Když čtyřicetiletý Petr z Brna chystá svým dvěma dcerám svačiny do školy, už předem ví, že je nejspíš večer bude netknuté vytahovat z aktovek.
„Je to někdy až frustrující. Málokdy se stává, že svačinu sní opravdu celou. Je jedno, jak moc se předem domlouváme, co by si holky přály. Domů přijdou hladové, protože ve škole téměř nic neobědvaly. Nechtějí maso, bodovalo u nich vždycky sladké, ale tahle jídla jídelna omezuje. Takže většinou jen rozfrfňají talíř,“ povzdechne si otec.
Rohlík se sýrem či šunkou stále vládne svačinám školáků, odhalil průzkum |
Zatímco Petr dcerám svačiny stále chystá, až pětina rodičů na to už rezignovala. Vyplývá to z průzkumu výzkumné agenturu MN Force, která letos v září prověřovala stravovací zvyky 600 dětí na základních školách. Pokud už školáci svačinu mají, nejčastěji je z běžného pečiva se šunkou či sýrem a k tomu je jablko, banán či okurka.
„Svačina pro děti by měla obsahovat dostatek základních živin – komplexní sacharidy, bílkoviny i zdravé tuky doplněné vitaminy a minerálními látkami z ovoce a zeleninou. Pak se nemusíme bát přidat do krabičky i vhodnou sladkost v podobě kousku vysokoprocentní čokolády nebo třeba ovesné sušenky, která dodá i vlákninu. Stravování dětí by nemělo být o zákazech, ale spíše o správném vyvážení stravy a vhodných návycích,“ radí nutriční terapeut a výživový poradce Miloslav Šindelář.
Dítě okouká stravu doma
Kromě omezování svačin zaznamenal průzkum i to, že téměř třetina dětí nedochází pravidelně na obědy do školní jídelny a téměř polovina školáků vynechává snídani.
Častěji bez snídaně odcházejí do školy žáci 2. stupně, ale i u mladších dětí je to dle průzkumu skoro třetina.
Děti si ovšem za kapesné jídlo i pití samy kupují. A po zdravých variantách většinou nesahají. „Sladkosti si kupuje téměř polovina dětí (48,5 procenta), brambůrky a jiné slané pochutiny 37,8 procenta, hotová jídla, jako je například párek v rohlíku, zapečený toast či panini 26,3 procenta. Energetický nápoj si kupuje z kapesného desetina žáků 2. stupně, a dokonce i pět procent žáků 1. stupně,“ uvádí průzkum.
Průzkum ukazuje, jak děti (ne)jedí ve škole.
Podle lékařky Kristýny Žejglicové ze Státního zdravotního ústavu mají na to, co děti jedí, významný vliv návyky rodičů. Ty může dítě jednoduše napodobovat a naopak těžko jim odvykat.
„Děti rodičů, kteří dbají na zdravou stravu, mají nižší riziko nadváhy. Zásadní roli hraje vzdělání a finanční situace rodičů. Děti z lépe situovaných rodin mají zdravější stravu a nižší výskyt obezity. Velký podíl dětí preferuje nezdravé potraviny, zejména slazené nápoje a ochucené mléčné výrobky, což zvyšuje riziko nadváhy a obezity. Pravidelná konzumace ovoce a zeleniny riziko snižuje, stejně jako zdravé návyky v rodině,“ shrnuje Žejglicová.
Sedm procent dětí svačinu nesní vůbec
Prodej energetických nápojů dětem se pokoušeli poslanci v posledních letech zakázat či významně omezit. Návrh nicméně před podzimními volbami nestihli schválit.
O stravování mladších školáků se zajímal také internetový prodejce potravin Košík.cz. Z odpovědí více než tisíce rodičů zjistil, že drtivá většina z nich se snaží svým dětem chystat zdravější jídla.
Jenže sedm procent dětí svačinu nesní vůbec a jen částečně celkem 30 procent dětí. Průměrná cena jedné svačiny přitom činí dle odpovědí rodičů nejčastěji na 31 až 50 korun, tedy za měsíc je to pro rodinu se dvěma dětmi průměrný výdaj od 1 240 do 2 000 korun. Jak ale děti přesvědčit, aby jídlo, a konkrétně zdravou stravu, automaticky neobcházely obloukem?
Na oběd se strachem. Prvňáky trápí příliš těžké tácy, škola zvažuje nasadit vozíky |
I na to se soustředí mezinárodní projekt SchoolFood4Change (lze přeložit jako Školní jídlo pro změnu). Odborníci v něm zapojení v různých evropských zemích zkoumají, jaké jídlo dětem vyhovuje a jaké změny si přejí. Na českých školách zkoumala návyky malých strávníků Maria Giovanna Onorati, profesorka z italské Univerzity gastronomických věd.
Zjistila, že děti si cení společného stolování, tedy oběda tráveného se spolužáky. „Děti v České republice jsou méně orientované na šetrnost či omezování plýtvání. Vykazují však střední až silnou sociální angažovanost v aktivitách, které souvisejí s jídlem ve škole. Jsou ochotné sdílet jídlo, stolovat se spolužáky a ochutnávat pokrmy od svých vrstevníků,“ uvádí Onorati.
Podle Onorati to naznačuje, že děti mohou lépe přijímat stravovací návyky od spolužáků. Rozhodně na ně dají více než na rodiče, kteří jim nařídí jíst určité potraviny. Změnit styl stravování také půjde lépe, pokud se děti do procesu vaření či výběru jídel zapojí.
„Máme daleko míň zbytků“
Podobný systém funguje už třeba na některých školách v Estonsku, Belgii, Švédsku, Rakousku, ale i na Slovensku. V Bratislavě mají školáci své kuchařské soutěže, děti z mateřských škol připravují na vybrané školní či komunitní akce drobné občerstvení a v Prešově se zase kuchařky stávají na čas učitelkami, když žákům základní školy vysvětlují pravidla přípravy pokrmů.
Špína, prošlé jídlo i plíseň. Každá pátá školní jídelna má problémy s hygienou |
I v Česku k podávání obědů v některých jídelnách přistupují kreativně. Třeba ve Zlíně-Malenovicích si děti nabírají jídlo samy. Na začátku výdejních stolů na ně čeká vzorová porce jídla, podle které si žáci naberou na talíř. Pokud sní všechno a mají ještě chuť, mohou si přidat.
Naopak zbytky třídí do označených nádob. Menším dětem pomáhají návodné obrázky nebo i kuchařky. „Výhodou tohoto systému je hlavně to, že máme daleko míň zbytků jídel a dochází k úspoře potravin,“ pochvaluje si ředitel malenovické školy Roman Hoza.
