Nejvyšší správní soud řešil případ muže, který dostal od libereckého magistrátu pokutu 1 500 korun. Právě proto, že údajně parkoval na chodníku. Podle soudu ale řidič pokutu platit nemusí. Radnice totiž dostatečně neprokázala, že místo, kde parkoval, se dá označit za chodník.
Soud se řídil podle katastru nemovitostí. V něm je plocha, kde muž parkoval, zapsána jako společný dvůr, nikoli jako komunikace.
"Správní úřady tvrdily, že předmětný pozemek je určen k pěší chůzi, nicméně ze správního řízení nevyplynulo, že by právě tato část pozemku byla příslušným orgánem výslovně určena jako chodník, byť tak samozřejmě stavebně a technicky sloužit mohla," řekl soudce Vojtěch Šimíček.
Soudce přiznal, že pojem chodník není nikde v zákonech přesně definován. Podle něj to je však dobře. Hrozilo by, že pojem by byl příliš obecný, nebo naopak konkrétní. Obecné vymezení by bylo v praxi nepoužitelné, konkrétní by pak podle soudce vylučovalo i plochy, které ve skutečnosti chodníky jsou.
Podle soudu ale leží důkazní břemeno na úřadech. Ony musí dokázat, že se opravdu jednalo o chodník. V případě libereckého řidiče to bylo sporné, a proto ho nelze pokutovat.
Situace připomíná problém, který vyvstal v roce 2006, kdy zákonodárci zakázali kouřit na zastávkách MHD. Nikde v zákoně ale nebylo definováno, kde zastávky končí a začínají. Kuřáci tím argumentovali, když se je snažila pokutovat policie. - čtěte Protikuřácký zákon neurčuje hranice zastávky
