Operaci prováděl tým vedený akademikem profesorem Karolem Šiškou 9. července 1968 na II. chirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Bylo to jen sedm měsíců po profesorovi Christianu Barnardovi, který jako první na světě transplantoval srdce v Kapském Městě 3. prosince 1967. Jeho pacient žil s novým srdcem 18 dnů.
„Pro ostatní lékaře to byla tehdy senzace a museli se o zákrok pokusit také. Žádný však neskončil jinak než katastrofou,“ komentuje začátky snahy o nové srdce přednosta kardiocentra IKEM Jan Pirk.
Úmrtnost v počátcích transplantací byla vysoká a jen asi sedm procent pacientů přežilo déle než rok. Průlom nastal až v 80. letech s léky, které usnadňují přijetí cizího orgánu pacientem.
„To, co se odehrálo v Bratislavě roku 1968, bylo takovým zoufalým pokusem, který tehdy dělalo asi devadesát procent pracovišť na celém světe,“ doplnil.
Podobně na první transplantaci vzpomínal i vedoucí operace. „Ty operace byly tak povzbuzující, že jsme nemohli zůstat stát, měli-li jsme stejné podmínky jako jinde. Když jsme viděli, že máme pacientku, která by rozhodně zemřela ve velmi krátkém čase a která sama už nechtěla žít, zkusili jsme to,“ popsal s odstupem času Šiška.
Slovenka Šarlota Horváthová, která se v roce 1968 do nemocnice dostala v kritickém stavu s těžce postiženými ledvinami, plícemi i játry, dostala srdce asi čtyřicetiletého muže. To sice začalo pracovat, ovšem vydrželo jen asi pět hodin. Ačkoliv žena přežila jen pár hodin, je transplantace srdce z roku 1968 dnes považována za jeden z přelomů tuzemské lékařské vědy.
Nejdéle transplantované srdce Čecha bije už 34 let
„Podobně končily všechny případy, a proto se od tehdejší metody transplantace opustilo,“ podotkl Pirk. První úspěšná transplantace srdce byla provedena teprve v lednu roku 1984. Zasloužili se o ni lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
„Naše pracoviště tehdy převzalo novou a účinnou metodu od doktora Normana Shumwaye z Kalifornie, který v osmdesátých letech se svým týmem objevil lék cyclosporin A,“ popisuje Pirk. Ten umožňuje, aby tělo bez problémů přijalo cizí srdce a to mohlo v cizím těle fungovat.
První pacient IKEMu, tehdy 44letý Josef Divina, díky zákroku získal 13 let života navíc. Třetí transplantovaný Rudolf Sekava dostal nové srdce na podzim roku 1984 a v roce 2016 oslavil osmdesátiny.
Nedostatek vhodných dárců nahradila umělá srdce
Do programu transplantace srdce jsou zařazeni lidé, kteří mají jinak vyhlídku na dožití kolem jednoho roku. A podle údajů Jana Pirka z nich polovina do roka zemře, když srdce nedostanou. Ti, kteří to štěstí mají, fungují průměrně dalších deset let.
Byla to moje jediná možnost, říká muž, jenž žije měsíce s umělým srdcem |
U transplantací stále přetrvávají omezení, které však neovlivní ani sami lékaři. „Hlavním problémem je nedostatek vhodných dárců. To je důvodem limitu, proč se nedělá víc transplantací. Proto se dnes používají takzvaná umělá mechanická srdce, která umožní žít lidem dál i bez přijatelného dárce,“ zdůraznil Pirk.
Od roku 1992 provádí tuto náročnou operaci jako jediné další pracoviště v Česku také Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně.
Za uplynulých deset let získalo nové srdce přes 700 pacientů. Počty kolísají mezi 57 a 87 ročně (v loňském roce to bylo například 74 transplantací srdce), na čekací listině je kolem stovky nemocných. Pacientům, pro které vhodný orgán zatím není k dispozici, pomáhají také různé umělé či mechanické náhrady. Česko patří obecně v transplantacích ke světové špičce, počet dárců byl loni v přepočtu na milion obyvatel šestý nejvyšší na světě.
V roce 2014 jsme natočili transplantaci srdce pod vedením profesora Pirka:
17. prosince 2014 |
