Solovjova se domnívala, že v Česku platí podobná praxe jako v Německu a řadě dalších evropských zemí. "Myslela jsem, že když jsem tu zaměstnaná, platím daně, sociální i zdravotní pojištění, bude postaráno i o děti, které tu porodím," řekla listu.
Jenže se spletla. Naše zákony totiž umožňují vstup do systému veřejného zdravotního pojištění jen těm cizincům, kteří jsou zde zaměstnáni nebo tu žijí déle než pět let.
Pojišťovny také nestojí o klienty, kteří se mohou prodražit, a Ukrajince se děti narodily předčasně. V prvních týdnech života tedy potřebovaly intenzivní péči, která denně stála 55 tisíc korun. Rodiče mají nyní za dvacet dní pobytu v nemocnici zaplatit přes milion korun.
"Je nám z toho blbě, když něco takového děláme. Ale zákon nám ukládá, abychom peníze od rodičů vymáhali," řekla deníku mluvčí motolské nemocnice Eva Jurinová.
Exministr zdravotnictví Tomáš Julínek však postoj pojišťovny chápe. "Chová se komerčně. Je to pro ni nepřiměřené riziko. Barák vám taky nepojistí, když jste v záplavové oblasti," vysvětlil své stanovisko.
Když se Solovjova s manželem Anatolijem Mironem dozvěděli, kolik dluží, obrátili se na Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Právník jim poradil, ať pro své děti zažádají o azyl. Dnem podání žádosti se pak dvojčata dostala do systému veřejného zdravotního pojištění a péči o ně začala platit VZP.
Ivana Jenšovská z ministerstva zdravotnictví ale upozorňuje, že se žena měla předem informovat. "To, že poradna pana Čizinského vyzývá nepojištěné cizince k tomu, aby zneužili institutu žádosti o udělení mezinárodní ochrany, je velmi zarážející. Bude-li tento institut zneužíván, hrozí, že se ochrana nedostane skutečně pronásledovaným osobám," varovala.
