Soudní peripetie začaly muži v říjnu roku 2010, kdy ho ve spánku pobodala manželka (psali jsme o tom zde). Ta nakonec za svůj čin dostala sedmiletý trest vězení.
Celý případ se ale zkomplikoval, když Petr H. prostřednictvím SMS vyhrožoval smrtí policistce, která proti jeho ženě vedla vyšetřování. Následovaly ještě tři výhrůžné e-maily soudnímu znalci, který na něj jakožto oběť vypracoval psychologický posudek. Oběma se následně omluvil.
Policie ho kvůli přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci začala stíhat a okresní soud ho pak v prosinci roku 2012 poslal do vazby.
Přestože se psychiatrička pověřená zpracováním znaleckého posudku vyjádřila, že je velmi nepravděpodobné, že by své vyhrůžky uskutečnil, stížnost dotyčného na uvalení vazby plzeňský krajský soud zamítl. Obdobně postupoval i o tři měsíce později, přestože soud nižší instance s propuštěním souhlasil.
„Zatímco soud prvního stupně konstatoval, že jsou dány podmínky pro propuštění na svobodu za současného přijetí slibu a stanovení dohledu probačního úředníka, dle krajského soudu to bylo vyloučeno s ohledem na potřebu účinné ochrany poškozených,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.
Muž se nakonec dostal na svobodu až po pěti měsících vazby, když mu okresní soud uložil 7 měsíců vězení s podmínečným odkladem na rok a půl. Znalkyně přitom obžalovaného ve svém lednovém posudku neshledala patologicky agresivním a konstatovala jen, že může jednat agresivně ve vypjatých situacích.
Současně uvedla, že porucha přizpůsobení způsobená stresem z prožitého útoku a následných obav z osiření dětí již u Petra H. odezněla.
Muž může chtít po státu odškodné
Ústavní soud v úterý rozhodl, že vazba muži už neměla být znovu prodlužována a krajský soud svým rozhodnutím porušil základní právo dotyčného na osobní svobodu a právo na spravedlivý proces.
„Chyboval v tom, že se stále držel stejných důvodů, které skutečně existovaly v době uvalení vazby, ale nepřihlédl k tomu, že se mezitím situace změnila a že i soudní znalci potvrdili, že už nehrozí reálné nebezpečí pokračování v trestné činnosti,“ vysvětlil předseda ÚS Pavel Rychetský.
Dotyčný je sice už dva roky na svobodě, díky rozhodnutí Ústavního soudu se ale nyní může domáhat odškodného, které činí až tisíc korun za den vazby. „Na základě našeho rozhodnutí by se mohl obrátit s žalobou o náhradu škody na stát, který v tomto případě zastupuje ministerstvo spravedlnosti,“ doplnil Rychetský.
Podle něj je nepochybné, že pobyt ve vazbě je svým způsobem psychicky náročnější a představuje větší újmu než vlastní pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody.
„Trestní řád i judikatura Ústavního soudu je - co se týče uvalování, prodlužování a vůbec držení ve vazbě v době trestního stíhání, kdy platí princip presumpce neviny - velmi přísná a velmi zvažuje, zda je tento závažný zásah do osobní svobody odůvodněný, zejména v případech, kdy se vazební důvody postupem času zeslabují,“ doplnil.
ÚS po řadu let stížnosti proti uvalení či prodloužení vazby odmítal, pokud v té době už vazba netrvala. Soud pro lidská práva ve Štrasburku ale posléze vydal pokyn, aby se i těmito případy zabýval. „Jde o tak závažný zásah do osobní svobody, že ani poté, co vazba pomine, není na místě odmítat možnost přezkumu důvodů vlastního uvalení vazby,“ uzavřel Rychetský.
