Dnes jednatřicetiletá maminka Kristýna z Brna začala s manželem o miminku uvažovat ve svých 26 letech. „Oba jsme byli mladí a zdraví, nečekali jsme žádný problém,“ začala s vyprávěním. Cesta za vytouženým miminkem se jim však nedařila po celý rok. „Rozhodli jsme se to tedy řešit,“ popsala Kristýna.
Nejprve navštívila svou gynekoložku, která jí provedla tzv. folikulometrii. Jedná se o základní vyšetření, které se používá ke zjištění, zda a kdy u ženy nastává ovulace. Vyšetření dopadlo dobře, vše bylo v pořádku, avšak Kristýně se stále nedařilo otěhotnět. Gynekoložka jí proto doporučila obrátit se na centrum asistované reprodukce.
„Na radu známých jsme si vybrali pana doktora Štelcla z brněnské kliniky,“ uvedla Kristýna. Oba manželé pak podstoupili podrobná vyšetření, při kterých lékaři zjistili, že Kristýnin manžel má horší morfologii (tvar spermií, pozn. red.). U Kristýny se všechny výsledky jevily v pořádku.
Lékař jim tedy doporučil nejjednodušší metodu umělého oplodnění, tzv. intrauterinní inseminaci. Metoda spočívá v tom, že se do dělohy ženy přenese větší množství spermií než při pohlavním styku, čímž se zvýší šance, že se spermie dostanou do vejcovodu, kde po spojení s vajíčkem dojde k oplození.
Nejhorší byla ta obrovská bezmoc
Metoda však bohužel nezafungovala. Nezbývalo tedy téměř nic jiného, než podstoupit in vitro fertilizaci (IVF) tedy metodu, při které dojde ke spojení vajíčka a spermie mimo tělo ženy.
Součástí metody je také hormonální stimulace ženy. Provádí se proto, aby mohl lékař ženě odebrat vajíčka, a po laboratorním oplodnění vložit do dělohy embrya. Kristýna popsala hormonální stimulaci jako fyzicky zvladatelnou, horší to však podle ní bylo po psychické stránce. „Měla jsem trošku obavy, ale fyzicky jsem vše zvládala velmi dobře, až mě to překvapilo. Větší nápor to byl na psychiku,“ uvedla.
Maminka Kristýna popsala svoji zkušenost s umělým oplodněním.
„Cítila jsem obrovskou bezmoc způsobenou tím, že jsem to v podstatě nemohla vůbec ovlivnit. Nikdo mi samozřejmě nemohl nic slíbit, jenom jsem viděla, jak se všichni okolo snažili, zkoušeli a vymýšleli možnosti, což bylo skvělé, ale ta bezmoc s tím, že to nemám jak ovlivnit, a nevím, jestli se to někdy povede, nebo nepovede a budu bez dětí, ta byla opravdu to nejhorší.
„Oplodnění se nepodařilo hned napoprvé, jak jsem doufala. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Proto mě první nezdar psychicky rozhodil,“ řekla.
Při kontrole vajíček v průběhu hormonální stimulace navíc lékař zjistil, že jich Kristýna má sice dostatek, avšak dozrávají špatně a jsou méně kvalitní. Nakonec musela podstoupit celkem čtyři stimulace. Uchytil se až sedmý přenos embryí do dělohy.
Ženy chodí na umělé oplodnění pozdě, víc než kariéra je brzdí hledání partnera |
Pro iDNES.cz popsala, že první embryo, které se podařilo uchytit, se rozdělilo na tři, tudíž čekali s manželem trojčátka. „I to byl šok, jelikož jsme zaváděli jedno embryo,“ uvedla. Dodala pak také, že se bohužel miminka nevyvíjela správně a vzniklo zamlklé těhotenství, tudíž byla nutná revize dělohy. „Když se to konečně povedlo, tak to pak hned zase skončilo,“ uvedla a s tím, že se právě tehdy rozhodla vyhledat terapeutickou pomoc. „Bylo to velmi náročné také v tom, že po revizi se musí dlouho čekat, než je možné provést další transfer,“ zdůraznila.
Manžel mi byl oporou
„Velkou oporu jsem měla také v manželovi, hodně jsme se vzájemně podporovali. To je podle mě velmi důležité – mít stabilní partnerský vztah, protože když se oplodnění nedaří, je to psychicky náročné, což ještě umocňují výkyvy nálad při hormonální stimulaci,“ uvedla.
„Pro muže je to, alespoň podle slov mého manžela, zase náročné v tom, že, kromě spermiogramu, jsou všechny úkony prováděné na ženském těle, tudíž se mohou cítit tak, že toho procesu nejsou součástí a nemají ženě jak pomoct,“ řekla Kristýna. Dodala, že její manžel se snažil být maximálně nápomocen. „Chodil se mnou na většinu vyšetření a zákroků, což pro mě bylo velmi důležité,“ dodala.
Po náročných dvou letech snažení se manželé dočkali a narodil se jim vytoužený zdravý chlapec. Nyní jsou mu dva roky.
Momentálně je navíc Kristýna znovu těhotná a těší se s manželem na narození dcery, kterou počali také díky IVF.
„Druhé umělé oplodnění bylo mnohem rychlejší. Syn byl počat až po třech letech snažení, z toho dva roky na klinice, a dceru teď čekáme vlastně z jednoho transferu. Tentokrát to bylo opravdu rychlé, ani jsem se nestačila rozkoukat a už jsem byla těhotná, takže v tom to bylo jednodušší a příjemnější,“ sdělila radostně Kristýna.
Dodala, že si myslí, že druhé IVF bylo jednodušší kvůli tomu, že byla klidnější, tělo už tak trochu „vědělo, do čeho jde“ a mysl měla zaneprázdněnou díky péči o dvouletého syna.
Říká, že neumí nic jiného, než dělat děti. Má jich už stovky |
Párům, kterým se otěhotnění nedaří nebo procesem umělého oplodnění procházejí, doporučila, aby byli otevření ke svému okolí, problémy netajili, nestyděli se o nich mluvit. „Mluvila jsem o tom hodně otevřeně, jelikož dotazy typu ‚kdy budou děti‘ jsou od okolí hodně zraňující, zvláště když člověk podstupuje proces umělého oplodnění,“ řekla. „Lidé v mém okolí si pak už dávali docela pozor,“ dodala.
Na závěr Kristýna zdůraznila, aby se lidé nebáli vyhledat odbornou pomoc. „Dnešní medicína umí zázraky a my jsme toho příkladem. Brzy budeme mít doma už dva takové,“ uzavřela Kristýna s úsměvem.
Bylo to 4. listopadu 1982, co přišlo v tehdejším Československu na svět první miminko „ze zkumavky“. Chlapec byl nejen prvním dítětem narozeným pomocí umělého oplodnění v tuzemsku, ale i v celém tehdejším východním bloku. Zásluhu na tomto počinu, od něhož uteklo 42 let, má brněnský gynekolog profesor Ladislav Pilka, tehdy vedoucí Centra asistované reprodukce ve Fakultní porodnici Brno na Obilním trhu. Pilka zemřel před deseti lety.
Předstírej, že se mnou souložíš. Lidé lžou kvůli umělému oplodnění |
V současné době se v ČR prostřednictvím asistované reprodukce narodí asi pět tisíc dětí ročně. „Za 20 let to může být klidně dvakrát tolik,“ řekl vedoucí lékař brněnské reprodukční kliniky Marcel Štelcl,. Ten s „otcem dětí ze zkumavky“ Pilkou dříve pracoval. „V 80. letech minulého století se díky reprodukční medicíně rodilo jen několik dětí za rok, nyní jsme na tisících. Toto číslo stále roste, přibližně o 10 procent za rok,“ upřesnil.
Mizí také stigmatizace, kterou neplodné ženy prožívaly a kvůli níž často fakt, že podstupují umělé oplodnění nebo mají „dítě ze zkumavky“, tajily. „Někdy se setkávám s dotazem, zda nejsou děti z umělého oplodnění častěji nemocné. Nyní už víme, že to tak není. Rodiče těchto „vymodlených“ dětí ale bývají pečlivější a úzkostlivější ve výchově. Častěji svoje potomky nechávají sledovat v nejrůznějších poradnách ve srovnání s rodiči dětí počatých přirozeně,“ uvedl Štelcl.
Podle Českého statistického úřadu se loni v Česku narodilo přibližně 91 tisíc dětí, což je asi o 10 tisíc méně než v roce předchozím. Aktuální data naznačují, že letošní počet bude v tomto ohledu ještě chudší. Průměrný věk prvorodiček se pohybuje kolem 29,7 roku a stále vzrůstá. „Tento trend bohužel vidíme i tady. Věk prvně příchozích se pohybuje kolem 37 let, což je asi o pět více než před 15 lety,“ dodává Štelcl. Věkový faktor se tak stal nejčastější příčinou poruch plodnosti. Na rozdíl od minulosti, kdy ve statistikách vedla neprůchodnost vejcovodů následovaná mužským faktorem. Ve světě se první „dítě ze zkumavky“ – Louise Brownová – narodilo 25. července 1978.
