Před třiceti lety podnikl Václav Havel svou první prezidentskou cestu do Ameriky. 21. února 1990 stanul jako první politik zpoza železné opony před oběma komorami amerického Kongresu.
„Když mne 27. října zatýkali, žil jsem v zemi, kde vládla nejkonzervativnější komunistická vláda v Evropě a celá společnost dřímala pod příkrovem totalitního systému. Dnes, po necelých čtyřech měsících, k vám promlouvám jako představitel země, která se vydala na cestu k demokracii, v níž je plná svoboda slova, která se připravuje na svobodné volby, chce budovat prosperující tržní ekonomiku a dělat svou vlastní zahraniční politiku,“ pronesl na začátku projevu Havel. K jeho triumfu v podobě jedenadvaceti potlesků přerušujících projev a k dlouhému aplausu vestoje od kongresmanů na konci projevu vedla dlouhá cesta.
Překvapení na Hradě
Když Bílý dům tlumočil Havlovu poradci pro zahraniční záležitosti Sašovi Vondrovi pozvání do Washingtonu, na Hradě vypukla téměř panika. „Věděli jsme jen málo o washingtonském protokolu, etiketě a politice. Nikdo v kanceláři neviděl opravdovou Ameriku přinejmenším dvacet let,“ vzpomíná v knize Havel na tehdejší porevoluční dobu Michael Žantovský, tehdejší prezidentův poradce a mluvčí.
Havel byl prezidentem jen několik týdnů, sice už podnikl několik zahraničních cest, do Německa, do Polska, Maďarska, ale všechny byly takříkajíc na otočku. Obešly se bez velkého doprovodu a formalit.
Cesta do Ameriky však měla být něco úplně jiného. Jen v revoluční době totiž bylo možné, že československá delegace narostla na víc než sto lidí a do Ameriky ji musela vézt hned dvě letadla. Po cestě absolvoval Havel dvě zastávky, na Islandu a v Kanadě. Tam měl možnost se setkat s krajany, například spisovateli Josefem Škvoreckým a jeho ženou Zdenou Salivarovou.
Havel změnil azimuty politiky. Nejdřív do USA, až pak do SSSR |
Hned z letiště odvezl vrtulník Havla do Bílého domu, kde se setkal s prezidentem Georgem Bushem. Během prvního dne návštěvy zbyl čas i na přípravu Havlova vystoupení před Kongresem, naplánovaného na následující den. Madeleine Albrightová mu zprostředkovala učitele přednesu Franka Greera, který pomáhal mnoha americkým prezidentům. „Greer požádal Havla, aby mu projev v angličtině nahlas přečetl, ale vzdal to po druhém odstavci,“ vzpomínal Žantovský. Havlův přednes byl podle Žantovského vzpomínek váhavý, mumlal a vyhýbal se očnímu kontaktu. Učitel rezignoval a Havel asi ani nestačil pochopit, co po něm Američan vlastně chce.
Žantovský musel tlumočit
Nakonec tedy pomohla diplomatická klička. Projev začal Havel v angličtině, pak přešel do češtiny. „Mí poradci mi poradili, abych při této významné příležitosti promluvil česky. Nevím proč. Snad chtěli, abyste se potěšili lahodným zvukem mého mateřského jazyka,“ řekl Havel.
Václav Havel přispěl k pádu komunismu a přiblížil ČR světu |
Michael Žantovský pak projev do angličtiny tlumočil. Havel ho měl připravený předem a Žantovský měl jeho překlad. Neobešlo se to bez komplikací. „Na cestě letadlem se mi vinou tlakových změn bolestivě zacpalo nejdříve jedno a potom i druhé ucho. Neslyšel jsem skoro nic, co Havel říká, musel jsem projev z velké části odezírat ze rtů,“ vzpomíná Žantovský.
Po projevu se setkal se členy obou komor Kongresu, každý si s ním chtěl potřást rukou. „Mnoho lidí se mě ptalo, kolik odborníků, kolik týdnů mi můj proslov psalo. Já jsem řekl, že jsem si ho psal sám a trvalo to dvě hodiny. Mí poradci mě pokárali, že takové věci nemám říkat, že se pak nebudu jevit jako profesionál,“ uvedl tehdy Havel.
Projev mohli sledovat i lidé doma. Československý rozhlas a televize projev přenášely v přímém přenosu.
Schůzka s Formanem
Z Washingtonu zamířil prezident do New Yorku, kde se sešel se svým přítelem z dětství, režisérem Milošem Formanem nebo starostou New Yorku Davidem Dinkinsem.
V podvečer navštívil Kolumbijskou univerzitu, kde převzal jeden z mnoha svých četných doktorátů. Zúčastnil se i slavnosti v katedrále svatého Jana na Manhattanu, která byla koncipovaná jako hold Václavu Havlovi a na které promluvila řada hvězd americké kultury. „Václav Havel dobyl Manhattan,“ psal potom v titulku list The New York Times.
Do Ameriky se Havel vrátil ještě několikrát, v Kongresu ho připomíná dokonce busta. Žádná další cesta už ale neměla takový ohlas jako ta první.
