V noci na 24. února 1950 kostel v Číhošti obšancuje Státní bezpečnost. Připravuje velké divadlo. Chce nafilmovat faráře Josefa Toufara při „doznání“, že při mši pomocí táhel zinscenoval pohyb oltářního kříže. Tento dosud nevysvětlený jev je znám jako číhošťský zázrak. Pro totalitní režim to byla záminka k útoku na katolickou církev.
„Vyšetřovatelé chtěli využít situace, kdy po téměř měsíčním mučení při výsleších měli dojem, že je Toufar zlomen, naprosto vyčerpán a nechá se zmanipulovat k nesmyslnému doznání. On se však tehdy už ocitl na hranici života a smrti,“ říká Toufarův životopisec Miloš Doležal, který ve čtvrtek představí již druhou knihu o Toufarovi s názvem Krok do tmavé noci.
Později v noci, když už je Toufar zpátky v cele ve Valdicích, se jeho stav zhorší. Estébákům dojde, že se chystaného procesu nemusí dožít. Zpanikaří. Zlobí se i prezident Klement Gottwald. Z Prahy zamíří k Valdicím letadlo. To nakonec nepřistane kvůli mlze a vrací se do Prahy. Toufar jede do hlavního města sanitkou.
Faráře, který trpí takovými bolestmi, že ani nemůže chodit, kameraman večer předtím zachytí v číhošťském kostele v asi dvouminutovém záběru. Film má justici posloužit v zinscenovaném procesu s ním a dalšími kněžími. Dlouhá léta se snímek považoval za ztracený, znám byl jen jeden velmi krátký záběr. Až loni celý záznam na podnět historika Petra Koury našel Doležal v Národním filmovém archivu.
„Je to nesmírně surový důkaz, jak totalitní režim sešrotoval nevinného člověka. Ve filmu ani nezamaskovali jeho dezolátní stav. Obličej je plný otoků a modřin, připomíná vyděšené zvíře zahnané ke zdi,“ říká Doležal.
Většinu záběrů filmaři raději vystřihnou
Černobílý film zachycuje, jak se Toufar na kazatelně potácí, až ho musí zezadu podpírat. Dokonce to vypadá, že jeho tělo zpevňuje jakási konstrukce, aby se vůbec udržel ve vzpřímené poloze. Působí jako hadrová panenka.
Farář Josef Toufar z Číhoště zemřel 25. února 1950 na následky mučení ve valdické věznici.
Přítomní estébáci ho instruují, jak má jimi připravená táhla uchopit. Jak za ně tahat. To se však nedaří, protože nemůže ani pořádně hýbat rukou. Natáčení podle představ StB se nedaří. Přesto je jasné, že je to poslední šance. Vyšetřovatelé potřebují natočit doznání, obávají se, že Toufar bude zase vzdorovat.
„Měli s tím zkušenost. Ve vězení ho mlátili tak dlouho, až slíbil, že podepíše přiznání. Ale pak se ještě dokázal zmátořit a dál odolával té brutalitě,“ popisuje Doležal.
Dvě minuty stačí. Faráře, který má na nohou bačkory, protože má tak oteklé nohy, že se do bot nevejde, vezou zpět do valdického vězení. V té chvíli mu praská žaludeční vřed. Den nato v Praze umírá.
StB následně záběry předává filmařům, kteří pro KSČ připravují propagandistický snímek, který se bude promítat v následujících týdnech v kinech. Z divadla na kazatelně však filmaři použijí asi jen tři vteřiny. Ostatní radši vystřihnou. Autentické záběry Josefa Toufara pak na více než půl století mizí. Až teď se znovu objevily.
Ostatky faráře Toufara loni v létě ukázali v Číhošti:
11. července 2015 |
