Prezident Václav Klaus při novoročním projevu (1. ledna 2013) | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Amnestie, kterou nikdo nečekal, aneb Klausovo překvapení v přímém přenosu

  • 476
Václav Klaus přednášel svůj poslední novoroční projev, když v jeho samém závěru překvapil naprostou většinu televizních diváků, včetně členů vlády nebo soudců. A to amnestií, která osvobodila přes 6,5 tisíce vězňů včetně obviněných ve vleklých kauzách H-Systemu, fondů Trend a Mercia nebo zkrachovalých bank Union a Moravia.

„Dnes uplynulo 20 let od chvíle, kdy se na mapě světa objevila samostatná Česká republika. Dovolte mi, abych před zakončením svého projevu oznámil, že jsem se rozhodl při příležitosti tohoto výročí vyhlásit dílčí amnestii, která vstoupí v platnost 2. ledna. Její přesné znění je v této chvíli dáváno na naše webové stránky,“ oznamoval Klaus 1. ledna 2013.

Fotogalerie

A hradní kancelář i premiér Petr Nečas, který amnestii spolupodepsal, měli okamžitě co vysvětlovat. Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg třeba v bezprostřední reakci Klausův krok schvaloval. Ale už o den později přiznával: „Neznal jsem podrobnější parametry vyhlášené amnestie a nevěděl jsem, kdo všechno bude tímto krokem omilostněn. Pak jsem se, připouštím, začal velice divit,“ říkal.

Nečas, který se o Klausově kroku dozvěděl až krátce před Vánocemi, pak od amnestie dával ruce pryč s tím, že mu nezbylo než ji podepsat. To však zpochybňovali někteří ústavní právníci a Nečas si navíc nepomohl, když měl podle policejních odposlechů o pár dní později ředitelce své kanceláře a pozdější manželce Janě Nagyové říct, že podpis směnil s Klausem za to, že od něj získá ten jeho pod vládní daňový balíček: „Amnestie je strašný průšvih. Můžu říct otevřeně, že šlo o podpis za podpis,“ tvrdil podle policistů Nečas.

H-System, Trend, Union banka

Pochybnosti vyvolal hlavně druhý článek amnestie, který osvobozoval obviněné ve vleklých kauzách. Konkrétně ty, kterým hrozilo až deset let za mřížemi a jejichž prošetřování se táhlo osm a více let. Tento článek se dotkl řady postav ze závažných hospodářských případů, s nimiž si soudy nevěděly rady: vytunelovaný stavební projekt H-System, fondy Trend a Mercia, zkrachovalé banky Union nebo Moravia. 

Další z článků pak osvobodil zase třeba předsedu Dělnické strany Tomáše Vandase, který byl v podmínce, zpěvačku Daru Rolins nebo někdejšího šéfa NKÚ Františka Dohnala.

Amnestie se tak setkala s velkým nesouhlasem veřejnosti. Česká televize si nechala hned dva dny po ohlášení amnestie provést u agentury Median průzkum, z něhož vyplynulo, že s Klausovým krokem nesouhlasilo přes 82 procent Čechů. A zmíněný druhý článek amnestie pak v tomto průzkumu odmítlo dokonce 92 procent respondentů.

Pochybnosti vzbuzoval i způsob vzniku amnestie. Prezidentův tajemník Ladislav Jakl Lidovým novinám řekl, že amnestie vznikala „ve velmi širokém okruhu tří lidí“, těmi podle různých zdrojů měli být nejdřív Jakl a právníci Pavel Hasenkopf a Zdeněk Koudelka, pozdější hradní kancléř Vratislav Mynář místo o Koudelkovi mluvil o bývalém Klausově mluvčím Petru Hájkovi, ale každá z těchto verzí byla zpochybněna a Hasenkopf tvrzení napadl i u soudu.

30 let svobody: kauzy a aféry

30 let svobody kauzy a aféry
30 let svobody: kauzy a aféry

Třicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády

Způsob, jakým amnestie vznikla, pak nezvykle ostře kritizoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Jsme svědky neuvěřitelného diletantismu. Od roku 1920 všechny amnestie připravovala vždycky vláda v čele s ministrem spravedlnosti, nikoli Hrad,“ říkal.

Klaus uprostřed ledna 2013 v České televizi amnestii obhajoval s tím, že její „filozofie vznikala několik let“ a že smyslem bylo „odpustit a prominout“ lidem, kteří se dopustili méně závažných trestných činů, propustit z vězení seniory a zastavit enormně dlouhá soudní řízení.

Z 6 500 propuštěných vězňů jich však už dva roky nato podle statistik Policejního prezidia byla polovina znovu obviněných. A původně přeplněné české věznice, v nichž před vyhlášením prezidentské amnestie bylo přes 22 tisíc vězňů, čtyři roky poté opět hlásily přes 22 tisíc trestanců.

Václav Klaus vyhlašuje amnestii (1. ledna 2013):