Před 35 lety, v červnu 1991, duněly po československých kolejích stovky ostře sledovaných transportů. Vrcholil rok a půl dlouhý proces, kdy se stahovaly poslední okupační jednotky vojsk Varšavské smlouvy.
Naše území opouštělo přes 73 tisíc vojáků, 40 tisíc jejich rodinných příslušníků, 105 letounů, 175 vrtulníků a tisícovka tanků. To vše s hrozbou, že frustrované a ozbrojené posádky, které si s sebou braly 95 tisíc tun munice a vnímaly blížící se kolaps vlastního impéria, mohou kdykoliv zmáčknout spoušť. Jak se vlastně podařilo vyprovodit armádu, jež nás přes dvacet let držela v kleštích, a rovnou s tím pohřbít i celou Varšavskou smlouvu?
Ten, kdo to nebral s nadšením, byli důstojníci, střední kádry. Pro jejich paničky, které tehdy vykupovaly české obchody, to muselo být daleko horší než pro ty řadové vojáky.
