"Není ani vyloučeno, že budeme muset chalupy rozebrat a odvézt," tvrdí Roman Abušinov, jeden z tvůrců projektu. Pokuta podle něho ohrozí dostavbu celého komplexu. V nedohlednu jsou také plánované kulturní akce, které měly středověké městečko oživit.
Pokutu od Stavebního úřadu městské části Praha 13 jste dostali za to, že jste stavěli načerno?
Načerno znamená, že se staví bez vědomí úřadů. Tak to v našem případě nebylo. Rozhodující orgány státní správy byly dopředu informovány.
Problém vznikl jinde. Pro realizaci stavby nám byla doporučena Společnost Západního Města, inženýrská firma, která měla na základě našeho zplnomocnění stavební povolení zajistit. To se však nestalo. Doufal jsem, že povolení alespoň zpětně dostaneme. Nepředpokládal jsem, že to bude problém.
Vždyť Tuležim je jednoduchou stavbou z přírodních materiálů, bez základů a bez napojení na inženýrské sítě, vymykající se současným stavebním předpisům a normám. Proto bylo třeba ke stavebnímu řízení přistupovat velmi specificky, a ne za každou cenu aplikovat stejné požadavky jako třeba na stavbu supermarketu.
Stavět bez povolení však problém bez velkého uvažování zkrátka je.
Tvrdím, že část viny leží na Stavebním úřadě Prahy 13. Ještě před stavbou jsme žádali o to, abychom mohli nejprve postavit plot. Proti oplocení stavební úřad neměl námitky, přitom podle přiložené dokumentace byl náš záměr dopředu zřejmý.
Stavební úřad nyní tvrdí - mimo jiné -, že stavíme v rozporu s územním plánem. Kdyby nám to řekli ještě před stavbou oplocení, které už tehdy muselo být v nesouladu s územním plánem, hledali bychom jiné vhodné místo.
Navíc je územní plán v této lokalitě velmi nepřesný, a je dokonce v přímém rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny.
Středověké jarmarky, průvody a ukázky řemesel nyní patří kčastým atrakcím nejrůznějších kulturních akcí. Co jiného chcete návštěvníkům nabízet vy?
Autentickou iluzi. Snažíme se o co největší věrohodnost, a to i v detailech. Všechny objekty jsme stavěli bez mechanizace - jediným soudobým nástrojem byla motorová pila, jinak jen sekery. Stěny domů jsme roubili z mohutných kuláčů, manipulovali jsme s nimi pouze ručně i ve značných výškách. Dřevo doplňují hliněné omazávky, střechy kryjí ručně štípané šindele a skutečné slaměné došky.
Ale to vše je jen kulisa, kterou především chceme oživit - lidmi v autentických kostýmech, kteří budou provádět drobné domácí práce, obdělávat políčka, prodávat a nakupovat v tržnici, oslavovat ve svátečních dnech, chodit pravidelně do kostela, ale doma udržovat staré zvyky ještě z pohanských dob.
Jak se tato iluze liší od atmosféry, kterou vytváří například sdružení Faber, jež pořádá takzvaná středověká městečka například na Letenské pláni?
Dvacet plátěných přístřešků za ohrádkou z prkének přece není středověké město! Kovář, který pracuje na louce, přece není středověký kovář - ten koval výhradně v dílně ve svém domě. Podobně třeba kameník, zbrojíř, tkadlec a mnozí jiní.
Byl jsem svědkem toho, jak dívky na takové akci pletly košíky a stříhaly si pruty dnešními zahradnickými nůžkami. Když jsem se zeptal proč, řekly, že nožík mají tupý. V občerstvovacím stánku se nabízí limonáda a bagety.
To není středověk, to je putovní cirkus, povrchní a kýčovitý. Netvrdím, že my jsme stoprocentně autentičtí, ale snažíme se o to mnohem důsledněji než všechny podobné skupiny v Česku.
Jaké vstupné budete za tuto - jak říkáte dokonalou - iluzi vybírat?
Běžné vstupné bude asi padesát korun. Za tuto cenu návštěvník uvidí vesnici oživenou dobovými postavami vykonávajícími tehdy běžné denní činnosti, hospodaření v domě a okolo něj. V případě, že se zde bude odehrávat nějaká zvláštní kulturní akce, například oslavy svátků, trhy nebo různé kejkle, jako třeba přepadení městečka bandou lapků, předpokládáme vstupné o něco vyšší, avšak rozhodně přijatelné pro všechny.
Vstupné bude jediným příjmem, který zaplatí vaše investice?
Dalším příjmem by mohl být pronájem staveb filmařům. To by nám několikamilionové investice do stavby chalup pochopitelně podstatně rychleji vrátilo. Zatím se nám ozvala jistá americká společnost, podívat se tu byl i režisér Zdeněk Troška. Uvítáme zejména české historické filmy a pohádky.
Kolik počítáte, že bude dostavba areálu ještě stát?
Nechci říkat přesnou částku. Chybějí nám zhruba statisíce. Proto pro nás pokuta půl milionu znamená reálnou hrozbu. Není ani vyloučeno, pokud jednání s úředníky zkrachují, že budeme muset chalupy rozebrat a odvézt.
Když mluvíte o Tuležimi, jednou říkáte středověké město, jednou středověká vesnice. Je to tedy město, nebo vesnice?
Je to jakýsi přechodný typ mezi vesnicí a městem. Bohatší vesnice, která nabývá podoby malého venkovského městečka.
Proto jsou tu prvky městské architektury, jako třeba strážní věže s branami, palisádové hradby nebo krytá tržnice, zatímco původní zástavbu tvoří ještě typicky vesnické zemědělské usedlosti. Takové přechodné typy byly ve středověku obvyklé.
Středověké jarmarky, průvody a ukázky řemesel nyní patří k častým doplňkům nejrůznějších kulturních akcí. Proč myslíte, že je takový zájem o středověk?
Myslím, že je to období, které je pro Čechy jedním z nejslavnějších. Lidé se k němu rádi vracejí s pocitem národní hrdosti. Zejména doba Karla IV., ale i husitství s Janem Husem a Janem Žižkou jsou v našem podvědomí zřejmě hluboce zapsány. Podle mne tento zájem pracuje na stejném principu jako naše dnešní hokejová vítězství: Čechy vládly - a zase vládnou - světu.
Na druhou stranu je to i fascinace krutostí, drsností té doby. Souboje rytířů jsou stejně akční a napínavé jako současné akční filmy. Nikde na světě není tolik šermířských skupin a tak kvalitních jako u nás. To je do jisté míry fenomén.
 Dřevěná brána s bedněným ochranným patrem střeží z východní strany repliku středověkého městečka nazvaného Tuležim. Skanzen se nachází mezi Stodůlkami a Řeporyjemi. (31. července 2001) |
