Čtvrt století od jeho smrti se pohled na něj snaží změnit nová kniha Alice Horáčkové Václav a Kamila Bendovi, příběh lásky a odvahy. „Myslím, že v jeho generaci moc větších hrdinů nebylo. Podobně jako Václav Havel a Ivan Magor Jirous byl nejenom hnacím motorem, ale i skutečným vizionářem disentu,“ říká Horáčková, která mluvila s pamětníky i měla přístup do rodinného archivu.
Mladý Benda byl podle ní student s fotografickou pamětí. A vzápětí i ambiciózní předseda celoškolního Svazu mládeže, který vylučoval děti komunistických pohlavárů pro přílišnou pasivitu. Recesista a rebel, ale taky pedant a taktik. Topič a politik. Milovaný otec šesti dětí.
„Jeho celoživotní kamarád Pavel Bratinka vzpomínal, že nezná žádného jiného člověka, ve kterém by se tak lehce propojovaly naprosto protichůdné vlastnosti jako umění vařit s uměním básnit, přísně racionální intelekt s vrozenou hravostí a schopností užívat si života… Benda to všechno v sobě měl,“ popisuje.
Bendové ve službách státu. Potomci disidentské rodiny se s ODS vracejí na scénu |
Příběh Václava se ale nedá vyprávět bez příběhu jeho ženy Kamily. „On se považoval za rebela a ona za vzorňačku. Na prvním rande Václav Kamilu podrobil vědomostnímu testu, který hravě zvládla. A zvládala i všechno další, co manželství s Václavem Bendou obnášelo,“ popisuje Horáčková.
Když ho na čtyři roky zavřeli, starala se o pět malých dětí a pokračovala v podvratné činnosti. „Vždycky o sobě říkala, že je strašně nerozhodná, ale v té době byla někdy rozhodnější než její muž,“ popisuje Horáčková. Ostatně děti měly dnes nepředstavitelnou výchovu, „Benďata“ doručovala vzkazy jiným disidentům a měla instrukce, jak se chovat, když je chytnou, že ten papír mají rozkousat a spolknout.
Disidentem se Benda stal trochu paradoxně. Jeho otec byl v 50. letech druhým nejmocnějším mužem komunistické celní správy, takže v tom byl i vzdor. Nasměrovalo ho prostředí, v pražských Holešovicích chodil do školy s dětmi komunistických papalášů a s některými se hádal tak, že ho málem vyloučili.
Od 60. let se účastnil studentských protestů. Na druhou stranu ho poznamenalo i to, jak se na střední škole angažoval ve Svazu mládeže: říkal, že už nikdy v životě nechce zvednout ruku pro něco, s čím by bytostně nesouhlasil. „Nicméně kdyby nedošlo k sovětské invazi v osmašedesátém, tak by pravděpodobně někde přednášel filozofii nebo byl literárním vědcem. To ovšem za normalizace po roce 1968 už nešlo. Anebo šlo, kdyby vstoupil do strany,“ vysvětluje Horáčková.
Zemřel filozof Ladislav Hejdánek, někdejšímu disidentovi bylo 92 let |
Z filozofa a češtináře se stal matematik. I s pomocí manželky vystudoval náročný matfyz, svět matematiky byl tehdy mnohem svobodnější. Od střetu s režimem mu to ale nepomohlo. Režimu nejvíc vadil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zakládal u Bendových v obýváku. Právě za to si Benda odseděl čtyři roky.
„Část z nich si odkroutil v lágru v Heřmanicích u Ostravy s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem. Ti byli také odsouzeni ve stejném hromadném procesu za podvracení republiky,“ popisuje spisovatelka. „Bylo zábavné, jak tihle intelektuálové ve vězení soutěžili. Například v tom, jak lstivě psát dopisy, aby prošly náčelníkovou cenzurou, anebo sledovali, jak často jim ženy odpovídají...“ dodává.
Mimořádná osobnost
V knize na Bendu vzpomínají také dva prezidenti, Miloš Zeman a Václav Klaus. Bendy si Klaus vážil jako mimořádné osobnosti, která s ním proti nepolitické politice Václava Havla prosazovala soutěž politických stran. Bendova Křesťansko-demokratická strana se nakonec s Klausovou ODS i spojila. Miloš Zeman kvitoval jeho zálibu v červeném víně nebo to, že ačkoliv byli rivalové, neměli vážnější konflikt.
Po revoluci se Benda stal poslancem, senátorem, chvíli řídil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Zemřel v roce 1999, v necelých 53 letech. Možná není náhoda, že všichni tři spoluvězni z Heřmanic, Benda, Havel i Dienstbier, měli na konci života problémy s dýcháním.
V sobotu bude kniha představena na knižním veletrhu v Praze, bude u toho i Kamila Bendová.
