Bohužel, nejsem si tím jistý. Tyto otřesné případy se budou dál a dál opakovat. Proč?
Protože ani některé zcela jasné věci naše společnost nedokáže a nechce jednoznačně pojmenovat. Všechno relativizujeme, zpochybňujeme a obáváme se hovořit otevřeně.
Osobně si například neumím představit téměř nic horšího, než je právě týrání, mučení, znásilňování, zneužívání či vraždění dětí. Dokážu (i když velmi těžce) pochopit vraždu ze žárlivosti či pro peníze, ale kruté násilí na dětech můj mozek "nebere".
Opilost není omluvou
Také si vůbec nemyslím, že každý zločinec by měl hned dostávat za vážnější činy provaz či kulku. Ale je normální, aby muž, který v opilosti znásilnil malou holčičku, kterou měl hlídat, seděl jen pár let ve vězení (nedávno se podobný případ skutečně v Česku odehrál)?
Podobní lidé mají být izolováni od společnosti, a to na nejdelší možnou dobu – třeba i navždy. Nevěřím v jejich budoucí polepšení a kajícnost. Kdo nemá "záklopku" před podobnými zrůdnostmi, nebude ji mít před ničím.
Odůvodňování obhájců, že se věc odehrála ve stavu, na který si dotyčný ani nevzpomíná, na něž soudci bohužel masově slyší, přece nemůže být žádnou omluvou a argumentem. Naopak, tyto skutečnosti by měly podobným (ne)lidem ještě přitížit.
Šikana kultů
Když navíc nepřijde exemplární potrestání, probíhá reinkarnace zla a soudek lidské licoměrnosti je zcela naplněn.
Zločiny na dětech vyvolávají obrovské emoce a není se čemu divit. Rodiče a celá společnost mají povinnost vychovávat "svá mláďata" a chránit je – nejinak je tomu v přírodě.
Nemusíme být ani žádní staromilci, ale je neblahým faktem, že rozrůstající se kulty násilí a bezohlednosti šikanují moderní společnosti na celém světě.
Možnosti dělat naprosto vše, neukojitelný liberalismus, pád tradičních konzervativních hodnot (myslím v tomto případě držení se toho dobrého a vyzkoušeného, ne toho zapšklého), které přineslo dvacáté století, jsou někdy i ničivou dvousečnou zbraní.
Jak ukázal i otřesný případ týraného Ondřeje z Kuřimi, největší díl odpovědnosti za děti (a to je to konzervativní, co se nikdy nezmění) nesou jejich rodiče. Češi to někdy podceňují, nevěnují tomu pozornost. Vyrábějí tím další potenciální Ondřeje.
