli a k tomu lahvičku, o které řekl, že je to jed, a prohlásil před ní údajně, že živého ho nedostanou. Werich si přitom myslel, že mohlo jít o sebevraždu nebo nešťastnou náhodu. Jan Masaryk mu přitom řekl jednou tato slova: „Když bys někdy slyšel, že jsem skočil z okna, nemusíš tomu věřit.“
Hostem pořadu Rozstřel je spisovatelka a badatelka Václava Jandečková, která se zaměřuje na okolnosti úmrtí Jana Masaryka.
Ale vy mluvíte o Janu Masarykovi jako o racionálně uvažující bytosti, byl to ale člověk, který měl svoje démony, nebyl to psychicky vyrovnaný člověk…
To všechno beru v úvahu. Ale víte, proč by chtěl skákat z okna, když věděl, že se Prokop Drtina nezabil, jen se zmrzačil? A přesně toho se bál nejvíc – kdo by chtěl ležet zmrzačený v nemocnici, hlídaný Státní bezpečností? Jan Masaryk, kdyby chtěl, měl mnohem jednodušší a jistější možnosti než tuto nejistou.
Komunistický režim následně oznámil, že šlo o sebevraždu…
Ano, ministr Nosek oznámil, že šlo o sebevraždu a že probíhá důkladné vyšetřování, ale už ve dvě hodiny, přestože pitva probíhala až kolem páté hodiny.
Za jak dlouho bychom tedy mohli znát výsledky expertního týmu?
Asi to bude trvat měsíce. Myslím, že bychom měli trpělivě vyčkat. Policie určitě zveřejní výsledek ve chvíli, kdy si bude jistá, že udělala všechno a všechny možnosti ověřila.
Vy kritizujete úniky informací z celého vyšetřování. Ale víme, co se s tělem dělo? Ta informace o zmýdlovatění (tedy o přeměně tkání v bělavou, mazlavou hmotu ve vlhkém prostředí) je pravdivá?
To zřejmě ano.
Tělo je tedy zpět v hrobu?
Ano, tělo se vrátilo zpátky do hrobky už druhý den. A teď se pracuje s tím, co vyšetřovatelé nashromáždili.
Československá delegace na mírové konferenci v Paříži - zleva ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a státní tajemník Vlado Clementis. (5. srpna 1946)
Takže měli zhruba den na to, aby tělo prozkoumali.
Provedli takzvanou repitvu. Určitě bylo potřeba ověřit, do jaké míry stav kosterních pozůstatků, respektive toho, co se z těla dochovalo, odpovídá původnímu pitevnímu protokolu. Ale já jsem teď v klidu, protože vím, že exhumaci dělali dva soudní znalci, a věřím, že zprávě, která z toho vzejde, budeme moci věřit. Byla bych ráda, kdyby v ní bylo něco, na základě čeho bychom mohli za tímto případem udělat definitivní tečku, protože myslím, že už je to pro všechny unavující – jako to, že náhodou spadl, když se procházel po římse.
Takže máte důvěru k současnému vyšetřovacímu týmu? Znáte experty, kteří exhumaci provádějí?
Mám a znám. Od roku 2016, kdy jsem poprvé přišla na policii se svým prvním podnětem, jsem zažila celou řadu lidí, a tohle je úplně jiná liga. Jednou jsem byla i v Brně, na centrále, kvůli akci Kámen. A tam mi přímo pan kapitán Suchánek, tehdejší vyšetřovatel případu Jana Masaryka, řekl do očí, že jsem naivní, pokud si myslím, že se v případu Jana Masaryka někdy ustanoví tým odborníků. A teď se to konečně povedlo.
Nemohly Masarykovy zdravotní problémy a nadměrné užívání projímadel tu noc přispět k jeho smrti? Nevykládáte jako badatelka skoro každý rozpor a nejasnost ve prospěch své teorie o vraždě, když ve skutečnosti neexistuje žádný přímý důkaz? Kdo konkrétně a z jakého důvodu bránil tak dlouho otevření případu a povolení exhumace? A pokud šlo skutečně o narafičenou vraždu z Kremlu, proč se pachatelé nezbavili těla, když museli počítat s tím, že bude hlavním důkazem i po desetiletích? I na to odpovídala Václava Jandečková v Rozstřelu.
