Terčem kritiky se stala především jedna stránka z desáté kapitoly čtvrtého vydání učebnice Kriminologie z roku 2014 nakladatelství Wolters Kluwer. Publikace, kterou má redakce iDNES.cz k dispozici, přitom popisuje i mýty a fakta, jež kolem znásilnění stále panují a proč ženy sexuální násilí často nenahlásí.
Následující stránky jsou ale věnovány i několika „typickým situacím sexuálního násilí, které bývají u znásilnění podstatným prvkem trestného činu“. Mezi ně podle učebnice patří i masochismus oběti, tedy že existují ženy, které hrubost při sexu vyžadují. Pobouření však vyvolaly především odstavce o podílu oběti na vině a nízkém podílu viny agresora, pokud je pod vlivem alkoholu či drog.
Ženy podle knihy často i záměrně vyvolávají v mužích sexuální choutky koketováním, vyzývavostí nebo obnažováním. „Bezprostřední příčinou znásilnění nebo obecně sexuálního násilí je pak nezvládnutí pohlavního pudu mužem, který se uchyluje k násilnému vynucení pohlavního styku,“ stojí v učebnici.
Napadená žena otevřeně promluvila o své zkušenosti |
Následující odstavec potom hovoří o nízké vině agresora v případech, kdy „pachatel jedná pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné či psychotropní látky a ve své podstatě je obvykle snížena jeho ovládací schopnost.“
V učebnici se studenti dočtou i o situacích, kdy oběť nadsazuje a trivializuje následky útoku. „Jedná se o případy, kdy poškození oběti je minimální, žena nemá žádné viditelné následky na těle, předtím již s mužem měla sexuální kontakt a podobně.“
Při autonehodě je snad alkohol polehčující okolnost?
Jako první upozornil na zmíněné části magazín Reportér, komentář se pak začal šířit na sociálních sítích, kde obsah kapitoly vzbudil pobouření. „Ti úzkoprsejší z nás se snad dosud mohli domnívat, že zkárovat se jako doga a pak navíc někoho znásilnit znamená hned několik problémů naráz. A hle, alkohol snižuje vinu jako požehnání od kněze,“ komentoval úryvky na Facebooku spolek Když to nechce, tak to nechce, který se snaží bořit mýty o znásilnění.
Na webu koluje rovněž otevřený dopis autorům učebnice, který jednotlivé body podrobuje kritice. „Mezi BDSM praktikami, tedy konsensuálním násilím a znásilněním, tedy nekonsensuálním násilím, je rozdíl jako mezi vraždou ve filmu a skutečnou vraždou,“ kritizuje spolek SdruŽeny část o masochismu oběti.
Znásilněná má být cudná a smutná. Mýtus ideální oběti maří spravedlnost |
Dávat oběti podíl na vině je podle něj ukázkou sekundární viktimizace. „Pokud učíte budoucí policisty a policistky, že oběť může mít podíl na znásilnění, podíl nahlášených a vyřešených znásilnění ještě klesne,“ zlobí se aktivisté.
Autoři a autorky dopisu se pozastavují i nad tím, proč by opilý násilník měl mít na svém chování menší vinu. „Je nepředstavitelné, že by byla konzumace alkoholu polehčující okolnost v případě autonehody. Z jakého důvodu měla být v případě znásilnění?“ Stejně tak kritizují i přístup, podle nějž se násilí hodnotí podle fyzického poškození oběti (více o problematice znásilnění z pohledu oběti najdete zde).
Kritika je nespravedlivá, je to vytržené z kontextu, hájí se autor
Redakce iDNES.cz se proto zeptala na názor spoluautora zmíněné kapitoly o sexuální kriminalitě Lukáše Bohuslava, který působí na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Podle něj kritici vytrhli z kontextu pár slov z knihy. „Já si myslím, že ta kritika je naprosto neoprávněná. Dochází k bulvarizaci informací, které tam jsou uvedeny,“ řekl.
„Je to naprosto vytrženo z kontextu. Když se na to podíváte, tak v obecné části je kapitola týkající se obětí trestných činů. Popisuje se tam vztah oběti a pachatele, proces viktimizace. Na to navazuje naše kapitola,“ uvedl Bohuslav, jenž na kapitole spolupracoval s docentem Tomášem Gřivnou. „Je to potřeba vykládat v souladu s dalšími podkapitolami, které tam jsou,“ vyzval a připomněl, že záměrem nebylo reprodukovat stereotypy. „Když se podíváte na ty předchozí kapitoly, tak se tam zabýváme i mýty, které objevují v souvislosti se znásilněním,“ hájí text.
Advokát odmítá, že znásilnění s kolegy zlehčoval, jak tvrdí kritici. „Vůbec nezpochybňujeme míru zavinění pachatele. Vždycky za to samozřejmě může pouze pachatel trestného činu. Ale samozřejmě oběť v určitých specifických situacích k tomu může do jisté míry přispět. Nikdo ale toho pachatele neospravedlňuje,“ tvrdí Bohuslav s tím, že autoři vycházeli z dlouhodobé zkušenosti. „Je třeba říct, že kriminologie není věda o emocích, ale o poznatcích, třeba i tom, co přispívá té kriminalitě jako takové,“ dodal advokát.
Spíše kriticky se však k části učebnice staví i vedoucí katedry kriminologie na Policejní akademii Petr Přecechtěl. „Danou problematiku vykládáme zásadně odlišně jak ve výuce, tak ve specializovaných kurzech pro policisty,“ sdělil iDNES.cz Přecechtěl. Podle něj je zmíněná publikace určena především pro studenty právnických fakult.
