„Chtěla jsem pracovat, ale nemohla jsem. Místo toho jsem jen hledala školku, do které by mi vzali obě děti. Musela jsem být doma, ale kvůli penězům to nejde. Nechci pobírat žádné dávky a být na někom jiném závislá,“ vysvětlila pro iDNES.cz paní Nastya.
Říká, že školku s volnými kapacitami hledala od března do května. Do té doby obvolala všechny školky na Praze 3 a v okolí, nikde ale nebylo místo pro obě děti. „Nemám tu ukrajinské kamarádky, tak nevím, jestli mají ostatní takový problém, jedna paní ředitelka mi ale říkala, že ano,“ přemítá.
Po desítkách neúspěšných hovorů a žádostí se jí podařilo najít místo v ukrajinském komunitním centru, které funguje obdobně jako české školky pouze s tím rozdílem, že v nich jsou výhradně děti ukrajinských utečenců.
Praha je krásná, ale domov je domov
Popisuje, že doprava přes celé město je velmi komplikovaná, ale je ráda, že mají děti možnost být se svými vrstevníky, navíc z Ukrajiny, a také, že může pracovat. „Funguju po ose školka–práce–domov, ale nestěžuji si. Lidé jsou milí, Praha je krásná,“ říká spokojeně. Přesto je vše jen dočasné.
„V březnu budu v práci končit a pojedeme domů. Končí nám víza a nebudeme je prodlužovat. Chci být doma, chybí mi domov. Snad už tam nebude válka,“ přeje si.
Přestože v hlavním městě Nastya pracuje jako hotelová pokojská, která má jasně dané úkoly, takže v práci s nikým příliš nemluví, hovoří téměř bezchybnou češtinou. A když občas nezná nějaké české slovo, snaží se ho popisovat. „Česky se učím po večerech online,“ přibližuje.
Zdechni a vypadni z metra, řval senior. Jak se také žije Ukrajinkám v Česku |
Jenže není jedinou Ukrajinkou, která má problém umístit své dítě do školky. Po příchodu do Česka sice na rozdíl od jiných uprchlic měla Kateryna S. práci, kdy vzdáleně pracuje pro ukrajinskou IT firmu. Jenže jí peníze na život v Praze nestačí, a tak si potřebovala přivydělávat.
Protože neměla hlídání pro své malé děti, nešlo to. A tak i když jí to bylo proti srsti, musela žádat o humanitární dávku, aby sebe a děti uživila. Vše se vyřešilo poté, co objevila komunitní skupinu Help Ukraine Fund na Praze 11.
„Ano, s daným problémem jsem se setkala, avšak častěji v jarních měsících, kdy místa opravdu nebyla,“ odpovídá na otázku, zda se setkala s tím, že by ukrajinské matky nemohly pracovat kvůli tomu, že jim nevzali dítě do školky, ředitelka Mateřské školy Radost ve Frýdku-Místku Natália Toflová.
Doplňuje, že i nyní jim čas od času ukrajinské matky volají, jestli mohou přijmout jejich děti. Do mateřských školek v Moravskoslezském kraji chodí na 38 tisíc dětí, což je třetí nejvyšší počet ze všech krajů v České republice.
Podle ministerstva školství navštěvuje mateřské školy asi 9 183 ukrajinských dětí, do údaje jsou započítané ale i ty děti, které s matkou (potažmo oběma rodiči) odešli zpět na Ukrajinu. Přesnější čísla o aktuální situaci v regionálním školství bude mít rezort až v polovině tohoto měsíce.
Střední školy sjíždějí populační vlnu. Boj o místa se příští rok ještě zostří |
Obdobný problém ale řeší i rodiče českých dětí, kteří jsou mnohdy nuceni kvůli nedostatku kapacit platit soukromé mateřské školy. Tam se ceny pohybují mezi 8 až 26 tisíci korunami, zatímco ve státní školce zaplatí rodič okolo 1 500 korun měsíčně. Rostoucí demografická křivka způsobuje komplikace v Praze.
V hlavním městě loni do školek chodilo přes 42 tisíc dětí, což je podle údajů Českého statistického úřadu druhý nejvyšší počet v Česku. Letošní data úřad ještě nemá.
Nejvíce dětí dlouhodobě připadá na školky ve Středočeském kraji. Do mateřinek tam loni chodilo skoro 52 tisíc dětí. Zatímco v Praze meziročně počet dětí v mateřských školách kolísá, ve Středočeském kraji se postupně zvyšuje. V celorepublikovém srovnání má Středočeský kraj zároveň nejvíce tříd i učitelů.
Radní pro školství ve Středočeském kraji Milan Vácha připouští, že i přes velký počet dětí v mateřských školách se jejich přijímání daří více méně zvládnout. Problém spíš bývá u přestupu na základní školy. „Děti musí dojíždět až čtyřicet kilometrů daleko. V okolí Prahy jsou školy přeplněné, tak musí jezdit na vnější okraj kraje,“ říká.
Nápad s komunitním centrem pro ukrajinské děti se mu líbí, nicméně upozorňuje, že pro organizace zřizované kraji nebo obcemi není příliš praktický. Popisuje, že se jim daří ukrajinské děti integrovat díky podmínkám zákona Lex Ukrajina 2, kdy stát umožňuje zřízení detašovaného pracoviště i v jindy nevyhovujících prostorech, jako jsou knihovny nebo tělocvičny.
„Jenže je to dočasný azyl. Po ukončení krize se vše vrátí do normálu a může nastat velký problém, že by nám vznikl převis již přijatých dětí. Standardní školy a školky bohužel musí na toto myslet,“ vysvětluje.
Nejmenší počet dětí chodí do mateřských škol v Karlovarském, Pardubickém kraji a na Vysočině.
Řešením jsou obytné kontejnery
Předseda nadačního fondu Help Ukraine a stejnojmenného komunitního centra Vladimír Gergel popisuje, že existuje plán, jak ukrajinským rodičům a jejich dětem pomoci. „Ano, stále se mi ozývají převážně maminky, že mají problém umístit své dítě do školky nebo komunitního centra poblíž svého bydliště. Mohly by jezdit k nám, ale mají to přes celou Prahu klidně i na hodinové dojíždění, což je pro ně nesmysl, když pak musí ještě do práce,“ říká.
„Pomohlo by, kdyby ministři dali zelenou výstavbě center, jako máme my. Stojí čtrnáct milionů korun, dá se postavit za šest týdnů a pojme až sto dětí,“ popisuje. On sám má nyní ve třídách dohromady asi osmdesát dětí, další by přišly, kdyby centrum bylo i v jiné části než v Roztylech. „Pokud někdo zaplatí projekt, můžeme jim dodat učitelky i know-how,“ netají se tím, že by rád ještě jednu „kontejnerovou budovu“, která centrum nyní tvoří.
Říká, že při slavnostním otevření byl v centru na návštěvě ministr vnitra Vít Rakušan, kterému později Gergel poslal žádost o proplacení nákladů druhé budovy. Z úřadu mu ale odpověděli, že se má obrátit na ministerstvo školství. Tomu v té době ještě šéfoval Petr Gazdík. Dopis i s odpovědí z vnitra adresoval jemu, ale odpovědi se nedočkal ani po nástupu nového ministra Vladimíra Balaše.
Mluvčí rezortu Aneta Lednová redakci iDNES.cz vysvětlila, že budování nových škol je v gesci zřizovatelů – tedy obcí a krajů. Doporučila proto obrátit se na ministerstvo pro místní rozvoj, které v rámci programu IROP (integrovaný regionální operační program, pozn. red.) rozdá v letech 2021 až 2027 dvě miliardy korun na výstavbu nových mateřských škol.
Pracák hrůzy pro Ukrajince skončil. Nahradila ho moderní budova na okraji Prahy |
„Míst v mateřských školách není nikdy dost. Navíc předškolní vzdělávání je důležitou součástí formování osobností dětí. Díky výzvám pomůžeme navýšit kapacitu mateřských škol a zlepšit podmínky v mateřských školách,“ říká ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.
30. července 2022 |
