Málokdo z lidí, kteří Zdeňka Juráska viděli v obvyklé roli, si pomyslelo, že je to pro něj poslední ročník v roli hlavního dramaturga akce.
"Příští rok už bude bez nás, takže se Trnkobraní nejspíš nějak zreformuje. Dělám ho patnáct let a teď je správný čas to uzavřít," řekl Jurásek pro MF DNES.
"Nechci, aby můj vztah k festivalu vychladl nebo zevšedněl, a taky ho nechci dělat tak dlouho, aby se o mně říkalo, že jsem v uvozovkách stará struktura," usmál se.
Druhým hlavním pořadatelem je společnost Rudolf Jelínek, která Trnkobraní potáhne dál. Jestli převezme pořadatelství sama, nebo přibere někoho dalšího, není zatím jasné.
Likérka: Situaci vyřešíme v září
"Rozhodnutí pana Juráska rozumím, ale jak to budeme řešit, se rozhodneme až v průběhu září," reagoval šéf firmy Pavel Dvořáček.
Jisté je, že Trnkobraní zůstane ve Vizovicích, se kterými je neodmyslitelně spjaté po celých 45 let. Když se v roce 1998 začala starat o program Juráskova Agentura Publikum, jednalo se o pouze jednodenní akci.
"Hlavní festivalový den byl v neděli a večer předtím byla zábava a nějaký lehký program v areálu," vzpomíná Jurásek.
Na konci jeho snažení je zavedený třídenní program, ve kterém se střídají nové tváře jako Tomáš Klus s matadory typu Václava Neckáře či Jaroslava Uhlíře.
Návštěvníci: Nadávat můžeme jen na počasí
"Neckář byl letos skvělý, klobouk dolů. Jen je strašná škoda toho počasí. V pátek průtrž začala do koncertu Tomáše Kluse a po něm pak hodně lidí odjelo," popsala jedna z návštěvnic festivalu Iva Macková z Bruntálu.
Trnkobraní považuje za nedílnou součást svého letního programu, jezdí na něj už sedm let.
"Nadávat můžeme jen na počasí. Kapely jsou vždycky fajn a poskládané tak, že si každý najde to své. Moc se mně líbil Tomáš Klus. Dovedli mu na pódium malou holku, která se ztratila rodičům, a on o ní přímo na pódiu vymyslel písničku O ztracené Vendulce. A to je ono, všichni jsou tady spontánní a v pohodě," dodala Macková.
V neděli odpoledne si zazpívala s Jaroslavem Uhlířem, stejně jako několik stovek lidí pod pódiem. Dál však bylo téměř prázdno.
"Publikum se mění, už tady netráví celou dobu festivalu, ale přes den jsou ve městě nebo jedou na výlet do okolí. Znovu se to schází kolem páté večer," vysvětluje Jurásek.
Počasí ho sice potrápilo, ale umí si prý představit ještě horší. "Na atmosféře to poznat nebylo. V minulých letech jsem měl občas pocit, že se lidi baví míň, než bych chtěl, ale letos ne," zhodnotil Jurásek.
V neděli v poledne se konala tradiční soutěž v pojídání knedlíků, stará jako festival sám. Kuchařky z vizovické střední odborné školy oděvní a služeb jich udělaly 1 800, začínaly ve čtyři hodiny ráno.
Každý knedlík měl přesně tři dekagramy a základní porce byla třicet kusů. Na tom se za poslední roky nezměnilo nic.
Vítězný jedlík svůj rekord nezdolal
A stejný zůstal i vítěz: Kamil Hamerský z Víru. Svůj osobní rekord z roku 2003, kdy jich dokázal sníst 191, sice nepokořil, na devět protivníků ale stačil i výkon 168 knedlíků. Po patnácti minutách jich měl v sobě 90, pak tempo zmírnil.
"Dnes už asi jíst nebudu," pravil Hamerský těsně po skončení soutěže. "Teď je mi těžko, ale večer už budu v pořádku," dodal vítěz a zrovna pochválil i knedlíky.
"Jsou vždycky stejné a skvělé. Ale na konci soutěže už je to hrozně kyselé, i když je sladím," poznamenal Hamerský.
Zajímavostí letošního ročníku byl počet lidí, kterým nějakou část těla, nejčastěji hlavu, kryl obvaz. "Služba byla klidnější než loni, ale zato ty úrazy byly těžší. Většinou tržné rány, které se musely šít," popsala Michaela Stýblová z Českého červeného kříže.
Návštěvníci Trnkobraní se ale neprali, spíše často upadli nebo do něčeho narazili pod vlivem alkoholu.
