Povodně 2024
Sledovat další díly na iDNES.tv„Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest. Před čtyřma hodinama jich bylo jedenáct,“ počítá schody vedoucí do koryta Malé Bečvy obyvatel Troubek Jan Zatloukal.
Bydlí v obci, která se stala symbolem povodní v roce 1997. Tehdy je povodeň srovnala se zemí. Sto padesát domů strhla okamžitě, dalších dvě stě pak museli lidé zbourat a devět obyvatel zemřelo. Teď voda v okolí stoupá znovu, hrozí protržení hrází rybníků v okolí a úřady se snaží lidi z obce evakuovat, protože by nemuseli pak mít čas ze svých domů utéct.
Povodně 2024
Sledovat další díly na iDNES.tvTi odmítají a věří, že tak ničivá tragédie, jaká postihla obec v červenci před sedmadvaceti lety, kdy do obce v jedenáct hodin večer vlétla povodňová vlna, nepřijde. Podle informací radnice z dvou tisíc obyvatel evakuaci zcela odmítlo 805 lidí. Další nereagovali, nebo odešli bez asistence, jen 30 lidí využilo obecních služeb.
Litovel spláchla vlna. Město je zcela uzavřené, voda pozvolna klesá |
Jsou tři hodiny ráno, u mostu přes Malou Bečvu, která teče okolo Troubek směrem na Kroměříž, se střídají lidé. Chodí se dívat, jak voda stoupá. Podél břehu stojí obří vaky s pískem, provizorní protipovodňová hráz. „Tehdy to nikdo nečekal. Všechno bylo v pohodě, jezdili jsme se dívat na rybníky, strašně pršelo. Přišlo to z ničeho nic, pak přišli kolchozníci, jeli přes hráz rybníka a začínala ubíhat, až se protrhla. Najednou byla celá vesnice pod vodou, padaly domy, lidi evakuovali vrtulníky ze střech,“ popisuje Zatloukal.
Stejně jako další v obci zůstal. „Nebude to tak děsivé, ale samozřejmě staří lidé a ti, kteří se hůře pohybují, odešli. My jsme přeparkovali auta a šli do hospody. A čekáme,“ přiznává.
 |
I když se tváří, že je v klidu, jedna věc ho překvapuje. A zároveň děsí. Byl se podívat pár kilometrů odsud na soutoku Bečvy a Moravy. „Je tam hrozně myší, opravdu hrozně. Jako kdyby to cítily,“ kroutí hlavou.
Ke korytu přichází mezitím další z obyvatel. Obě předchozí povodně, tedy v roce 1997 i v roce 2010, kdy je voda vyplavila znovu, pamatuje. Stejně jako mnozí přišel při první největší o dům. „Domy byly z vepřovic (cihly z nepálené hlíny, pozn. red.) a šly k zemi jak nic. Teď už jsou tu zděné domy,“ ukazuje.
„Všichni víme, že by to zaplavilo celou vesnici, nejhůře spodní část, kde bylo tehdy nejvíce zničených domů. Nikdo to tu nenese dobře, ale odjelo tak jen dvacet, třicet lidí. Jinak jsme přestěhovali věci do pater a všichni zůstali,“ popisuje.
Je to zvláštní čekání. Stejně jako před čtyřiadvaceti lety, kdy se vesnice připravovala na místní hody a přijeli kolotočáři. „Kdyby mi někdo tehdy řekl, že Troubky budou, jak když je projel buldozer, nevěřil bych. Bojíme se stále, ale zůstáváme hlavně proto, že si všichni říkáme, že takovou tragédii podruhé zažít nemůžeme, že to opravdu nemůže už být tak děsivé,“ doplňuje. Jen málokteré domy mají ve dveřích pytle s pískem.
Starosta Martin Frgal ví, že prognóza pro obec není dobrá. „Vypadá to tak, že na limnigrafu v Dluhonicích bude dosaženo skoro 700 metrů krychlových, což pravděpodobně doteče i do Troubek a voda se vylije. Uvidíme, kde se to případně zastaví. Obava panuje od Bečvy, od Moravy má být dotok pozdější,“ řekl starosta. Řeka ale nakonec vystoupala o něco níž, než se očekávalo.
„Dá se to.“ Občané Troubek si opevnili domy
Obyvatele Troubek varoval i starosta Přerova Petr Vrána. „Podle mých informací Bečva už totiž kulminovala na jiných místech a tak se to brzy dostane i do Přerova a i do Troubek,“ uvedl Vrána v nočním vysílání České televize. Bečva v Troubkách kulminovala podle hydrologické předpovědi okolo druhé až třetí hodiny ráno.
Přízemí domu v neděli narychlo zabezpečoval například Martin Štolc. Šestičlenná rodina včetně tří malých dětí se však stěhovat odmítla. „Já jsem to už zažil jednou v roce 2010, budeme bydlet v patře jako tehdy. To jsme tam byli týden a půl. Dá se to zvládnout, jde hlavně o psychiku. Máme tady zvířata i dobytek, opustit to nemůžeme, ale zabezpečujeme to, část jsme vynesli do prvního patra,“ řekl muž. Poslední povodně přišly podle rodiny nad ránem, tehdy dům zatopily do výšky 1,2 metru.
Lidé z Troubek odmítají odejít. Symbolu tragických povodní hrozí spláchnutí |
Sousedka, čtyřicetiletá Jana, naopak z ulice Loučka narychlo odjížděla. Kolem sedmé večerní nakládala auto. „Odjíždím s dětmi, manžel zůstává. Evakuační autobus nevyužijeme, jedem k příbuzným. Rozhodnutí víceméně padlo hned,“ uvedla žena.
„O víkendu jsme ještě byli v Rakousku na svatbě, doma zůstal jen manžel a hlídal. Takže jsme se vrátili a hned jsme se měli evakuovat. To jsme ani nezvažovali, neodešli jsme v letech 1997 ani 2010, takže to nepřipadalo v úvahu. Ale strach jsme měli obrovský, to si člověk neumí představit. Jsme neskutečně šťastní, že to dobře dopadlo a všechno vydrželo. Musel pomoci i suchý poldr a další opatření, která tu dřív nebyla. My jsme nakonec vše zvládli, auta jsme přeparkovali za mostek, dokonce jsme nebyli ani bez elektřiny, máme panely na střeše. Manžel už se pro auto vrátil a teď pojede do práce. Já půjdu do práce až zítra a až se udělá hezky, začnu to doma dávat do pořádku. Byli jsme stále ve spojení s rodinou,“ říká Laďka Smolková z Troubek, která pracuje jako účetní na úřadě.
Ulevilo se i lidem, kteří bydlí v blízkosti řeky. „Evakuovali jsme se, neváhali jsme. Máme malé dvouleté dítě, takže si neumím moc představit, že bychom se stěhovali v noci s ním. I když to nakonec bylo naštěstí jen na jednu noc,“ zmínil s úsměvem třicátník ze Záříčí.
„Škola i školka mají dnes ředitelské volno, jak to bude zítra, to zatím nevíme. Všechny věci jsou odnesené a umístěné na jednom místě. Odpoledne dáme vědět rodičům, záleží, jak rychle to zvládneme dát do původního stavu,“ popsala učitelka ze školy. Jak sama říká, je místní, v Troubkách má s manželem nový dům, a i přestože zažila předchozí povodně, bydlet by nechtěla nikde jinde. „Žije se tu dobře, všechno tu je. I ti, kteří odejdou, tak se po čase často vrátí,“ zmínila.
Do Troubek se vrací běžný život, lidé vyráží na nákupy do jediného místního podniku. Malá Večerka má otevřeno, v regálech je zboží jako každý den, v nabídce má prodejce dokonce čerstvé pečivo. „Koblížky! Hele vezmeme si, to budeme mít snídani za odměnu,“ nakupovali se smíchem dobrovolní hasiči.
