Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu muže obvinili z přípravy nájemné vraždy loni 19. září. Viní jej z toho, že si za úplatu objednal fyzickou likvidaci muže, s nímž měl obchodní spor. Hned v říjnu ho vzal Obvodní soud pro Prahu 1 do vazby.
Obviněný se však odvolal k Městskému soudu v Praze s tvrzením, že o jeho vazbě rozhodoval špatný soud. Nabídl také složení slibu, že neuteče a zůstane s justicí v kontaktu a k tomu záruku důvěryhodného člověka, protože prý vazba zpřetrhá jeho vztahy s rodinou a znemožní mu vydělávat.
Městský soud se sice neztotožnil s argumentem obvodního soudu, že by muž mohl spolu s dalšími spoluobviněnými chtít skutek dokončit, avšak zdůraznil, že podle policie měl jednomu z údajných kumpánů předat 60 tisíc eur, tedy přes 1,6 milionu korun, jako zálohu za likvidaci obchodního partnera. To společně s 12 až 20 lety, které muži za přípravu vraždy hrozí, shledal jako dostatečný důvod pro vazbu.
Tvrzení obviněného, že to byla krátkodobá půjčka, o níž nepožadoval žádné potvrzení, označil městský stejně jako obvodní soud za nedůvěryhodné. Stejně tak odmítl, že by Obvodnímu soudu pro Prahu 1 rozhodování nepříslušelo. V Praze 1 se údajná oběť o přípravách své vraždy dozvěděla.
Soud, který řešil odposlechy, správně řešil i vazbu
Obviněný následně využil ještě poslední možnost a podal stížnost k Ústavnímu soudu. „Kritérium místa, kde čin vyšel najevo, je v hierarchii nejníže a smí se uplatnit toliko tehdy, nelze-li místní příslušnost určit ani na základě místa, kde se čin stal, ani na základě místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. V nyní projednávaném případě však právě tato situace nastala,“ uvedl soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk.
Vysvětlil, že stejný pražský obvodní soud rozhodoval už předtím o vydání příkazu k odposlouchávání mužových telefonních hovorů. „Stěžovatel v okamžiku podání návrhu na vydání příkazu k záznamu telekomunikačního provozu ještě nebyl obviněn, neměl tedy postavení obviněného ale pouze podezřelého ze spáchání trestného činu,“ doplnil Fenyk.
Ve chvíli, kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání, se podle něj nelze řídit příslušným paragrafem trestního zákoníku o příslušnosti k soudu, i když je jméno včetně kontaktních údajů dotyčného známé.
„Jestliže takto byla založena příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení, trvá tato příslušnost až do skončení přípravného řízení a vztahovala se následně i na rozhodování o vazbě stěžovatele. Proto jsme dospěli k závěru, že ústavní stížnost není důvodná,“ doplnil soudce zpravodaj.
