Iva Špírková je učitelkou v mateřské škole v Lišově na Českobudějovicku. Na

Iva Špírková je učitelkou v mateřské škole v Lišově na Českobudějovicku. Na začátku roku konvertovala k islámu. | foto: Martin Beneš, MF DNES

Modlím se, když děti obědvají, říká učitelka, která nosí hidžáb

  • 2147
Iva Špírková z Lišova na Budějovicku konvertovala na začátku roku k islámu a je patrně jedinou českou učitelkou v mateřské škole, která chodí zahalená v hidžábu. Rodiče proti tomu vesměs nic nemají. Když začala šátek nosit, děti se jí ptaly, jestli jí je zima. A tím to pro ně skončilo.

Čím vás zaujal právě islám?
Člověk přirozeně hledá svůj smysl. Já se pořád necítila spokojená. Jsem přemýšlivější, ráda čtu knihy, neustále se po něčem pídím. Byla jsem křesťanka, ale v té víře mi něco prostě chybělo. Postupně jsem se dostala k islámu, přečetla jsem si pár věcí a zaujal mě, fascinoval. Tak jsem se o něj začala zajímat hlouběji. Islám se dá brát i jako životní styl. Není to jen víra v Boha. Islám přesně popisuje, jak by se člověk měl chovat.

Křesťanství a islám ale k sobě nemají až tak daleko. Principy chování jsou přeci obsažené v obou vírách...
Základ je podobný, ale je tam řada odlišností. Mnoho křesťanů v poslední době přechází k islámu. Každý si hledá svou cestu.

Jak vůbec probíhá konverze? Je to nějaký rituál?
Vůbec nemusíte nic podnikat, hlavním svědkem je Bůh. Říká se tomu šahada, to znamená, že přísaháte v jedinečnost Boha, slibujete mu víru a to, že vnímáte Mohameda jako posla a proroka a že budete následovat jeho činy a skutky. To vše je obsaženo v jedné arabské větě, které se právě říká šahada. Můžete ji říct někde v klidu, když to cítíte v srdci.

Jaké byly reakce vašich přátel na to, že jste se stala muslimkou?
Když jsem se začala zajímat o islám a už jsem cítila, že se tou cestou vydám, hledala jsem přátele i mezi muslimy. Abych se dozvěděla věci přímo od nich. Sestřičky mě připravovaly, že třeba utržím nějakou poznámku, když půjdu po ulici. Některé i vyprávěly, že pár přátel ztratily. Já jsem doposud nepocítila nic negativního. Ani ze strany manžela.

Manžel je křesťan, nebo muslim?
Ani jedno, je ateista. On věří v hodnoty. Jako láska a spokojenost.

Na veřejnosti nosíte muslimský šátek hidžáb. Ptají se děti, co znamená?
Ne, klukům je to úplně putna. První den se mě dvě děvčátka ptala, jestli mi je zima. Tak jsem jim řekla, že ne, že je mi dobře. A to je všechno. Jedna holčička, která je taková princezna, mi pořád chce vyndávat špendlíky a dávat je jinam.

Proč hidžáb vlastně nosíte? Podle Koránu má sloužit jako ochrana cudných partií před zrakem mužů. Před dětmi byste ho přeci mohla sundat, ne?
To je o tom, jak to žena cítí. Kdybych byla jen mezi dětmi, tak šátek nosit nemusím. Já se tu ale setkávám s rodiči, chodí tu školník. Každá muslimská žena to chápe asi trochu jinak. Základním aspektem je, že je to doporučení od Boha. Mně se hrozně líbí, že mě lidi můžou vnímat takovou, jaká jsem, a ne to, jak vypadám. Podívejte se na naši společnost, jak s tím děvčata zápolí. Média ukazují samé hubené, prvotřídně nalíčené modelky. Muži pak chtějí mít nějakou sexbombu. Myslím, že by bylo lepší, kdybychom víc vnímali myšlenky toho druhého než to, jak vypadá.

Podle vás by tedy bylo lepší, aby byly dívky zahalené?
To ne, to je na každém, jak to vnímá.

Jak vy vnímáte islámské fundamentalisty a terorismus?
Vůbec to nedokážu posoudit, protože drtivá většina řádných muslimů tyhle věci odsuzuje. My jsme z toho smutní, že nám tyhle skupiny dělají špatnou pověst. Kde se to v lidech bere, netuším. Ale bylo to tady v jiných dobách a jiných náboženstvích. Já vidím zlo v lidech, ne v náboženství. My jsme hodně ateistický národ a bohužel i dost xenofobní, takže je těžké to lidem vysvětlovat.

Má to u nás islám těžší než ostatní náboženství?
Ano. Když někomu vadí, že jsem muslimka a učím ve školce, měli by přece stejně nařknout učitele, kteří jsou třeba katolíci. Vezměte si třeba slavení svátků. Osmdesát pět procent dětí pochází z ateistických rodin. Ale jako školka se stejně nevyhneme na Vánoce dětem říkat o zrození Ježíše Krista, andělech, učednících a podobně. Nad tím se nikdo nepozastaví, protože to je tradice.

Je pravda, že patříte do skupiny Šaría pro Česko, která prosazuje islámské právo?
O tomhle nechci úplně mluvit, protože nejsem moc učená. Já jsem jen na internetu odklikla, že se mi to líbí, protože mě to oslovilo z morálního hlediska. Ten autor to nemyslí nějak radikálně, nevím, proč ho pořád napadají. Já toho člověka znám a je úplně stejný jako každý jiný, jen mu jde o hodnoty společnosti. Chce lidem nabídnout, že by mohli víc přemýšlet to tom, co se ve světě děje, zkusit se na to podívat z hlediska islámu. Ale nechce do toho nikoho nutit nebo rušit českou kulturu.

Byla jste někdy v nějaké zemi, kde se šaría uplatňuje?
Ne, nebyla. Každá země to má ale trochu jinak. Někde jsou benevolentnější, jinde jsou striktní a ještě si přidávají.

Chtěla byste se tam podívat?
Určitě, ráda bych se podívala do arabských zemí.

V poslední době se ukazuje, že multikulturalismus v řadě zemí nefunguje...
Nejsem sociolog, nechápu, proč to tak je. Myslím, že pan Komenský se musí otáčet v hrobě. On toužil po tom, aby všichni lidé žili v harmonii, různá náboženství i nevěřící.

Jak zvládáte praktikování islámu a učení ve školce?
Každý muslim by měl dodržovat základní pilíře víry, kterých je pět. Mezi ně patří i pět modliteb denních. Mně první modlitba vychází ještě, než jdu do práce, potom mám polední modlitbu, ta je ve chvíli, kdy děti obědvají. Já si odejdu do své šatny a za tři minuty jsem pomodlená. Další modlitby mám doma. Kdybych to ale nestíhala, můžu jednu vynechat a doplnit ji později. Samozřejmě, když je to včas, jsou pak větší odměny.

Odměny? Od koho?
Od Boha. Člověk si přičítá dobré skutky a je za to odměňován. Ale vždycky si člověk kvůli práci čas udělat nemůže. Ono nejlepší by bylo modlit se v mešitě...

Kde je od Lišova nejbližší mešita?
V Praze. Jezdit pětkrát do Prahy je samozřejmě nemožné.

Stýkáte se s muslimskou komunitou?
Ano, spíš po internetu. Do Prahy se dostanu jednou za měsíc. Sejdeme se s děvčaty. Ale bavíme se úplně normálně o úplně normálních věcech. Probíráme děti, chlapy, zaměstnání, filmy, kulturu.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue