Soudci podle právníka v podstatě vládě vystavili bianko šek, když ústavní stížnost zamítli bez výhrad a vládu téměř za nic nezkritizovali.
„Je pozoruhodné, že tři ze služebně nejstarších členů Ústavního soudu a odborníci na ústavnost se shodli a nesouhlasili s finálním nálezem. To je výrazný aspekt rozhodnutí,“ vyzdvihuje v rozhovoru pro iDNES.cz právník Zdeněk Joukl, který se zabývá právem sociálního zabezpečení.
Ústavní soud zamítl stížnost hnutí ANO i většinu jejich dílčích námitek. Jak to hodnotíte?
Neposlouchalo se mi to lehce. Po změně soudce zpravodaje to rozhodnutí pro mě v podstatě není neočekávatelné. Ale asi bude překvapivé pro velkou část seniorů, kteří spoléhali na to, že co je v zákonech, by mělo platit. A určitě měli legitimní očekávání. Překvapilo mě osobně vypořádání s drtivou většinou námitek, čili z tohoto pohledu se ústavní stížnost jeví jako téměř bezdůvodná. Je evidentní, že došlo v podstatě k rozdělení názorů v rámci Ústavního soudu, kdy služebně starší ústavní soudci patřili k tomu křídlu, které zachovává ústavní zvyklosti. Jsou pro konformitu a trvalost ústavy. A je vidět, že nastupující generace a obměněný soudní senát je více variabilnější a připouští změny.
Je to tak správně?
Jestli to je dobře, ukáže čas. Každopádně ústava, legitimní očekávání či legislativní nouze by měly být jakési trvalé hodnoty. A dnešní návod (plynoucí z nálezu Ústavního soudu, pozn. red.) by mohl být velmi nebezpečný, kdokoliv v budoucnu by legislativní nouze mohl využít. Takže já z toho úplně velkou radost nemám. S čím ale souhlasím, je apel, aby se takové politické otázky a spory ohledně důchodového systému řešily na půdě Sněmovny, na politickém kolbišti. A že by na nich měla panovat shoda napříč politickým spektrem. Neměly by se řešit až před Ústavním soudem, notabene když ten zákon je víceméně rok v účinnosti. To je prostě špatně.
Soud sice připustil, že vláda zasáhla do legitimního očekávání seniorů na zvýšení důchodů (bylo ale prý pouze krátké), vláda však valorizaci změnila ještě předtím, než seniorům vznikl subjektivní veřejnoprávní nárok na výplatu. To nastalo až v červnu. Co na toto odůvodnění říkáte?
S tímto určitě nesouhlasím, protože je prostě zákon a povinnost vlády valorizovat důchody podle schématu, který byl už dříve zákonem stanoven. Takže v okamžiku naplnění těch parametrů, které prostě byly, ten nárok a hlavně to legitimní očekávání už prostě vznikly. Jakýkoliv jiný výklad, jestli si to ten senior uměl nebo neuměl spočítat, to se omlouvám, ale s tím nemohu souhlasit. To prostě nemůže být pravda. Protože to by v praxi potom znamenalo, že pokud něco nevíte a přesně neumíte spočítat, tak jste nemohla být zkrácena na právech, protože jste to nevěděla. To takhle nemůže fungovat.
Šéfka poslanců ANO Alena Schillerová po nálezu prohlásila, že se soudce zpravodaj nevypořádal s pravou a nepravou retroaktivitou. Odůvodnil to podle vás soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček dostatečně?
Co jsem mohl v rychlosti prostudovat a co jsem slyšel přímo v sále, tak ne. Ale je potřeba si říct, že jsou to pouze fragmenty z odůvodnění. Rozhodnutí bude mít daleko více stránek. A proto počkejme, až to bude přesně napsáno. Ovšem tak, jak to bylo řečeno, tak to vypořádáno dostatečně precizně nebylo. Je pravda, že já jsem v tom odůvodnění moc ústavních prvků a principů neslyšel.
A co jste slyšel místo nich?
Slyšel jsem tam jiné věci, jako je rozpočtová kázeň, vyrovnaný státní rozpočet… A to podle mě tedy nejsou ústavní principy. Tím nechci říct, že rozvrat veřejných financí je v pořádku, to určitě ne, ale bavíme se o výdajích státu o velikosti 0,5 procenta ročních výdajů. Takže říkat, že by vznikla značná hospodářská škoda… No, to teda nevím.
Právník Jan Kudrna, který pomáhal poslancům ANO ústavní stížnost sepsat, prohlásil, že by právě takový nález, jaký jsme nakonec ve středu slyšeli, znamenal otřes důvěry v právo. Vnímáte to stejně?
Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, vždycky jsem stál ve své dvacetileté praxi na straně těch, kteří žádají a kteří mají něco dostat. Ať už to byly rodičovské příspěvky, důchody nebo třeba byty, které byly původním vlastníkům zabaveny. A přesně ta důvěra v právo a ve státní aparát podle mě dneska utrpěla. Byla to první velká zkouška nezávislosti Ústavního soudu v novém složení. A dneska to teda velmi zaskřípalo. Není dobře dodatečně hledat důvody. A že se našly spíše ekonomické důvody pro zkrácení mimořádné valorizace, to za mě nemůže obstát.
Předseda soudu Josef Baxa a soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček na pozdější tiskové konferenci hovořili o tom, že vycházeli z dřívějších judikátů, ale aktuálním rozhodnutím „napsali novou kapitolu v ústavní knize“. Podle nich je důležité zabývat se tím, jak ta společnost funguje a jaká je demografická křivka a situace. Tím zdůvodňovali finální nález.
Nechávat tyto věci na Ústavním soudu není správně. Když všichni měli jasno, že nedošlo naprosto k žádnému porušení ústavy, tak proč nebylo rozhodnuto dříve? Všichni apelovali na to, a tak to bylo určitě správně, aby bylo rozhodnuto co nejdříve, protože je potřeba mít míru právní jistoty. Chápu, že pro rozpočet by opačný verdikt byl náročný. Verdikt byl hraniční. Za mě ale názor tří soudců, kteří se neztotožnili s nálezem ostatních, je bližší ústavním zvyklostem. Protože vláda, ať už je složená z jakýchkoli stran, je zodpovědná, má aparát a musí věci očekávat a s nimi pracovat. Ne přenášet zodpovědnost na občany.
Tento pohled zastávali Jan Svatoň, Pavel Šámal a Josef Fiala.
A mám v ně velkou důvěru a považuji jejich pohled za ten více v souladu s ústavou. Dneska to muselo pro některou stranu dopadnout dobře a mně je jedno, jestli to je levá, nebo pravá, ale té druhé straně se měla dát žlutá karta. Mělo se dát na vědomí, že příště takový postup tolerovaný nebude, nebo na něj bude pohlíženo přísněji. Ale dneska nepadla ani ta žlutá karta. A ještě se málem udělila pochvala.
Podle soudu nedošlo ani k porušení práv opozice během schvalování zákona ve Sněmovně. Koalice v něm omezila čas na vystoupení poslanců na dvakrát 10 minut. Podle soudu ale měli zástupci opozice dostatečný prostor se vyjádřit. Soud konkrétně jmenoval Tomia Okamuru a jeho sedmihodinový projev, Andreje Babiše a jeho 200 minut a Alenu Schillerovou s hodinovým projevem. Výstupy opozičních politiků měly podle soudu cílený obstrukční charakter. Je to podle vás vzkaz poslancům do budoucna?
S tímto konkrétně souhlasím, ta doba je opravdu dostatečná. Ale ptám se: proč ani dnes, ani na veřejném projednávání nebyli přítomní předsedové Sněmovny paní Markéta Pekarová Adamová a Senátu pan Miloš Vystrčil? Kdyby tam seděli, věděli by, jak má jednací řád podle výkladu Ústavního soudu vypadat. Abychom tam zase nemuseli příště sedět a řešit to. Jejich nepřítomnost je pro mě zarážející. Souhlasím, že dlouhé projednávání úplně nemá význam. Čtení akademických prací a příruček a jiné formy obstrukcí nemůže nikdo rozumný schvalovat.
Co může rozhodnutí soudu znamenat do budoucna, zvlášť pro obstrukce?
To zjevné. Ústavní soud to vyložil tak, že toto není argumentem, který by dával legislativnímu procesu vadu. Je to zakázané chování, které Ústavní soud nechce tolerovat. A kdyby ústavní stížnost byla v budoucnu postavena pouze na porušení jednacího řádu, tak už dopředu bude zřejmé, že taková ústavní stížnost je nedůvodná.
