Původně uvažoval o studiu archeologie, nakonec však absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a knězem byl vysvěcen v červnu 1976.
Václav Malý podepsal Chartu 77 a spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, po dvouleté kaplanské službě ve Vlašimi a v Plzni proto ztratil v lednu 1979 státní souhlas.
V květnu 1979 byl navíc zatčen a sedm měsíců strávil za mřížemi. Nakonec nebyl odsouzen, mohl však vykonávat jen manuální povolání. I nadále ilegálně působil i jako kněz.
Začátkem 80. let byl mluvčím Charty 77. Po pádu komunistického režimu pokračoval v duchovní cestě a začátkem roku 1997 se stal pražským světícím biskupem. V minulosti se jeho jméno často objevovalo mezi možnými nástupci Miloslava Vlka, novým pražským arcibiskupem se však začátkem roku 2010 stal Dominik Duka.
Demonstrace na Letné
Letenská pláň zažila 25. listopadu v sychravém zimním počasí nápor rekordního počtu manifestujících. Na místě povinných komunistických prvních májů tu až 800 tisíc lidí z celé republiky bouřilo nadšením z odstoupení šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána ze všech veřejných funkcí.
Projev Václava Havla, v němž za OF vyjádřil hluboké znepokojení z nedostatečných změn ve vedení KSČ a vyzval občany ke generální manifestační stávce, vystoupení Alexandra Dubčeka a dalších, přenášela televize.
První přímý přenos, který lidem přes obrazovku zprostředkoval revoluční dění, si tehdy na vedení televize vynutil stávkový výbor ČST. Už dopoledne televize odvysílala slavnou mši z katedrály sv. Víta u příležitosti kanonizace Anežky České, při níž se kardinál František Tomášek přiklonil spolu s církví na stranu národa a vyzval k moudrosti a odmítnutí cesty násilí.
Mezi vystoupeními studentů a herců si pamětníci jistě vybaví projev ekonoma a prognostika Valtra Komárka i legendární výstup prognostika a současného prezidenta Miloše Zemana o tom, jak vyspělé socialistické Československo zaostává za řadou zemí, například i za Nepálem. „Co je však největší? Ta lidská svoboda,“ si dojatě zazpíval statisícový dav s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který přijel rovnou z letiště.
Nedělní manifestace se sice zúčastnilo „jen“ asi půl milionu lidí, ale byla stejně vzrušená. Havel tu oznámil zahájení „dialogu moci s veřejností“ a to, že OF „chce být mostem od totality ke skutečné demokracii a pluralitě, kterou posléze zajistí svobodné volby“.
Premiéra Adamce, když zpochybnil stávku, dav přerušil pískotem a skandováním: „Demisi!“. Lidé uvítali právě propuštěné politické vězně Jiřího Rumla, Rudolfa Zemana a Petra Uhla a uctili minutou ticha oběti komunistické diktatury. Zazněla tu i slova tří příslušníků jednotky, která zasahovala proti studentům na Národní, s prosbou o odpuštění. A po programu utvořili živý řetěz spojených rukou od Letné až k Pražskému hradu.
V revoluční euforii tehdy lidé jakoby ani necítili zimu a sněhové přeháňky. Ale že jen „horké“ srdce několik hodin zmrzlé nohy nezahřeje, to poznal i Václav Havel, kterého před projevem „k národům“ podle úsměvné vzpomínky herečky a chartistky Vlasty Chramostové „rozmrazovali“ nad obřím hrncem, v němž se ohřívaly párky.
Na neopakovatelné atmosféře mítinků OF se moderováním podílel kněz Václav Malý, tehdy mluvčí OF (dnes pražský biskup). Dokázal, že po 40 letech komunismu se s ním plná pláň pomodlila Otčenáš. Na druhou stranu svou spontánní, ale podle mnohých urážlivou, glosou „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“ vyvolal také vlnu nesouhlasu, a to i u studentů. Nedlouho poté rezignoval a v roli mluvčího OF ho nahradil Jiří Dienstbier.
